Asakawa je reportér jednoho Tokijského deníku a náhodou si všimne podivné spojitosti mezi smrtí svojí neteře Tomoko a mladíka, který se vracel na motorce domů. Oba zemřeli prakticky ve stejnou chvíli a ze stejného důvodu, na selhání srdce a v očích měli oba dva výraz nevyslovitelné hrůzy. Asakawa to bere z počátku jako jen shodu náhod a nechce se tím moc zbývat. Do doby, než se najdou v autě mrtvá těla mladého páru. Ti dva zemřeli ve stejnou dobu jako Tomoko a kluk na motorce a i ze stejné příčiny a děs v jejich tvářích byl totožný.

Takže se v tom Asakawa začne šťourat a zjistí, že se ti čtyři znali a dokonce spolu byli pařit v horském středisku. Asakawa má podezření, že se třeba jedná o nějaký vir a čuchá sólokapra, proto se do střediska vydá a v chatce, kde ti čtyři týden před jejich smrtí byli najde vzkaz, že se nikdo nemá koukat na jistý film, tedy pokud není posera. Asakawa posera je, ale je to i novinář, takže kazetu najde a pustí si jí. Na kazetě jsou velmi zvláštní a znepokojivé výjevy a na konci je vzkaz, že po shlédnutí kazety vám zbývá už jen sedm dní života, pokud nesplníte určité podmínky. Ale to, jak se zbavit kletby čtveřice ze srandy přehrála. A Asakawa začne závodit s časem. S pomocí jeho dost svérázného přítele se snaží odhalit tajemství kazety ještě než mu uplyne týdenní lhůta.

Zapomeňte na ten americký patvar, který podle mě, nepochopil ani režisér, tohle je ta knížka, která to vše odstartovala. Napsal ji Kodži Suzuki a nálepku kultovní si stoprocentně zaslouží.

Je to velmi čtivá a napínavá věc, jedna z těch, u kterých klidně riskujete četbu pod lavicí, jen abyste věděli, co se stane dál. Tohle je i můj případ a to sedím u katedry Asakawa a Rjúdži (nesmějte se, jména v knížce jsou počeštěná a já nevím jak to správně napsat) krůček po krůčku odhalují tajemství kazety a následně Sadako, které Samara nesahá ani po kotníky. Příběh postupně nabírá grády a člověk jen valí oči, jak je to, či ono možné, jenže autor dokázal tenhle složitý příběh zase rozplést tak, aby do sebe všechno logicky zapadalo.
Navíc dokázal vytvořit tak hutnou atmosféru, že po dočtení jsem se ve tmě bála jen otočit.

Nezklamal mě ani konec, který byl dost znepokojivý a když jsem knížku dočetla, řekla sem si že od zítra pálím všechny VHS kazety.