Není nic dokonalejšího než být Avenger. Bránit prostý lid a zastavovat padouchy se kterými si běžná policie ani armáda neví rady. Při tom občas po městě nadělat bordel, vedle kterého vypadá kráter po jaderné bombě jako detonace prskavky, ale to už patří k věci. Když je po vás nepřítel schopný hodit náklaďák, tak je logické, že ho naoplátku rozmáznete o chodník automatem na parkovací lístky. Avengers jsou nadlidi, takže jim nedělá problém takovou pecku náklaďákem mezi oči ustát. Tedy veřejnost to předpokládá a většinou má i pravdu – s jedinou výjimkou.

vol1

Hawkeye. Lučištník ve fialové, jehož jedinou superschopností je sarkasmus. A taky neoficiální týmový šampión ve skoku do průšvihu. Clint Barton nemá žádné superschopnosti, takže aby držel krok s Thorem nebo Captainem Americou, musí na sobě tvrdě makat.

Čemuž dvakrát nepomáhá fakt, že nám Clint zrovna nemládne a začíná toho mít po krk i psychicky, protože po každé akci jdou jeho superhrdinští kolegové slavit a on se musí zahrabat doma a počítat si kosti. A nejspíš protože jeho život stojí za prd, tak když spadne ze střechy, musí trávit několik týdnů ve špitále zalitý sádrou. Úraz mu otevírá úplně nový svět. Je na nemocenské a zjišťuje, že má něco jako sousedy, kteří se zabývají věcmi, které on bere jako samozřejmé: placení stále vyššího nájmu, mizernej domácí, práce a tak dál. V konfrontaci s obyčejnýma lidma je nádherně vidět, v jaké žil Clint bublině, kdy se musel starat jen o to, aby záporňáci se zemí srovnali co nejmenší procento města a věci běžné potřeby se kolem něj tak nějak samy materializovaly. Kromě peněžních vztahů začne objevovat i další neprobádané území a to je komunikace s normálními lidmi. Lidé v jeho domě tvoří příjemnou malou komunitu pořádající grilovačky na střeše a vzájemně si vypomáhající a Clint je v šoku, že jsou ochotní ho akceptovat i přesto, že je to Avenger a že přátelit se s ním není dvakrát bezpečné. Takže samotář jehož jediní pravidelní společníci do teď byli jeho pes a drzá puberťačka, se snaží zvyknout na existenci lidí, kteří ho mají rádi jako Clinta Bartona a ne jen jako Hawkeye.

vol2

Ovšem Hawkeye není jen Clint Barton, ale i Kate Bishopová, která je další významnou postavou příběhu. Kate se možná zdá bezstarostná a sebevědomá, ale ve skutečnosti je stejně v háji jako Clint, se kterým tráví většinu volného času poflakováním se v jeho bytě a vzájemnou výměnou urážek. Vztah a interakce těchto dvou patří mezi nejlepší části příběhu. Předstírají, že jeden druhému vlastně dělají svou společností službu, ve skutečnosti se navzájem potřebují, protože si rozumí. Ví, jaké to je mít rodinu na dvě věci a co to znamená být jediný bez schopností v týmu nadlidí. Kate dohlíží na to, aby Clint ve svém brlohu neshnil a on se k ní naoplátku chová jako k rovnocennému partnerovi a nebrání jí v profesionálním rozletu.

Matt Fraction (scénář) s Davidem Ajou (kresba většiny čísel) vytvořili příběh o superhrdinovi, ve kterém jde klasické superhrdinství stranou a spíš než na postavu Hawkeye se zaměřuje na lidi, kteří se pod tím jménem schovávají nebo schovávali. Někdo pustil Fractiona ze řetězu a je vidět, že si psaní užívá a co víc, daří se mu být originální i v milionkrát proprané látce osobního života hrdinů, ať už se jedná o obsah nebo způsob vyprávění. Číslo založené na používání těch nejpitomějších druhů šípů v Hawkeyeho historii? Číslo vyprávěné pohledem Clintova psa? Jo, tohle tam všechno najdete doprovázené jednoduchou, ale příjemně přehlednou kresbou. Zní to sice hodně podezřele, ale ať mě zasedne kráva, jestli právě tahle dvě čísla nepatřila mezi to nejlepší co jsem za poslední roky četla. V tomhle bodě je se mnou možné nesouhlasit, ale  Fractionův Hawkeye jako celek trčí ze současné Marvel produkce jako vidle z hnoje a pro případné pokračovatele nasadil laťku zatraceně vysoko.

vol3