Vlastně v každém díle Petshop of Horrors někdo zemře. A to začne být podezdřelé detektivu Leonovi který jako jediná postava spolu s hrabětem figuruje ve všech dílech. Když jsem sledovala amv netušila bych že bude v Petshop of Horrors nějaký humor. Je tam ale ne takový že byste se popadali za břicha některé scény vyloudí maximálně úsměv. Třeba to když Leon přišel na to jak vytáhnout z hraběte informace ohledně zákazníků. Stačilo mu před nosem zamávat košíkem dortů.Hrabě šíleně miluje sladké. Zamávejte mu před nosem větrníky a zatančí vám u tyče, uznejte že nad tím, by se vyplatilo zauvažovat. NE!…Pryč! Pryč vy chlípné myšlenky hříšné!

Nebo to jak se hrabě všude dostane protože prodal domácího mazlíčka snad každá významné osobě ve městě. Leonův šéf má od něj pejska a starosta eh..tučňáka?.
Mě fascinoval domácí mazlíček samotného D, takový malinký netopýrek s růžky jnž vydává zvuky jako „Kyo, Kyo“. Petshop of Horrors rozhodně nedoporučuju lidem se slabším žaludkem protože pár scén na mě bylo moc.

Jména dílů:
1 Daughter
2 Delicious
3 Despair
4 Duel
(Teď mě napadá byl to záměr že všechny díly začínají na D? )

Amv
Nightwish-Dead to the world-druhý díl v kostce
Delicious Despair-Mix druhého a třetího dílu
Korn-Forksaken-taková všeho chuť

Manga vychází od roku 1997 a anime má třináct dílů plus šest ova, sedmé se teprve chystá.

Anti-hrdina celého příběhu výše zmíněný upír Alucard pracuje pro anglickou organizaci Hellsing, která se zabývá lovem upírů a jiných podvratných živlů a je pod přísným vedením Lady Integry Hellsing. Anime je vyprávěno prostřednictvím mladé policistky Ceras Viktorie, kterou musel Alucard postřelit, aby zlikvidoval upíra který vybil jednu malou vesničku a Viktoriinu jednotku. A protože Viki měla štěstí, že byla ještě panna, Alucard ji zachránil tím, že jí předělal na upíra. Takže je Viktorie vtažená do světa o kterém předtím ani neměla tušení. Světa upírů, ghoulů, vlkodlaků a šílených nacistů. Viktorii se samozřejmě jako hodné holce příčí spát v rakvi, nebo nedej bože sosat krev, ale jak sama později zjistí, pokud chce žít, tak nemá na výběr. Mezi asi nejvtipnější scény vždycky patří to, jak objevuje svojí sílu. Třeba její údiv, jak dokáže zvednout jednou rukou granátomet, který měl Walter problém vůbec jen dostat na stůl. Miluju tu část kdy se Alucard chystá skočit po Alexandru Andersonovi v muzeu a Viki mezi nimi protáhne turisty, aby se nepozabíjeli. Otec Alexandr patří mezi moje oblíbené postavy, pracuje pro Vatikánský protějšek Hellsingu a jako správný katolík nemůže ty protestantské psi ani cítit. Taky se dokáže regenerovat, což z něj dělá pomalu jediného rovnocenného soupeře Alucarda. Díly kde se Alucard setká s Alexandrem patří mezi ty nejlepší.

První čeho si v Hellsingu všimnete je vizuální zpracování, převládají odstíny černé, červené a oranžové. A tohle, spolu s vynikajícím hudebním doprovodem navozuje atmosféru, typickou pro celou sérii. Všem vnucuju že Hellsingovský opening je nejlepší ze všech a za tím si stojím, před tím ani po tom se mi žádný tolik nelíbil. A doporučuju si i někde stáhnout soundtrack, protože ten vážně stojí za poslech.

Existuje ještě manga Hellsing: the Dawn, jednohubka z toho co se odehrávalo za druhé světové. Alucard je ženská a s Waltrem mlátí puberta, nemá to chybu. Je tam vysvětleno docela dost věcí, které mi v manze nebo anime nedávali smysl. Než začnete z Hellsingem vůbec by nebylo na škodu si to pročíst

S Mihaiem se setkáte hned na začátku, je to celkem sympatický muž ve středních letech. Připadal mi jako takoví ti bohémští básníci nebo malíři, no i když ti vám asi nebudou schopni ustřelit hlavu velkou pistolí. Jako o jediném se dozvíte skoro všechny detaily ( styď se Haine)

Když jsem už tak nakousla Haina (Haineho, pardon, ale nevím jak to správně skloňovat) První čeho jsem si na něm všimla je že je to vcelku fešák, já vim že jsem povrchní co semnou naděláte. Hned za Naoto je to nejzáhadnější postava. Ať je Haine co je určitě to není tak docela člověk (jak jinak mohl přežít x kulek v hrudníku a pád z okna? A prosím uvědomte si že tohle není Naruto )

Naoto si ze svého dětství nic nepamatuje (tedy tak jsem to alespoň pochopila) dokonce ani svoje pravé jméno. Ví jenom to že s rodiči před někým utíkali a následně ten někdo rozčtvrtil jejího otce a matku a jí zůstala jizva na prsou ve tvaru X ( pro vysvětlení otec kryl matku vlastním tělem a matka zase chránila Naoto)

No a Badou… jak jsem zmínila Badou je magor a já ho zbožňuju. Živí se tím, že fotí páry při činnosti, která má sloužit k rozmnožování a pak ty fotky prodává. A jeden mafiánský boss nechce aby se svět dozvěděl o jeho úchylce a proto na chudáka Badoua poštve celý gang, aby získal zpět „ukradené tajné materiály.“ Kdyby nebyl Badou manga by ztratila většinu vtipu. Z jeho hlášek jsem opravdu nemohla. A poslední drobný detail o osobnosti našeho jedno očka, nevydží bez cigarety déle jak pět minut, a pokud je mu déle odpírán nikotin. *polk* To už bych raději cíleně provokovala mojí mámu, než abych mu stála tváří v tvář.

Doufám že jsem nikoho tímhle neodradila, Dogs je skutečně skvělá manga a stojí za pozornost .

Postavy

V rámci propagace téhle úžasné mangy jsem se rozhodla sepsat něco o čtyřech hlavních postavách. MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY! Mohla bych později, pokud mě fanoušci Dogs nezavraždí, napsat něco i o postavách vedlejších, ale momentálně je pro mě priorita dopsat Sandmana

Mihai – Mezi zabijáky neměl konkurenci, a i když se teď spíše stáhl, není dobrý nápad ho podceňovat. O jeho minulosti se toho z ústřední čtveřice ví nejvíc. Dřív míval na starosti synáčka svého šéfa Iana a dá se říct, že byl zamilovaný do prostitutky jménem Milena. Jenže jednoho dne Ian Milenu zavraždil, což Mihaie dost vzalo. O pár let se s Ianem opět setkává právě u Milenina hrobu, kde vyplývá najevo, proč to Ian provedl. Po téhle kapitole čeká Mihaie až na pár momentů pauza. Což je škoda, protože Mihaie mám ráda, ale v nejnovějších kapitolách Bullets & Carnage (k dnešnímu dni je jich přeložených dvacet sedm) to pěkně rozjel a dokázal, že se s ním ještě musí počítat.

Naoto – Jedna z nejtajemnějších postav mangy, i když poslední dobou, stejně jako na ostatní „hrdiny“ příběhu začíná mangaka prozrazovat čím dál tím více (Nightie nabývá neblahého dojmu, že Dogs budou brzy končit) Naoto v dětství někdo vyvraždil celou rodinu a ona vyvázla pouze s velikou jizvou tvaru x na hrudníku, jak k ní přišla, jsem už vysvětlovala dříve. Její pravé jméno není Naoto, ale pojmenoval jí tak muž, který se jí potom ujal a udělal z ní to co je. Můžu říct, že to jméno nedostala jen tak pro srandu králíkům. Naoto se později snaží přijít na to, proč byla její rodina zavražděna.

Haine – Podivínský albín a hlavní hrdina, protože Bullets & Carnage se prakticky točí jen kolem jeho maličkosti. Sice nemám ráda týpky, kteří vyžerou celý příběh, ale u něj mi to moc nevadilo. Ze začátku se o něm vůbec nic nevědělo, jen to, že asi není člověk. Není. Když byl malý, byly na něm spolu s dalšími dětmi, prováděny pokusy a on má jako by rozdvojenou osobnost. Není zrovna společenský typ a jeho nejlepší přítel je Badou. Stará se o malou mutantku s křídly jménem Nil a má úžasný smysl pro humor. Jediný kdo hází lepší hlášky je už jen Badou.

Badou – Na první pohled magor a druhý pohled nedopadne o nic lépe. Je nezodpovědný, hlučný, otravný a trpí smrtelnou závislostí od nikotinu. Jeho poznávací znamení jsou dlouhé rudé vlasy, páska přes oko a právě zapálená cigareta. Kouří už od malička a řekla bych, že jeho plíce se už dají použít jen jako neprůstřelná vesta. Ale jakmile je bez nikotinu déle jak pět minut začíná být podle Haina drobítek nervózní (čti: je schopný sám postřílet celou mafii) V Dogs byl hlavně coby komická vložka a ten, jehož musí kamarádi neustále tahat z průserů. Podobnou funkci plní i v druhé řadě, s tím rozdílem, že se čtenář dozví, že Badou to v minulosti neměl vůbec lehké. Badou měl totiž bratra, novináře, který zemřel při jednom ošklivém incidentu, při kterém Badou přišel o oko. Od té doby se protlouká, jak může. Pracuje jako paparazzi, nebo jak se dá nazvat, že šmíruje lidi, pomáhá Hainemu nebo pracuje v obchodě. Jo a jen tak mimochodem, už od malička umí prát, šít a i vařit *_* Jo a ještě obrázek malýho Badoua s bráchou, to jsem si opravdu nemohla odpustit >klik<

Pro hnidopichy : Obsahuje spoiler! (Je mi jasné, že po tomhle upozornění si to prohlídnete stejně, ale nemůžete říct že jsem nevarovala XD)

Takže dnes v 16:27 středoevropského času jsem konečně dočetla Angel Sanctuary. Je to docela zvláštní pocit, už asi vím, jak se cítí ti hrdinové ve fantasy po tom, co zmasakrují černokněžníka, všechny jeho sluhy a zachrání princeznu. Pravděpodobně dřepí v lese na pařezu a přemýšlí co dál, tak dlouho než se seberou a půjdou zachránit další princeznu a zabít dalšího černokněžníka (nebo na opak) Já se pravděpodobně vrhnu na Caina. Ale nejdřív, pokud vám to nevadí, bych se ráda podělila o čerstvě nabyté dojmy. Moje povídání může obsahovat spoilery, takže pokud jste s četbou kdekoliv jinde než kolem kapitoly sto deset, tak laskavě přestaňte číst, nebo mi alespoň nenadávejte. Varování jste dostali a ne že ne.

Angel Sanctuary se ukázalo jako typicky Kaori Yukiovské. Najít postavu, která v minulosti neměla žádné trauma je jako hledat pannu v bordelu a opravdový záporák není jasný až do posledních kapitol. Mě samotnou tohle zjištění v Angel Sanctuary překvapilo a když spadla ta pomyslná opona, stále jsem zírala na obrazovku s otevřenou hubou. Budu se opakovat, ale Kaori je buď génius, nebo absolutní šílenec. Zajímalo mě, jaké měla dětství, buď jí týrali rodiče, anebo ďábelské dvojče, což v jejích dílech bývají často původci všeho zla. Ta teorie s ďábelským dvojčetem je asi přehnaná, protože je autorka jedináček…to by vysvětlovalo její značně pokroucený pohled na sourozenecké vztahy. (já mít bratra nesáhnu na něj ani dráždidlem na šimpanze, ale když to Kaori baví.) Další věc, která je pro mangy Kaori Yuki typická je, že na postavy z jejích příběhů, i na ty vedlejší, nezapomenete. Když o tom tak uvažuju, tak já jsem je měla skoro všechny ráda. Uriela, protože měl fajn kosu, krásné vlasy a měl rád Doll. Rafaela kvůli Barbiel a naopak. Michaela, no protože to byl Michael. Gabriel…tu jsem vlastně ráda neměla. Setsunu protože to byl takový blb. Kiru a Katoua, protože když si hráli na inkvizitory, neměli hoši chybu. Arachne, protože ke konci dostal(a) rozum. Mohla bych pokračovat do rána, na každé postavě bych našla něco, co se mi líbilo, ať už to bylo něco vážného, nebo třeba jen malichernost. Sice tím, co teď napíšu, budu negovat všechna svoje tvrzení v předchozím týdnu, ale jednou z mých nejoblíbenějších postav stále zůstává duo Rosiel/ Katan. Katanova pozice byla neotřesitelná už od doby, co jsem poprvé viděla OVA. Pro tyhle věrné sluhy mám slabost a on tak roztomile kontrastoval s Rosielem, třeba tím jak se mu nelíbilo, že musí umírat nevinní, protože jeho katanservisy s úzkýma očima byli prostě kyááá a protože byl později s pistolí cool a na konci byl neuvěřitelně krásný, viz obrázek. Teď se trochu rozpovídám o Rosielovi. Hodně lidí ho nemá rádo, ani se jim popravdě nedivím. Jeho narcistická a sobecká povaha není pro každého, ale přesto jsem ho měla mnohem raději než „ledového čumáka“ Laylu alias Sevi-sama. Pro tyhle emocionální typy mám stejnou slabost jako pro věrné sluhy. Ze začátku jsem ho měla ráda, pak jsem ho dokonce zbožňovala, ke konci mi začal lézt na nervy, v jistém okamžiku jsem ho měla chuť roztrhat na cucky (viz první odkaz) a úplně na konci, když vyšlo na jevo jak je to ve skutečnosti složitá a zakomplexovaná osobnost a když si uvědomil, co provedl (klik na obrázek) jsem ho začala litovat a málem mě to rozbrečelo. Jenže to, co pak viděl Setsuna mě trošku uklidnilo a uvědomila jsem si, že mám ten dementní úsměv, který jsem měla na konci Boys next door , když Adrian viděl Lawrence na té střeše.

Konec celého příběhu byl hrozně zvláštní, ale jak jinak pěkný. Snad někoho uklidním, tím, že tam všichni nepoumírali ( Doll to přežila tralala *Nightie má radost*) a poprvé v životě bylo vyvráceno pravidlo Najtina oblíbená postava= odsouzenec k smrti.

Snad jsem tímhle svým výlevem neurazila nějakého odborníka na Kaori Yuki, který by mi mohl vytknout moje (ne)pochopení příběhu. Kdybych uměla pořádně psát, vyšlehnu vám tu padesátistránkovou esej, kde bych každou postavu a událost rozebrala do nejmenších detailů. Jenže já díky bohu pořádně psát neumím

Takže zatím, moji šílení andělé. Třeba se k vám někdy zase vrátím XD

P. S: Já stále tvrdím, že z Metatrona by Alan Rickman vyrostl. Kdyby měl šanci xD

Manga Angel Sanctuary je dvacetidílná sága z pera Kaori Yuki Dale má tři OVA díly které jsou pouze úvodem do celého děje. Je logické, že to, co se odehrává pomalu na dvou tisíci stánkách se jen těžko narve do jedné hodiny anime, takže postavy jako Sevi-sama, archandělé a rebelové museli jít stranou. V OVA je děj sestříhán na nezbytné minimum potřebné k pochopení. To samé s postavami z původních eh moc postav jich zůstalo jen asi deset.

Všeobecně je AS považováno za dívčí mangu, ale vzhledem k množství násilí a prolité krve si najde fanoušky i mezi kluky.

Kaori Yuki vychází z představy, že ne všichni andělé jsou dobří a démoni zlí. Protože píšu o Ova a ne o manze tak se budu držet toho co stvořili animátoři

Celý příběh se točí kolem školáka Setsuny, který je zatím poslední reinkarnace anděla Alexiel. Ta se vzepřela proti bohu a prohnilosti některých andělů. Byla poražena a její duše byla oddělena od těla, které zůstalo prázdné a je střeženo na nebesích.

To však unesou démoni Kurai a Arachne. Kuraii je dívka která se vydává za chlapce a Arachne je muž vydávající se za ženu.Taky z toho máte hlavu jako pátrací balón? A rozhodnou se Alexiel „zkompletovat“, aby pomohla Kuraii pomstít vyvraždění Gehenny, říše jejíž byla dědičkou. Alexiel kdysi dávno zachránila před anděli, kteří chtěli Kurai ublížit, a když myslím ublížit, nemyslím rovnou zabít…chápete? To by vysvětlilo Kuraiin  klučičí převlek. I když před andílky typu Rosiel by jí nepomohla ani svěcená voda. A když už jsem u toho Rosiela. Rosiel je Alexielino dvojče, anorganický anděl, boží favorit, největší světový narcis a asi nejcharismatičtější záporák, který žil. Alexiel Rosiela uvěznila na zemi a on ji za to náležitě nenávidí, tedy to je jeden z důvodů, tím druhým bylo, že ho nikdy nemilovala tak jako ostatní, což ješita Rosielova formátu jen tak přes srdce nepřenese.

Rosiela vysvobodí za pomoci černé magie jeho poskok Katan zábava může začít. Rosiel Sesunu poměrně rychle vystopuje a škodí mu jak může.

Naštěstí je tu Setsunův nejlepší kamarád Kira, který je ve skutečnosti Svatý meč sedmi ostří Ducha svatého a aby to nebylo málo zamotaný Setsuna se zamiluje do vlastní sestry Sáry, která jeho city, ke zděšení rodičů opětuje.

Angel Sanctuary je jak jsem řekla moje srdcová záležitost, ale pokud jste nejdřív četli mangu, tak bude Ova trochu zklamáním, já to ale měla přesně naopak, proto jsem s ním byla nadmíru spokojená. Je to asi jedna z nejkontroverznějších věcí kterou sem kdy viděla, kvůli incestu a tomu jak si Kaori pohrává s tradičními náboženskými prvky. Andělé lžou podvádí a kradou a nadruhou stranu třeba Lucifer je jedna z nejkladnějších postav mangy. I když u tvorby Kaori Yuki to není nic neobvyklého, byla bych překvapená kdyby se v jejích dílech neobjevila žádná fílie, nebo alespoň psychopat(i) Pokud nejste moc cimprlich a podobné věci vám nevadí, tak si AS zamilujete a dokonce budete Sáře a Setsunovi fandit. Opravdu bych někdy chtěla umět pořádně psát, abych mohla popsat svůj celkový dojem z mangy i ova, to bohužel nemím , takže vám nezbyde nic jiného než se na to podívat sami.

A jen pro zábavu taková blbinka který charakter z Angel Sanctuary jste  >tady<

Předmluva: Mladý muž potká v zimě na vrcholku jakési skály krásnou ženu která na něco nebo někoho čeká

Hora zubatého vlka: Dívku Fubuky pošle matka do hor zabít černého vlka s krvavýma očima který roztrhal a snědl jejího otce. Všechno je však jinak a vlk zachrání Fubuki před skutečným vrahem….smečkou divokých psů. Podle mého asi nejlepší část.

Ledová květina:Asi nejdojemější příběh. Muž jdoucí asi do války se loučí se svou dívkou Kayou. Ta mu slíbí že na něj bude čekat u jezera které se nikdy neohřeje beze změny. Když se po třiceti letech muž vrátí zjistí že Kaya slib dodržela. Do puntíku.
Šťastný pár: Příběh je ze začátku podobný jako u Ledové květiny.Chudý mladík jde do války aby si zasloužil svou dívku Yukino,jejíž jméno znamená údajně Sníh.Právě Yukino mu prozradila jméno bohyně zimy a i to že její slzy jsou sníh. Jediný příběh u kterého jsem neměla hlavního hrdinu ráda. Onen mladík zabloudil v horách a ze vzteku že asi neuvidí svou milovanou Yukino jednu z páru volavek které nad ním létali, i když toho pak litoval já mu to neodpárala. Překvapilo mě kdo mu pak pomohl z hor.

Závěr: Pokračování předmluvy. Žena na skále je ve skutečnosti Shirahime a prozradí mladíkovi čí slzy jsou vlastně sníh.

Příběh začíná snem hlavní hrdinky Lucie při cestě na zámek, na který je pozvaná. Zdá se jí o dvou malých dětech ztracených v lese a o hrací skřínce, ke které se váže zvláštní příběh. Ve skřínce je kruh čarodějnic, uprostřed kruhu lapená dívka a kousek od nich anděl s napnutým lukem. Anděl byl vyhoštěn z nebe za porušený nebeských tabu a na zemi se zamiloval do lidské dívky. Tu ovšem chytily do svého kruhu tančící čarodějnice a anděl dívku raději sám zabil, aby ji dostal pod boží ochranu. Tedy alespoň myslím, tuhle část jsem překvapivě moc nepochopila.

Lucii doprovází na zámek sluha zámeckého pána Martin. Na zámku se setká se dvěma dalšími dívkami, které jsou přibližně stejného věku jako Lucie a jsou jí i podobné, jsou to slečny Marie a Elessie. Pak se jim představí zámecký pán Julien a prozradí jim důvod proč je pozval na zámek. Před lety se mu ztratila sestra a on se jí snaží znovu najít. A jedna ze tří dívek je právě ta sestra. Lucie nechce mít s Juliánem nic společného, protože jí na začátku urazil, ale Marie udělá cokoliv aby se právě ona stala jeho sestrou. A všechno se začne komplikovat když Elessie záhadně zmizí.

Cruel fairytales je i přes svou délku (jen cca. 56 stránek) skvělá, co jiného by se taky dalo čekat od Kaori Yuki? J Děj je absolutně nepředvídatelný a obsahuje několik zvratů, které váš pohled na děj obrátí o stoosmdesát stupňů. Jinka stáhnout si to můžete zde >klik<

Dá se říct, že právě Oboro a Gennosuke jsou hlavní aktéři příběhu. Oba se milují, ale okolnosti je donutily postavit se proti sobě, stejně jako před lety jejich prarodiče. Po tom co je zrušena mírová smlouva vypadá to přesně, jak když se pustí dva vzteklí psi ze řetězu. Klany se začnou navzájem vraždit a přitom ani pořádně neví proč. Nevím jak se to autorovi povedlo, ale ikdyž má manga jen pět svazků, tak jsou všechny postavy perfektně propracované, dokonce bych byla schopná věřit, že i zrůďáci z obou klanů mohli žít. A v anime je to prý ještě lepší (proklínám tě, youtube! Slyšíš?!) Každý z dvaceti ninjů má svojí vlastní jedinečnou bojovou techniku, ať jsou to Obořiny oči, schopné zrušit jakékoliv genjutsu nebo ninjutsu, nebo oči Gennosukeho a jeho učitele Hyomy, ty zase dokážou přinutit nepřítele, aby svou zbraň obrátil proti sobě. Není ani jasně dané, který klan je ten dobrý a který zlý. V každém jsou lidi, které si oblíbíte, které budete nesnášet nebo litovat.

Když o tom tak přemýšlím, tak jediný člověk u kterého, když umíral sem si řekla to ti patří hajzle! Byl slizkej úchylák z klanu Iga Tenzen (jeho schopnost je že má v těle jakého si démona, který léčí jeho rány. Díky tomu je zdánlivě nesmrtelný.) Tenzen je vlastně nepsaný vůdce klanu Iga, který si chce svojí pozici upevnit sňatkem s Oboro, ať se jí to líbí nebo ne. V klanu Iga byl můj oblíbenec hlavně Koshiro, používající k boji větrné víry a dvě krátké kosy. Dá se říct že jeho životní cíl je bránit Oboro svým životem ať před klanem Koga a v případě nutnosti i před klanem Iga. Z klanu Koga jsem měla kromě Gennosukeho ráda ještě jeho zdánlivě slepého učitele. To když umřel mi bylo líto. Basilik je jedna z těch mang u kterých si už na začátku uvědomíte, že to prostě nemůže dopadnout dobře. Je to nádherný, ale smutný příběh. Já nemám smutné konce ráda, ale i když jedna postava za druhou umírá musela jsem to dočíst. Pokud máte rádi historické romance a příběhy ve stylu Romeo a Julie, nebo Tristan a Isolda, tak tohle se bude stoprocentně líbit. Takže připravte kapesníky, bude se brečet.

Obrázky: 1;2;3;4;5;6;7;8