Nina rozhodne, že se celá rodina přesune ke strýci Duncanovi, do starého rodinného sídla zvaného Keyhouse (Klíčov), které samo o sobě vypadá jako dekorace z béčkového filmu o upírech. V baráku se rodina snaží nějak vyrovnat se ztrátou. Nina nasává jako duha, osmnáctiletý Tyler se snaží zbavit pocitu viny, patnáctiletá Kinsey, která dřív byla za extravagantní rockerku, se změnila v šedou myš a leká se vlastního odrazu v zrcadle a nakonec šestiletý Bode (Bóďa), který na první pohled přesně netuší co se vlastně stalo, všechny znervózňuje svými hrami na ducha a přátelstvím s něčím, co žije v domku se studnou, kam je přísný zákaz vstupu.

Na internetu jsem i přečetla dost recenzí, jak českých tak anglických a drtivá většina byla pozitivních a vsadím se, že kdybych zvládala i jiné jazyky, tak recenze v nich budou taky dobré. Lock and Key: Welcome to Lovecraft nebo Zámek a Klíč, jak česky přeložili první díl série, má totiž všechno, co se bude intošům líbit. Žádné elasťáky, zkrachovalé existence, přiměřenou dávku násilí, sem tam nějakého toho psychopata a nepředvídatelný příběh. Jo! A napsal to Joe Hill aka synátor Štefana Kinga. To je ten chlap, co píše ty divný knihy, které všichni vydávají za horrory a jednu dobu bylo strašně módní ho číst. Na netu je celkem populární rozebírat do jaké míry synka ovlivnil taťka. Sama posoudit nemohu, přečetla jsem od něj jen jednu povídku a třetinu knížky a vůbec mě nebavil. Ale přečetla jsem vážně moc komiksů (na to kolik mi je a jak dlouho se v komiksech vrtám), takže můžu srovnávat alespoň na tomhle poli. No nic nového pod sluncem. Všechno, co je v Zámku a klíči, jsem už někde četla. Zlomená matka, zlomené děti, výstřední strýc, strašidelný a tajemný dům, vraždící šílenci a zlo na dně studny. To už tu všechno někdy bylo. Vlastně je už šíleně těžké přijít s něčím, co tu předtím nebylo, jenže tohle je dobrá „recyklace“ nápadů. Hill je frajer. Ve Welcome to Lovecraft nebylo nic, co by mě naštvalo nebo mě to donutilo vztekle zaklapnout (a to se stává docela často, proto přispívám tak málo).

Pokud má někdo rád lehce horrorové příběhy, tak tohle bude to pravé.

Locke and Key WtL 01 by *GabrielRodriguez on deviantART

Můj první dojem po přečtení byl: „ Jak z toho, sakra, můžou vytáhnout film?“ Příběh je sice zajímavý, ale pochybuji, že by mohl vystačit na 113 minut filmu.

Tak popojedem. V městečko Barrow  je plné milých lidí v čele s manželským párem šerifů Ebenem a Stelou Oleumanovými. Plus tam třicet dní nevyjde slunce. Přidejte do téhle rovnice dvacet průměrně vyhládlých upírů a vyjde vám nejdelší noc ve vašem životě, hm tedy spíš nejkratší. Příběh je opravdu jednoduchý a přímočarý. Upíři pošlou špeha. Špeh zlikviduje potichu všem mobily. Upíři přijedou, zničí komunikační centrum, odříznou všechny únikové cesty a večeře může začít. A nakonec překvápko. Postavy nejsou moc prokreslené, kromě Stely a Ebena jsou tam jen všichni tak na parádu, jejich smrt má jen ukázat jak jsou upíři strášně moc zlí. A jediný trochu výraznější prvek v chování je to, jak Eben miluje Stelu a naopak. Ale i přes to se mi to líbilo víc než Silent Hill. I když i tady jsou nevysvětlené věci, nebo nelogičnosti, není to jen sled nadávek a řečí, které nepochopíte ani kdybyste se na hlavu stavěli. Upíři jsou tady přesně takový jaké je mám ráda. Bestie, které neušetří malou holčičku jen proto, že na ně krásně pomrkává. Žádné filozofické úvahy nad bytím či nebytím. Jediné co cítí je, že mají hlad.

Kresba se mi opět líbila, Templesmithův styl začínám mít ráda (ostatně doporučuju si přečíst těch pár řádek, které o sobě napsal.) Co napsat na závěr? No je to docela dobré na zabití času, ale doporučuju si to spíš od někoho vypůjčit. Komiks a jemu podobní nemají v ČR zrovna nejlepší pozici, to uznávám, ale šest stovek se mi zdá přece jen trošičku moc.