Námět: Steve Niles
Kresba: Ben Templesmith

Můj první dojem po přečtení byl: „ Jak z toho, sakra, můžou vytáhnout film?“ Příběh je sice zajímavý, ale pochybuji, že by mohl vystačit na 113 minut filmu.

Tak popojedem. V městečko Barrow  je plné milých lidí v čele s manželským párem šerifů Ebenem a Stelou Oleumanovými. Plus tam třicet dní nevyjde slunce. Přidejte do téhle rovnice dvacet průměrně vyhládlých upírů a vyjde vám nejdelší noc ve vašem životě, hm tedy spíš nejkratší. Příběh je opravdu jednoduchý a přímočarý. Upíři pošlou špeha. Špeh zlikviduje potichu všem mobily. Upíři přijedou, zničí komunikační centrum, odříznou všechny únikové cesty a večeře může začít. A nakonec překvápko. Postavy nejsou moc prokreslené, kromě Stely a Ebena jsou tam jen všichni tak na parádu, jejich smrt má jen ukázat jak jsou upíři strášně moc zlí. A jediný trochu výraznější prvek v chování je to, jak Eben miluje Stelu a naopak. Ale i přes to se mi to líbilo víc než Silent Hill. I když i tady jsou nevysvětlené věci, nebo nelogičnosti, není to jen sled nadávek a řečí, které nepochopíte ani kdybyste se na hlavu stavěli. Upíři jsou tady přesně takový jaké je mám ráda. Bestie, které neušetří malou holčičku jen proto, že na ně krásně pomrkává. Žádné filozofické úvahy nad bytím či nebytím. Jediné co cítí je, že mají hlad.

Kresba se mi opět líbila, Templesmithův styl začínám mít ráda (ostatně doporučuju si přečíst těch pár řádek, které o sobě napsal.) Co napsat na závěr? No je to docela dobré na zabití času, ale doporučuju si to spíš od někoho vypůjčit. Komiks a jemu podobní nemají v ČR zrovna nejlepší pozici, to uznávám, ale šest stovek se mi zdá přece jen trošičku moc.