V Nagasaki donutila stařenka svého syna uctít obětí oltář neznámého božstva, aby se jeho dítě narodilo v pořádku. Syn to sice považuje za pitomost, ale ctí matku, takže oběť provede.                                         Jenže vzdávat oběť bohu, o němž ví jen to, že o něm ví absolutní prd, je jako podepsat smlouvu a ignorovat nejen ta malá písmenka pod čarou, ale i samotný text, včetně toho, komu jsem smlouvou vlastně vázán. Nicméně to budoucí rodiče přejdou s rozpačitým krčením ramen a protáčením očí. O to větší překvapení, když se místo jednoho dítěte narodí dvě. Chlapec Kai a děvčátko Toshi. A už od malička je hlavně Toshi hodně zvláštní. Nemůže jí ublížit nic ostrého a čepele se raději zlomí, než aby jí zranily. To Kai je na prní pohled úplně obyčejný, trochu nesmělý spolužák, který rád sleduje s kamarády porno. Kai je jediný, kdo o Toshiině nezranitelnosti ví a pomáhá jí to tajit před světem. Problémy začínají teprve, když se dvojčatům začne zjevovat arogantní bůh mečů Aratsu, který si na Toshi činí nárok. Toshi pochopitelně odmítá jeho nabídky a dvakrát po sobě se jí ho podařilo zapudit (za což zaplatí životem jejich pes). Kdyby ho zapudila i po třetí, nárok na ní by ztratil, jenže Aratsu je typický feudální pán, pyšný až na půdu, takže se svého „majetku“ nehodlá vzdát a rozseká matku dvojčat na kusy. Pokud ho Toshi odmítne i po třetí, tak její matku nezachrání. Toshi přijme, ztratí paměť a stane se z ní Hasharito, průzkumnice ve službách Aratsua. Ale naštěstí je tu Kai, který není tak obyčejný jak se zdálo a za pomoci Nidoru, paní jehel se snaží zachránit celou svou rodinu.

Říkejte si o Nikdykde co chcete, ale Crossing Midnight se Careymu opravdu povedlo. Vážně zajímavá exkurze do japonské mytologie, kterou tak trochu přizpůsobil obrazu svému, obsahuje všechno, co mám na komiksech ráda. Napínavý příběh, zdánlivě okoukaná zápletka je v jeho pojetí velmi zajímavá a hlavně vedlejší postavy jsou po psychologické stránce poměrně dobře prokreslené, takže mi nesplývají s pozadím a dokonce i rodiče nejsou jen něco, čeho se dovolává hlavní hrdina, když mu teče do bot. I když je to už nějaký pátek co jsem to dočetla, jsem stále schopná říct vám kdo je kdo a čím byl speciální ( se jmény, to asi bude horší >. <) ať už to bude již zmíněná bojovnice Nidoru a nebo dětská prostitutka Lorreta, která hraje velkou roli hlavně v mém oblíbeném příběhu Bedtime story. Každopádně bych tohle doporučila jako takový přestupní můstek mezi mangou a komiksy. Bišíkofilky budou mít problém s kresbou, protože v podání Erika Nguyena a Jima Ferna vypadají Japonci jako Japonci, tak smůla holky. A ještě bych chtěla vyzvednout obálky J.H. Williamse, toho jména třetího, protože ty jsou opravdu zajímavě řešeny.