Nikdy nevlezu do starého polorozpadlého domu za bouřlivé úplňkové noci. Zvlášť, když má ten dům místo zahrady hřbitov. Raději přespím v autě…nebo v kanále, ale nevlezu tam.

Pokud mi domorodí venkované tajemnými hlasy sdělí, že je nějaké místo/předmět prokleté, budu jim věřit. Koneckonců, oni tam žijí léta a viděli již řádku dementních turistů, kteří jim nevěřili.

Pokud někdo z mého doprovodu bude chtít body jedna a dva porušit, tak ho bez známky slitování zastřelím. Zbytek přežije a on skoná bezbolestně.

NIKDY NELEZU DO BARÁKU TEXASANOVI V MONTÉRKÁCH!!! Zvlášť, když jezdí červenou otlučenou dodávkou.

Pokud uváznu s karavanem v horách, kde vláda zlotřile prováděla nukleární pokusy, narvu si do kalhot banán a dělám, že jsem chlap.

Vždy budu volit cestu nejmenší bolesti. Pokud si budu muset vybrat, mezi vydloubnutím vlastního oka a rozdrcení stropem, nebo něčím podobným, lehnu si na podlahu a čekám na Svatého Petra.

Pokud banda mých přátel bude považovat za velikou prču přehrát konec prokletého videa, který radí jak přežít, tak je bez známky slitování zastřelím a video pustím sousedovi, který mě léta sere.

Pokud se budu vdávat, tak si najmu pár federálních agentů v důchodu, aby mi mého nastávajícího dokonale prověřili. Pokud se v jeho životě nachází násilím zesnulá prokletá přítelkyně, tak si ho jednoduše nevezmu.

Ze zásady nepořádám pařby na bývalých pohřebištích. Zvlášť těm indiánským se vyhýbám.

Když mého blízkého posedne satan, tak ho bez známky slitování zastřelím. Žádné riskantní exorcismy, při kterých je ohrožen život celé rodiny.

To samé, když se z mého blízkého stane zombie.

Při invazi z vesmíru rozhodně nestojím s vítacím transparentem na střeše. Okamžitě vyhledávám Bruce Willise a Willa Smitha.

Když se mi v okolí domu uhnízdí upíři, tak si neoblékám průsvitnou košilku, ale rozkoušu celý stroužek česneku a napiju se něčeho s bublinkama

Nebo je tu druhá možnost. Napíšu na nějaké goth/tvajlajt fórum, že se mi v okolí domu uhnízdili skuteční upíři, kteří po tom budou mít o žrádlo postaráno.

Když z venku uslyším hrůzostrašné vytí, tak se rozhodně nejdu podívat kdo tak vyje.

Když zemi zamoří zombies prchám na jih a doufám, že se vlivem horka a vlhkosti budou rozkládat rychleji.

Když uvidím bledého japonského chlapečka s černou ofinou s řevem uteču. To samé při spatření jeho ženského ekvivalentu.

Po přečtení nápisu : Zakázaná tajemná komnata, nebezpečí smrti. Pokrčím rameny a půjdu pryč.

Když kupuji nemovitost obklopenou jen lesy, tak si zjistím, jestli to náhodou nebyla úřadovna SS, dům psychopatického vraha, nebo nějaké pohřebiště. Tady se raději ptejte domorodců. Realiťákům se nedá věřit.

V hotelu si neberu pokoje s čísly 13, 666, 1408 a vůbec všechny pokoje v třináctém patře.

Pokud mi prastará slepá číňanka s uhnilou hubou řekne, že jsem prokletá, tak vím, že jsem v totální prdeli.

Když si do mé banky příjde půjčit stará cikánská vědma, padnu před ní na kolena jako před sáhibem a ty prachy jí dám klidně ze svýho.

Pokud za mě piáno začne zabíjet lidi, tak nic dělt nebudu, protože něčemu takovému se utéct nedá.

Nikdy nebudu mít děti, protože jeden by nikdy neřekl, jak ty malý sráče často ovládá satan.

Zjistím jaké máme v rodině dědičné psychické poruchy a sama se nechám vyšetřit.