Nemusíte se děsit. Nejde o nějakou zombie verzi klasiky, ale o úplně nový příběh, který má s tou klasickou verzí společného jen to, že je to hlavně příběh o lásce.

Náš hrdina Jonathan „Romeo“ Romero je upír. A před svojí „smrtí,“ někdy v osmdesátých letech, to býval rocker. Takže dlouhé vlasy, kožený kabát a na čele šátek. Na slunci se neblejská, ale za to je to pán Sarkasmu a Ironie a tak trochu vůl, který pokaždé, když se zamiluje, tak to skončí tragicky. Což je jeden z důvodů, proč se mu říká Romeo. Je jasné, že když tu máme Romea, tak potřebujeme nějakou tu Julii. A Julie, tvé jméno bude Whisper, což byla první osoba, kterou potka po tom, co se vyhrabal z podzemí. I Whisper má do Shakespearovy Julie hodně daleko. Je to sirotek, jejím jediným společníkem je její pes a navíc je to vyznavačka stylu goth. Jak jinak si vysvětlit tu černou rtěnku? To vše budiž jí odpuštěno, protože má něco co spoustě komiksovým bubu-dívkám chybí. Má vlastní osobnost a hubu poměrně řádně prořízlou, takže místo dojemné lásky na první pohled dotírajícího Romea pálkuje co to jde.

Tenhle příběh má být tragédie, takže potřebujeme něco, co nám zkomplikuje idilku. Tím nečím je místní parta upírů vedená magorem s hlavou uvězněnou v kleci. Tahle banda asi nikdy nebyla v žádné rockové kapele, proto to nejsou romantiční pohodáři jako Jonathan. Moc špatní kluci, ale Romeo s nima musí držet, protože by mu jinak rozmlátili hlavu a taky jim něco dluží a pomáhá jim „lovit.“ Nebo se alespoň jejich obětem nesnaží pomoct. Do momentu, než mu naservírují Whisper, že má konečně někoho zabít, nebo oni zabijí jeho. Zachránit sebe a jí zabít nějak bezbolestně, nebo dělat hrdinu a tím zabít i sebe? Díky všem svatým za deus ex machina v podobě policejní hlídky. Takže zatím co si upíří banda pohraje se strážci zákona, popadne Romeo Whisper a čokla a prchá, co mu jeho nemrtvé nožičky stačí. A v ten moment začíná veškerá legrace. Zamilovaný trouba Romeo se snaží maximálně zvětšit vzdálenost mezi sebou a svými teď už bývalými kolegy a pokud možno při tom nepřijít o prdel. Jak svojí, tak Whispeřinu

Asi jsem se dala na komiksovou červenou knihovnu, protože tohle červená knihovna tak trochu je, když si odmyslíte sympatické hlavní hrdiny a tu spoustu mrtvol. Příběh je jednoduchý, přímočarý a hezky to odsejpá. Moc se tam neřeší jak se ti dva hlavní šííííleně milují, na to tak nějak nemají čas kvuli samému utíkání. Romeo se snaží chránit Whisper a ta mu to překvapivě nekomplikuje výčitkami, že je monstrum, nebo utíkáním, jak to bývá v podobných love story milým zvykem.

Celkem zajímavé jsou i flashbacky jak Romeo přišel o Julii no.1

Na první přečtení se mi Dead Romeo hodně líbil, na druhé už méně, ale steně mě zaujal na tolik, abych se o něm pokusila něco naklepat. Zamilovaných upířin jsou tuny a pubky z nich šílí a většinou jsou to sračky kraviny. Myslím, že si snadno odvodíte o čem to mluvím. Tohle se možná bude zdát někomu jako kravina, ale ne zase až tak velká. Nebýt toho konce tak by to bylo i na malou mexickou vlnu. Takhle je to jen na pochvalné zamručení a touhu si to přečíst i po třetí.

Jo a obálka prvního čísla je prostě boží.

Až na pár vyjímek jsou tahle jména dokonale utajená. Nikdo nestojí o to, aby nějaký odvěký nepřítel zaskočil za ženou/dítětem/rodičem na návštěvu a vysvětlil, že se mu ta věčná držková od super-příbuzného prostě přestala líbit. Takže rodiny přísně utajené a když už má hrdina veřejnou identitu, jako třeba Elongated man, tak je zajištěno, že jeho příbuzní budou žít v něčem, co má ty nejvyšší možné zabezpečovací prvky.

To jediné, co chybělo u Elongated mana, byl snad už jen příkop s lávou a hlídací pávi. Ale i to nepomohlo. Jeho ženu Sue někdo dost brutálně zavraždil u nich doma, na místě, kde se jí nemělo nic stát, na místě až po střechu napraným všemi možnými i nemožnými, zemskými i mimozemskými technologiemi, které měly udržet špatňáky na druhé straně dveří. Všechny týmy DC universa jsou na nohou a hlavní prioritou je hledání vraha. Jednak měl Sue každý rád a za druhé o pár dní později vrah naznačil, že to se Sue byl jen začátek a že by si hrdinové měli dát pořádného bacha. Jak bylo řečeno, hned po pohřbu si týmy rozdělí padouchy o kterých si myslí, že by zvládli obejít všechny zabezpečovací prvky a ještě jako bonus usmažit Sue půlku těla. Více méně to berou metodou pokus-omyl, ale přesto jde jeden tým najistotu. Není překvapením, že ho tvoří Elongatedman (natahovací schopnosti), Hawkman (lítá, mlátí kolem sebe palcátem), Atom (neuvěřitlně se zmenšuje) , Black Cannary (sonický řev) a Zatara (čarodějnice), kteří jak se zdálo, vždycky tvořili takovou ligu uvnitř ligy. Hrdinové, kteří nikdy nebyli extrémně svatí a kteří vědí, jak je možné, že všichni padouši zapomenou civilní jména jejich kolegů po tom, co jim nakopou prdele. Ne zrovna dobrovolně se k nim přidává i Flash s Green Lanternem a vyráží na doktora Lighta, který v minulosti Sue hodně ublížil a kterému naoplátku hodně ublížila výše zmíněná pětice.

Jak příběh pokračuje, tak na světlo začínají vyplouvat ne zrovna pěkné věci o hrdinech kolem svaté DC trojce Supermana, Batmana a Wonder woman. Už podle názvu je jasné, že akční rovina ustupuje do pozadí a vše je zaměřeno na psychologii hlavních postav. Úplně každý má někoho blízkého, který mu zemřel, nebo někoho kdo je teď v nebezpečí, protože vrah, jak se zdá, zná dokonale poměry v Lize. Každý z hrdinů se náhle snaží trávit co nejvíce času s rodinou a ti, kteří už žádné rodiny se o to zuřivěji vrhají do pátrání.

DC není zrovna moje parketa, dávám přednost v Marvelu, nevím proč, ale pro mě je takový uvěřitelnější…rozhodně tam není každý třetí jaderný fyzik, kterému se zvrtnul/vydařil projekt a on tak získal superschopnosti. Když DC tak už jedině Batman. Jenže tohle mě donutilo trochu přehodnotit pohled na věc. Existuje spousta příběhů, které ukazují odvrácenou stranu superhrdinství. Nutno objektivně podotknout spousta lepších příběhů, jenže ty se jakoby oprosťují od všech emocí a ukazují jenom tu špínu, hnus a zoufalství. Což o to, takové story mám moc ráda, ale Identit crisis je v tomhle trochu jiné.Tam je jen to zoufalství, které je, řekla bych, silnější než kdekoliv jinde. Člověk by jim málem odpustil ty elasťáky i ty zpropadené jaderné fyziky.

Není to špičkový příběh, ale rozhodně je velmi nadprůměrný.

• A proč jste to neřekli ostatním? Bruceovi? Clarcovi? Ani Arthurovi?

• Nejsou pitomí, Wally. Věří čemu chtějí věřit…A slyší to, co chtějí slyšet.

Už dlouuuho, snad od Deliria, mě žádná postava nezaujala tak jako Harley. Je roztomilá, je zábavná a Batman by mě bez ní nebavil, všechny díly, kde je ona patří k mým nejoblíbenějším a všem vřele doporučuju přečíst Batmanovský oneshot Mad Love, má to jen sedmdesát stran, ale smála jsem se od začátku skoro až do konce.

No mám čas tak napíšu něco, jako obsah pár epizod s ní a možná pak dodám další. Berte to s rezervou, mluví tam docela rychle, hlavně Harley a dost mi mohlo uniknout.

Mad Love

Na začátku se Joker za asistence Harley snaží spravit komisaři Gordonovi chrup

Joker: Všechno musí ven Jáchácháchá!

Ale na (ne)štěstí zasáhne Batman a Gordona zachrání (chjo) Jokera to naštve, protože Batman mu vždycky zkazí veškerou srandu a ve svém doupěti kuje pikle, jak se netopýřího muže konečně zbavit a pouhé zastřelení, které navrhovala Harley, mu přijde nudné, takže se prohrabává lejstry se starými plány, ale žádný se mu nezdá dost dobrý. Harley má ale jiné plány jak trávit večer a plazí se Jokerovi po stole v negližé jako liána a navrhuje mu projížďku na Harleyi XD. Joker má dorážení dost a vyrazí Harley ven k hyenám. Harley je nešťastná a nostalgicky vzpomíná na to, jak se dali s Jokerem dohromady. To ještě bývala zaměstnaná v Arkhamu a ještě se pokoušela Jokera léčit, ten se doktorce Quinnzelové snaží všemožně zavděčit a dokonce ji nechává na stole v pracovně růži, i když je to jasné znamení, že Joker coural po Arkhamu bez dozoru, tak doktorka nevypadá zrovna naštvaně, ba právě naopak. Joker se jí začne zpovídat z toho, jak měl kruté dětství a o tom, jak ho otec bil. Doktorka je z toho naměkko a sama se taky začne svěřovat klaunovi, do kterého se zamilovala (nezapomenutelná scény, kdy Harleen leží na lehátku a Joker jí s chápavým výrazem poslouchá XD) No idilka netrvá dlouho a Joker zase vezme kramle, jenže je za nějaký čas opět dopaden Batmanem a ve stavu dost pocuchaném dopraven do Arkhamu. Když Harleen vidí, jak je její miláček zbitý velkým zlým netopýrem, něco jí přeskočí v hlavě, vrhne po Batmanovi tak vražedný pohled jak je to jen možné a ještě ten den Jokera vysvobodí za pomoci malé bomby, plynové pistole, cihly a gumového kuřete XD. Světe, zrodila se Harley Quinn. Na konci Harleyina vyprávění vypadají hyeny dost dojatě a Harley si po chvíli uvědomí, že za všechny její problémy ve vztahu s Jokerem jsou Batmanova vina a je rozhodnuta si to s ním vyřídit za pomoci jednoho Jokerova plánu. Celkem chytře vláká Batmana do pasti a chce ho nechat sežrat piraňami.  Batman na ní zkouší nějaké psychořeči, že ji Joker jen využívá (což je pravda) a dokonce se jí i vysměje. Slyšíte? Batman se smál. Velice děsivé. Když vidí, jak je Harley slepě oddaná zkusí to jinak. Jak by asi Joker mohl uvěřit, že ho zabila, když z něj zbudou jen kosti? Tohle zabere, proto Harley raději Jokera zavolá, aby to viděl.

Joker do telefonu: …hmm…jo chápu, máš Batmana…TY MÁŠ BATMANA??

Joker přijede, ale místo aby Harley pochválil, jí ztluče a vyhodí z okna. Chudinka vypadala dost zuboženě. Nakonec tradiční Joker-Batmanovská bitka, kdy Batman omlátí Jokerovi o hlavu, že miluje jen sebe a k Harley se zachoval hnusně, i když ho málem zabila, o čemž se Jokerovi ani nesnilo. Nakonec ho hodí do komína. Později v Arkhamu. Harley svůj pád překvapivě přežila a značně pochroumaná se vrací do svého předchozího pracoviště jako pacientka. Zatím co ji zřízenci překládají z vozíku, vede velmi tvrdý vnitřní monolog, že Joker je násilník, blázen a ona si už nikdy nedovolí mu odolat. Pak její zrak padne na vázu s růží a vzkazem: Uzdrav se brzy! Mr.J No a je po zásadovosti a Harley v tom zase lítá

Harley and Ivy

Harley a Joker prchají před Batmanem. Harley je vyděšená a snaží se ujet, ale Joker si zběsilou honičku užívá.

Joker: Nádherný den! Vítr ve vlasech a Batman v zádech!

Pak i on toho má dost a řekne si Harley o pistoli. Harley mu ale podá takovou tu s tím praporkem s nápisem BANG! Takže Batman vyvázl a Joker se může vzteknout. Ve skrýši se jako vždy rozzuří a Harley vykopne. Zase. Jenže tentokrát je to na Harley moc a je ochotna Jokerovi dokázat, že ona se bez něj obejde. Chce ukradnout velmi vzácný Harlekýnův diamant, ale její loupež překazí Poison Ivy, která z muzea krade nějaké jedy. Harley si vezme diamant a spolu s Ivy se snaží utéct. Harley je dostane ven tak, že mrskne po policistech s výkřikem hands up! Jeden z jedů, které ukradla Ivy a pak spolu ujedou, přičemž si Ivy neodpustí velmi otřepanou větu o začátku krásného přátelství. V opuštěném domě dá Ivy Harley látku proti jedu, který Harley použila na policisty v muzeu (Ivy je imunní proti všem jedům) a Harley jí vypráví o svém vztahu s Jokerem. Ivy se diví, jak s ním může žít a jen protáčí panenky při tom, jak harley haleká, že jí Joker miluje.

Harley: Vážně jsem jenom jeho rohožka?

Ivy: Děvče, kdybys měla prostřední jméno bylo by to Vítejte!

Ivy pak má k Harley přednášku, po které jsou děvčata rozhodnuta natřít to všem chlapům. Jak, to se ukáže v zápětí a Gotham má nové královny zločinu. Mezitím Jokerovo doupě vypadá jako smetiště a on se strašně diví kde je Harley, pokaždé když ji vykopl, tak se vrátila.

Joker: Kde je Harley? Je tu bordel! Nikdo nekrmí hyeny! A já nemůžu najít PONOŽKY!

Harley se s Ivy daří skvěle, ale přesto se jí stýská po Jokerovi, proto mu zavolá, ale nepočítá s tím, že si ji najde přes telefon a jde ji navštívit. O tom, kde je Ivy a Harley se dozví i Batman, kterého dívky celkem snadno zlikvidují a pošlou do kša. Pak je přijde navštívit Joker, že si jde pro to, co je jeho. Harley si nadšeně myslí, že je to ona, jenže Jokera zajímá spíš diamant, který ukradla. Ivy má vůči Jokerovi jisté výhrady a n se jí na oplátku pokusí otrávit květinou, co nosí na klopě, jenže na Ivy neplatí žádné jedy. Najednou se tam objeví Batman (zase) a začne zmatek, kterého využijí Harley s Ivy a utečou. V autě slaví únik a libují si, že je žádný muž nikdy nechytí. To je pravda, o pár vteřin později jejich únik zhatí žena XD No a na konci putuje Ivy, Harley a Joker do Arkhamu, kde mají všichni rezervované cely.

Rozhodla jsem se doplnit si základní vzdělání co se komiksů týče a přečetla jsem si na doporučení známého údajně nejlepší dílo Alana Moora, Strážce. Na to, jaký byl kolem toho později hype, mě to celkem zklamalo. Ale téma toho, kam až člověk může zajít v zájmu světového míru je stále aktuální, tím mě Strážci mě rozhodně zaujali. Mottem celého příběhu by v klidu mohlo být „kdo hlídá hlídače.“ Koneckonců se k tomuto heslu hlásí i obal knihy a jeho latinský přepis jsem použila v perexu.

Měla bych správně napsat něco k příběhu, ale ten je tak komplikovaný a rozvětvený, že bych se v tom nakonec ztratila a vás připravila o ten pravý požitek.. Takže jen tak ve zkratce.

Superhrdinové nemají žádné extra schopnosti, jsou to prostě samozvaní strážci zákona, používající moderní techniku a nosící přiblblé kostými, přece jen komiks je staršího data a vznikl dávno před tím, než začli být v módě hrdinové v tmavých neoprenech. Srandovní kostým nemají jen Komediant a doktor Manhattan, ale ten je případ sám o sobě. Tihle „maskovaní dobrodruzi“ mají zlaté časy už dávno za sebou, dokonce je v sedmdesátém sedmém  zakázali kvůli stávkám policie. Všichni povinně odešli do důchodu, tedy až na pár, kteří začali pracovat pro vládu jako právě Dr. Manhattan nebo Komediant. Jiní, jako třeba už zmíněný Rorschach, odmítli a dali vládě jasně najevo, že oni s bojem proti zločinu rozhodně nekončí. Právě Rorschach je takový, no nedá se nazvat typickým vypravěčem. Jak jsem řekla příběh je hodně složitý a rozvětvený. A Rorschach to celé odstartovat. To on se začal rýpat ve vraždě Komedianta, kterého někdo vyhodil z okna a tak kousek po kousku začal odhalovat něco, co má pro všechny zúčastněné fatální význam.

Každopádně pár maskovaných hrdinů se musí vrátit do akce, navzdory tomu, že po nich jde policie. Příběh má cca čtyři samostatné části, které se na konci překvapivě spojí a dají vám pěstí . A aby toho nebylo málo, odehrává se v době, kdy Rusové vtrhli do Afghánistánu a mezi lidmi se šíří obavy z vypuknutí třetí světové.

Pokud jsem dříve napsala, že jsem po dokoukání Death Note měla chuť na panáka, tak po dočtení Watchmanů by mi bodla jen rána klackem do hlavy. Ne že by to bylo tak depresivní, ale i přes to, že v příběhu byl motiv super hrdinů, působilo to celé tak zvláštně reálně. Hrdinů bez bázně hany tam bylo vážně málo, snad jen neuvěřitelně naivní kapitán Metropolis nebo Sůva. Ostatní bych v klidu přirovnala k vypočítavé násilnické chásce. Hlavně postavy Rorschacha a Komedianta byly velmi zajímavé. Oni jediní pochopili, že to celé s maskovanými hrdiny je jen velká fraška a na násilí platí jen ještě větší násilí.  Komediantovi se nepříčilo zastřelit těhotnou a Rosrarchovi vyslíchací metody byly založeny hlavně na lámání končetin.  Alanu Moorovi se dokonale povedlo převrátit můj pohled na super hrdiny. Jestli nějakého někdy potkám tak místo dobrosrdečného potřesení rukou s řevem uteču. Hlavně pokud bude mít černobílou masku.

Deblanc roč myslíš, že jsem poslal vzbudit Svatého právě Pila?

Fior: Nenaznačuješ doufám, že byl Pilo dvojtej agent?

Deblanc: Na můj vkus byl až moc horlivej. Moc přesnej. Moc čistej na to aby se tomuhle dalo věřit.

Fior: Byl to anděl našeho Pána! Co bys chtěl – aby dýloval crack?

To že má v sobě Jesse Genesise přineslo i jisté výhody. Získal Hlas, kterému nemohl nikdo odmítnout a jiné vychytávky. Každopádně, když přežije první setkání se Svatým, zjeví se mu jeden Cherubín, na kterém si Hlas vyzkouší.  Díky tomu od něj zjistil, že Bůh to po Genesisově narození zabalil a zdekoval se z nebe .Jesse se boha rozhodne najít, ne že by to bral jako svoji občanskou povinnost, ale chce si to s nejvyšším jednou pro vždy vyříkat a donutit ho, aby lidem řekl, co provedl.

Jako správný hlavní hrdina v tom nejede sám, ale má „pomocníky“ A Robin nebo Black cat to rozhodně nejsou. V hledání Boha Jessovi pomáhá jeho bývalá přítelkyně Tulip, která si přivydělává jako nájemný vrah a Irský neuvěřitelně sprostý a nevychovaný upír jménem Cassidy, který mi zničil veškeré iluze o „dětech noci“ Zároveň je to nejzábavnější postava prvního dílu. Ve druhém se bohužel nevyskytuje, ale zase je tam krásně vidět jak to chodí na texaském venkově (Jesseho zavírala despotická babička do rakve, když řekl sprosté slovo a rodiče jeho nejlepšího kamaráda byli sourozenci)

Pokud vás náhodou šokovala Dogma a nebo Angel Sanctuary tak Kazatele vyhoďte z okna (a nebo ho pošlete mě muehehe) Kazatel je totiž nádherná ukázka kolika různými  způsoby se dá přeložit slůvko fuck. Na každé stránce je minimálně jedno sprosté slovo. Obvykle takové věci nemám zrovna v lásce, ale Kazatel je zároveň velmi zábavný a čte se neuvěřitelně dobře. Myslete si o mě že jsem třeba barbar, ale V jako Vendeta mě nechytlo, na rozdíl od tohohle .Tulip je vcelku sympatická, ne to že je to ženská, a myslím, že tam není jen proto, aby óchala a áchala nad Jessovými hrdinskými skutky. To jak si vytrhla ten nůž z té ruky, bylo epes. Cassidy je taky fajn a ze všech postav hází nejlepší hlášky, které zde bohužel nemůžu uvést, protože jsou to vulgarismy takového kalibru, že by mě při jejich interpretaci musela hanba fackovat. Ani samotný Jesse není špatný, nechová se jako typický tragický hrdina a navíc má neuvěřitelný smysl pro humor.

Coltrane:Nechci bejt necitlivej Jesse, ale na chlápka, kterej ztratil víru, seš docela v klidu…

Jesse: Stravujou mě vnitřní muka. *V tom okamžiku si Cassidy nechutně krkne* Hele, jeho taky.

Kazatel je zajímavý a neuvěřitelně chytlavý, drsný, nebere si s ničím servítky a dělá si legraci i z lidské tragédie (viz prdelman) a skoro všichni jsou tam úchylové. Hlavně Texasani. A místy jsem dokonce Bohovi přála aby ho ústřední trojce nenašla XD

V tomhle městě se odehrává deset milionů příběhů. Bohužel ne všechny končí morálním ponaučením