Svět chorého mozku

Animefest 2012

Nightie — Wed, 09 May 2012 19:35:24 +0000

Letos to bylo takové rozpačité. Už od začátku jsme věděly, že nám bude chybět největší ranař naší skupiny A-San (Sorry, Chlupe, ale ona je proti tobě jako hrabě Drákula na heroinu), ale krvácející ránu v našich srdcích alespoň trošku zacelila Sia, která byla díky své kráse, inteligenci a zdravé zlomyslnosti odsouhlasena jako jedna z nás, tudíž je od teď oficiálně lepší než všichni okolo.
Fest se letos odehrával v úplně nových prostorách výstaviště, které mi přišlo až moc velké, takže „náhodou“ potkávat bišíky byla docela fuška. Pokud to tam bude i příští rok budeme si muset opatřit vysílačky, abychom naše smečka zvládla oddělit nejslabší kus od stáda (a pak že jen pěkný holky chodět v tlupách. Fešák má kolem sebe pokaždý tři až čtyři uhihňaný patolízaly, kteří nám ztěžujou práci a motaj se ve výhledu) Ale naše hormonální bouře sem nepatří. Patří sem to, že jsem si občas říkala, jaká je klika, že tam s náma A-San nebyla, protože s jejím temperamentem by se brněnskými ulicemi valily potoky orgovské krve. Ale ságu začnu od začátku.
Na cestu jsem jako loni vyrazila s Gladness → to už může pravidelným čtenářům napovědět jak to asi vypadalo. Tentokrát se cestovní komplikace projevily až v Brně, kde jsme se díky Taylořiným instrukcím málem ztratily. Zase. Naštěstí nás zachránil fešný chlapec, který nás poslal na správnou tramvaj, protože zastávka česká pod Taylořiným přízvukem zmutovala na šestku a my si mohly očka vyplakat. Pak ještě jsme minuly zastávku, což bylo taky vtipný.

Hele, čum na tu holku v těch oranžovejch šatech. Jsou pěkný

Ta zastávka by tady měla bejt.

Vole, jsme to asi přejely, vždyť ta v oranžový je Taylor!

Takže tak. Zachránil nás náš ženský instinkt, kdy raději koukáme po hadrech než po cedulích (i když trvám na tom, že na tý zastávce ten autobus nestavěl, protože Glad špicovala uši jako divá)
Tohle se přešlo maximálně s lehkou hádkou o to, kdo víc lže a kdo je větší vůl, ale inferno nastalo až když jsme sbalily Chlupa a Siu a vyrazily na výstaviště pod neohroženým vedením Taylor, která by měla vědět kde to je. Cestou se ještě posmívala tomu, jak jsme se ztratili cestou na každý con, zvlášť když nás vedl Chin (viz místní reporty z většiny conů). Taylor se mu smála a smála, až jsme se najednou ocitli v polích u Komína a nevěděly jsme kde jsme. Nakonec jsme se dostali na zastávku tramvaje a Taylor se zase smála a smála až do momentu kdy zjistila, že nás nastrkala do tramvaje jedoucí opačným směrem a já neustále ubezpečovala Jayne, že za deset minut fakt dorazíme. A Chin se pak divil proč jsem mu skočila kolem krku a s pláčem ho prosila ať už nás nikdy neopouští. A to byl teprve den jedna. Dál to zase vezmu v bodech, protože lid tyhle reporty stejně jen čte proto, jestli tam náhodou někdo nezmínil jeho jméno a protože jsem už dneska metla článek o Avengers, tak jsem líná se rozepisovat. Takže začneme pochvalama, jo?

Nejdůležitější pochvala patří Koalám, protože byly tradičně nejlepší, nejkrásnější, nejvkusnější a nejúžasnější. A všechny byly sexy a květinové. S nima si pokaždý připadám lepší a mám chuť s nima být nafurt. Protože takový slepice se jen tak nevidí

Lord Skeletom, protože pokaždé, když se objevil, tak Taylor začala mluvit jako hrdinka z shouja, což byla děsná prdel.

Cosplayeři: Miluju pestrost a letos se sešla spousta krásných ne-anime kostýmů. Za mě vedly Disney princezny (Sněhurka, Popelka a Bella spolu se zlou královnou, která všechny kostými ušila). Mám s nima fotku a patřilo to mezi jeden z nejšťastnějších momentů celýho conu. Dál byla absolutně boží banda nazgúlů, kteří se pak bili s narutovskými ANBU. Mimochodem, letošní afest byl plný asi těch nejlepších kostýmů co jsem kdy na conu viděla. Většinou se tam pohybuje několik úžasných obklopených armádou šmudlů, ale teď byli úžasní skoro všichni. A samozřejmě Cookie monster. Jemu bych raději radila ať příští rok nejezdí, protože Nime čeká na hranicích se sítí a letištěm,

Hintzu. Protože kvík. Jak tohle píšu mám chuť ho znovu obejmout (!). Ale pokud tohle bude číst, tak ho upozorňuju ať moc nezpychne, protože stále nemám problém s tím nakopnout ho.

Nové prostory. Ty musím dát taky do plusů, i když con trochu přišel o takovou tu komornost. Ale zase lidi by se ve starém ušlapali. A byla tam fontánka na mermenění. Tentokrát se to obešlo bez odletujících knoflíčků a odhalených pozadí v neprůhledných punčochách.

To, že nás u sebe Taylor nechala, takže jsme se nemusely válet v tělocvičně a bít se o zrcadlo v koupelně se zuřivými bubuděcky

Pingl co balil Nime. Teď se mi to zdá vtipný, ale v tý restauračce jsem měla chuť vrazit mu do oka vidličku. Co má co dělat takový plebejec mastný do Chlupa?

Teova přednáška. Teo byl vtipný, charismatický a hodit židli jsem po něm chtěla jen jednou. Teo, zlatíčko, stačí to jako reklama? A ten webkomiks stejně nečtu.

A to co mi vadilo:
Je to v podstatě jen jeden bod. Někteří orgové. Zdůrazňuju to někteří. Nevim jak připadám ostatním lidem, ale když jsem se naposledy dívala do zrcadla, tak jsem rozhodně nevypadala jako kráva (myslím vzhledově, ušetřete si ha-ha poznámky), takže nechápu proč se tak ke mně chovali. Jediné štěstí je, že jsem taky orgovala, takže vím, jaký je to stres a že ti ostatní lidi občas lezou na nervy, ale stejně se mi někteří přišli jako totální dementi. Chlapec vidí, že vycházíme ze sálu, který je plný, ale stejně se k nám přižene jak moucha ke kobylinci a ječí na nás ať vypadneme. WTF? A když jsem se zeptala, jestli by to slušně nešlo, tak odsekne, že ne. Chlapče, nechci ti dělat zle, takže tě neudám vyšším místům, ale věz, že si pamatuju tvůj ksicht a příště se ti projdu po zádech. Drobný konflikt byl i u vlezu, ale to nebudu rozpatlávat tady, raději to napíšu někam, kde to něco zmůže. A takové to malé uječené, co mi řvalo do ucha a ještě se to ksichtilo na chlupa by si mělo vzít příklad z holčiny oblečené jako Hinata a její kámošky v cosplayi kapitána z Bleache. Vylezly si na židle. Poprosili lid, jestli by nemohl uhnout a lidi se překvapivě začali stahovat. Víš proč, siréno? Řekly prosím a děkuji.
No feedback jsem odeslala tak uvidíme. Celkově ale hodnotim akci dobře. Po roce jsem byla s kamarádkami a s nimi jsem si to užila co to šlo, takže příště zase.

Avengers (2012)

Nightie — Wed, 09 May 2012 16:22:03 +0000

Tohle je tak trochu povinný příspěvek, protože návštěva Avengers byla povinná pro kždého fana komiksů obecně a nebo alespoň Marvelu. Já jsem před premiérou proklamovala, že je to film na který čekám celý svůj život (nebo alespoň celý můj život od roku 2006, kdy jsem se vzdala nadějí na úspěšnou kariéru a rodinu a naplno se vrhla do světa komiksů). Teď je otázka zda se čekání vyplatilo.
Nebudu vás napínat: Vyplatilo.
Před filmem jsem byla otrávená nejrůznějšími memy o Scarlett, jak to tam všechno zastíní, ale musím říct, že pro bicepsy Jeremyho Rennera jsem si ani nevšimla, že tam nějaká ženská je. Takže v tenhle moment by mělo být jasné, že opět nebude žádná seriózní recenze, ale zběsilý fangirling od holky, která má opravdu ráda Avengers, Toma Hiddlestona a Josse Wheedona. Protože kolikrát za život se vám stane, že se tohle combo sejde v jednom filmu? Osobně doufám, že alespoň ještě jednou a tentokrát mám dojem, že to není jen zbožné přání jako v případě Firefly, vzhledem k několika důvodům. Těch důvodů je přesně 200.4 milionů za otvírací víkend. Vím, že jsme všichni seděli se staženým zadkem, protože Joss je sice borec, ale má tak trochu smůlu se svými seriály, ale tady očividně zaválel a teď může hrdě ukázat Foxům vztyčený prostředník. Já bych jim ho rozhodně ukázala, protože až na pár výhrad byli Avengers skvělí a svůj úspěch si zaslouží a teď můžeme jen čekat s čím vytasí Batman nebo nový Spider-man.
Avengers rozhodně nejsou tak promakaní jako byl třeba Temný rytíř, prostě to na Oscary nevidím, pokud nedají kategorii za největšího čumáčka, kde by si sošku odnesl Ruffalo u kterého by měl fandom děkovat Northonovi, že se na to vyprdl, protože, ač jsem mu ze začátku nevěřila, tak jeho Banner byl jeden z hlavních důvodů proč se mi Avengers líbili. Scény Bannera a Starka byly absolutně dokonalé a tihle best science bros 5ever nezaujali jen mě. Stačí pročesat internety a slashů je všude jako hub po dešti. Tony Stark je kapitola sama o sobě. Joss si očividně přečetl má doporučení, kde jsem psala, že pokud nechá Thora lítat bez trika a Tonyho mluvit, tak ten film bude trhák. Splnil to z jedné půlky, protože Stark co věta to hláška a standing ovation v kině. Jen ten Thor se nám nesvlíkl. Veliká škoda. Musím zklamat místní děvčata, ale nesvlíkne se tam žádný z chlapců, pokud tedy nepočítáme chlupatý hrudník Marka Ruffala. Ale bicáky se tam ukazují hojně a dokonce mé bystré oko ocenilo i několik velice povedených záběrů na pozadí obepnuté takovým tím přiléhavým co superhrdinové nosí. Nemluvě o nádherných úsměvech (Loki), pohazování zlatými loknami (Steve&Thor) a sexy žilách na předloktí (Hawkeye – seriózně, ten chlap má boží ruce a pokud mu je nefotošopovali, tak by mu měl někdo jít pogratulovat k takovéhle genetické výhře s kytkou).
Příběh byl vcelku jednoduchoučký. Loki je zpět s mrtvým tchořem na hlavě a tím nejsladším úsměvem na světě a začíná dělat neplechu spolu s kamarády emzáky a je na Avengers aby se dali epicky do kupy a epickým způsobem mu nakopali jeho epickou prdel v kůži a měli u toho epické hlášky. Prostě Epické.
Hlavní předností filmu je vtip a sympatičtí hrdinové. Myslím, že kdyby byl příběh stejný, ale scénář dělal někdo jiný a obsazení by bylo jiné, tak z kina znechuceně odejdu. Už takhle tam bylo pár momentů, které mě nutily protáčet oči, protože ten patos vyskočil z plátna a začal mnou cloumat za triko, abych truchlila spolu s postavami na plátně. Jenže já tam seděla a říkala si proč? Vždyť se to tam hodí jako já na soutěž krásy. To musí mít amíci všude dojemné vlastenecké scény? Vážně, Jossi? Vážně?
Další zklamání pro mě byl Nick Fury. Čekala jsem, že bude víc madafaka, ve výsledku byl takový suchý, ale v tomhle případě si mohu říct, že všechno lepší jak Hasselhoff.
Jsem velká fanynka komiks. Možná nejsem žádný profík, abych tu mohla ohromovat kamerou a jinými vychytávkami. Ale i přes všechny zápory jsem v tom kině byla nadšená stejně jako ti malí kluci, kteří seděli všude kolem mě. Protože tohle jsou Avengers! Co může být lepšího?

Mimochodem, vzhledem k tomu, že jsem musela jít sama a opravdu se mi nechtělo courat po městě po setmění, jsem byla nucená jít na dabovanou verzi, která nebyla tak děsná, byla vlastně hodně slušná (opravdu jsem neměla problém s hlasem, který dali Ironmanovi. To byl daleko horší Thor) a vtipy zůstaly vtipné. Jen tam byl ten Mahdal. Arghhhhhhhhhh.

Rozklepaně sklerotická storka

Nightie — Sun, 08 Apr 2012 15:13:42 +0000

Nejsem zastánce fňukání přes internet. Hlavně přes facebook mi jdou z nosu plameny, když vidím jak kluci/holky brečí nad nespravedlností krutého světa. Na tohle nejsem zvědavá, ale tohle je můj osobní blog, takže předpokládám, že je to v pohodě. Zároveň si trochu připadám jako pokrytec, protože jsem se to všechno vždycky (teda spíš poslední dobou) snažila držet pod pokličkou, takže mi snad ti, které jsem nebádala k mlčení, odpustí. Většinou mlčím, protože se děsně bojím nařčení z attention whoringu. Znáte to, nudný děvče, který na sebe nemá jak upozornit, protože není ani pěkný, ani moc chytrý, kreslit umí jen panáčky hůlkáčky a ovládá mluvnici na úrovni čtyřletýho děcka, takže se rozhodla otravovat tím, čím alespoň trochu vybočuje z řady. Tohle je taky první a zároveň poslední zmínka o tomhle tématu tady. Dál se budu věnovat svým milovaným knížkám, komiksům a jiným věcem, který by holka mýho věku, mít ráda neměla .
Tady bych se chtěla primárně zmínit o pár věcech, které mě docela štvou. To jen než spustím nějakou tu vysvětlující omáčku.
Začalo to jednoduše – když mi bylo sedmnáct, tak jsem ztratila cit v levé noze. Nejdřív jsem myslela, že mě něco kouslo, protože bylo léto a já děsně ráda lítám po zahradě bosa. A ono prd. Za pár dní jsem skoro nic necítila až pod levou lopatku. I začala jsem panikařit až jsem zpanikažila i rodiče, kteří mě nejdřív odlifrovali k dětský doktorce, ta mě poslala, z promě nepochopitelných důvodů na rehabko, odkud mě konečně vyhodili na neurologii a teprve pak začala ta pravá jízda. Sdělili mi že mám nejspíš roztroušenou sklerózu, jipí. Ani ne do tří hodin jsem měla svojí první magnetickou rezonanci (do teď jsem jich měla jen trapných sedm), která mě zklamala tím, že to vůbec nevypadalo jako v telce a druhý den už jsem si válela šunky v Praze v nemocnici. A řekla bych, že polovinu věcí, které mi tam prováděli, si nastudovali v Kladivu na čarodějnice, nebo minimálně v Mlčení jehňátek. V Praze jsem se taky poprvé seznámila s kamarádem Medrolem, který mi ničil život pomalu do dvaceti let a teď, po roční pauze, mě sere zase. Je to už nějaká doba, takže si přesně nepamatuju všechny události, ale vím, že jsem domů odjela příšerně unavená s tím, že to ta RSka snad ani být nemusí, ale že mě stejně budou muset hlídat a že na sebe budu muset být opatrná, takže jsem si s tím zase až tak svou dutou hlavu nelámala a i když jsem do školy začala pořádně chodit až v lednu, tak jsem neměla z ničeho neklasifikaci a zvládla jsem nepropadnout a následně i relativně dobře odmaturovat.
Na vysoký to vypadalo docela dobře, špatně mi nebylo, dokonce jsem neměla ani ty svoje klasické rýmičky nebo zánětky průdušek a podobné číčoviny.
Podělalo se to až teď, kdy jsem měla ošklivý zánět v mém krásném oku, na které jsem díky tomu prakticny neviděla. A kámošce necitlivosti se po mě taky začalo stýskat, takže se přišla kouknout co dělám a všechno to začalo znova. Hurá do nemocnice, kde mě napumpovali medrolem a hnusným nemocničním čajem. No, alespoň jsem se naučila pořádně solitaire na netbooku a dokonce i přečetla něco do školy. I tentokrát se můj ozdravný pobyt zvrhl v tragikomedii. On si člověk nevybere jestli je horší být nejstarší na dětským oddělení, jako v prvním případě, nebo jedinej pacient pod čtyřicet, jako to bylo teď.
Po téhle druhé session se mi nemoc definitivně po nějakých čtyřech letech potvrdila a před pár týdny jsem byla poprvé v RS centru a teď čekám na injekce, se kterýma nemám absolutně žádné zkušenosti.
Konec epického vyprávění a přešla bych k těm stížnostem, protože z některých věcí mi jde hlava kolem jako té holce z Vymýtače ďábla.
Třeba to, že mi všichni opakují, že to nemám vzdávat a žít dál. Co si proboha představují? Že skočím po hlavě z okna svého pokoje? Že musím dál chodit mezi lidi a všechno překonat a nevidět všechno jen černě. Mezi lidi jsem nechodila nikdy a svůj zdravý pesimismus si živím už od doby, kdy jsem se naučila mluvit. Je sranda, že nejvíc motivačních proslovů dostávám od cizích. Doma tak nějak předpokládají, že jsem dost osobnost na to celé to zvládnout, za což jsem jim vděčná, protože když si představím svýho tatíka, jak si předemě stoupne a začně mi kázat o krásách života a čerpání energie skrz objímání stromů (nekecám), tak mám chuť zhroutit se na zem v záchvatu smíchu. Čímž to celé nechci nijak schazovat, řekla bych, že tahle nemoc je docela dost sviňárna a občas mám díky ní chuť vidět celej svět v plamenech a někdy mám pocit, že je všechno tak naprd, že ani nemá cenu se o něco snažit nebo se na něco těšit v budoucnu. Tedy samozřejmě s výjimkou Avengers.

Random kolejní zápisky

Nightie — Sun, 18 Mar 2012 17:40:35 +0000

Dlouho jsem nepsala nic osobního, takže výlev je tady. Je to asi nejjednodušší možnost jak dát znamení, že stále žiju. Teď se mi toho sešlo trochu víc než obvykle, což znamená, že jsem k prodlevě měla i jiný důvody než že jsem líná jak vandrák v červenci. Trošku jsem si zamarodila, trošku jsem si zazápolila s Wittgensteinem no a trošku jsem byla líná jak vandrák v červenci. Dnešní epická story z mého života bude trochu domácího charakteru a teď mluvím o tom druhém místu, které myslím, když řeknu, že jdu dom.
Už druhým rokem žiju na koleji a už druhým rokem sdílím místnost a pomyslné lože s mojí boží spolubydlou, která si trošku nebožsky říká Domík. Padly jsme si do oka už prvního dne, kdy jsme vzájemným facebook stalkingem zjistily, že sdílíme Tea a zálibu ve stejným pornu (ehm… není vtip), seriálech a vůbec životním stylu. Mokrej sen každýho geeka, který jde sám na kolej a jsem za to hrozně vděčná, protože jaká je pravděpodobnost toho, že vám počítač šoupne na pokoj holku, která je vaše zrzavá verze? Vždyť je to stejnej zásah osudu jako když Harry potkal Rona ve vlaku! (Neboj, Tay, ty jsi pořád moje Ginny). Jediné, co brání naší epické bromanci naplno zářit je to, že nás na bytě je šest. Z toho čtyři normální, takže nás přečíslily a mají nás za exoty, což nám nijak extra nevadí, ale stejně je tu možnost, že se holky domluví a udusí nás ve spánku polštářema. S holkama ve vedlejším pokoji problém není, to prostě zabouchneme dveře a je klid, ale spíš mi obvykle dělá vrásky děvče, které nás doplňuje. Naše loňská spolubydlící Jarka byla skvělá – naše fangirl záchvaty jí bavily, komunikovala s námi a celkově by jí ani moc nevadilo kdybychom jí u ucha odpálily dělobuch. Letošní spolubydla, kterou raději nazvu krycím jménem Civilistka, je z trochu podobného těsta. Jen pro ní asi naše záchvaty nejsou zdrojem pobavení, ale spíš vypadá vyděšená k smrti. Ona je totiž takový to nežný a tichý stvoření skřítkovitého typu a asi i trochu ninja, protože se pohybuje absolutně nehlučně a mnohdy si ani nevšimneme, že se vkradla do pokoje. Samozřejmě hlavně, když probíráme ty nejvíc NC-17 záležitosti.
Zkrátka nás zbytek bytu má za podivíny.
Mentálně narušené podivíny.
Mentálně narušené podivíny, kteří možná figurují na seznamu sexuálních deviantů.
Uprchlých z blázince.
A přitom se to snažíme seč můžeme maskovat. I když se chybka občas vkrade, jak uvidíte na názorných případech.
a) Nebavíme se nahlas – když chceme poukázat na něco vtipného, tak tu raději sdělujeme přes facebook/twitter/tumblr
b) Když se bavíme nahlas, tak mluvíme v kódech – ilustrační příklad:

A:„I když mpregu zrovna neholduju, tak jsem četla boží MorMor fanfikci.
B: „Bylo to alespoň Mko?“
A: „Ne, naopak hroznej fluff.“
B: „To číst nebudu.“
C: „Má cenu se ptát?“
A&B: „Ne.“

c) Z bodu b vyplývá to, že na přímou otázku ohledně fandomu musíte odpovídat mnohoznačnou lží

B: „No napsala jsem o tom fanfikci, A, chceš si to přečíst?“
A: „Sem s tim.“
C: „Vy píšete? Co je to fanfikce?“
B: „No comprende, amigo.“

Za d) by bylo třeba dobrý pořádně promyslet jaké plakáty si vyvěsíte na ozdobu. Rozhodně není dvakrát košér polepit zeď fotkama svého oblíbeného homosexuálního páru, že, Domík?! A ještě míň košér je mít je ve stavu neoděném jako wallpaper, zvláště když sedíte zády ke dveřím…

A jen poznámka na závěr, my fakt Civilistku neodstrkujeme. Nabízíme jí hospodu, kino a všechno, co podnikáme venku. Ona se nás fakt asi bojí

Nevídaní akademikové

Nightie — Thu, 02 Feb 2012 18:41:54 +0000

Seznam věcí, kvůli kterým mám Zeměplochy fakticky ráda:

Velitel Elánius

Seržant Navážka

Vetinari

Stařenka Oggová

Vzoromil Výsměšek

Rozšafín Ctibum

Važuzel

Mikuláš ze Slova

Vlahoš von Rosret

Ankh-Morpork

Musí se něco budovat

Zeměplochy jsou něco jako náboženství a když jsem byla mladší, tak vím, že mě pár lidí z fandomu donutilo stydět se za to, že je nemám komplet se všema těma věcičkama okolo. A víte co? Nemám je komplet do dnes. Mám ráda Hlídku a Ankh-Morpork, takže mám většinu knížek, které se tam odehrávají. Čarodějky? Maškaráda byla super. Tonička Bolavá? Meh. Mrakoplaš dokonce dvakrát meh. Jsem takovej sváteční zeměplochař. Většina narážek, pokud je neudělám sama, mi nedochází a jediné, co mě na tom štve, je rozšířený názor, že bych se za to měla snad stydět. Ale ty díly, které mám doma, bez výhrad miluju a v knihovničce je mám vepředu, seřazené podle oblíbenosti. (Tenhle systém vznikl zcela náhodně – knihovnu mám z nedostatku místa u ségry v pokoji a ona má hned vedle knihovny nastlané docela masivní křeslo, které zabírá její polovinu a zastává funkci skříně. Čím víc tu knížku čtu, tím blíž je kraji, abych to monstrum nemusela složitě přelejzat). Opravdu dlouho měla čestné místo Pravda. Do momentu, než jsem si přečetla Nevídané akademiky.

Co je to ten fotbal, babi?

To víš, zlato. Tlupa chlapů má míč za kterým běhaj sem a tam, nadávaj si u toho, kopou se do pr- zadků a mají za to těžký prachy. Co na tom ten dědek vidí, tak to fakt nechápu.

Netuším, jak jsou na tom ostatní, ale já se zamilovala po prvním přečtení. Je tam většina věcí z mého seznamu a taky se to odehrávalo v prostředí pro mě notoricky známém. Můj dědeček železnou rukou přes dvacet let vládl místnímu fotbalu a je sportovní ikonou lokálního významu, což se víceméně podepsalo na celé rodině. Většina z nás fotbal absolutně nesnáší. V čele s babičkou, která musela o víkendech prát dresy. Takže jsem přesně věděla jak na tom Gustýna je. Fotbal ráda nemá, ale musí fandit svému týmu i kdyby na chleba nebylo. Protože ač se to v předcházejících knihách nezdálo, tak fotbal je v Ankh-Morporku velice důležitou součástí společenského života mezi lidmi, kteří na všechno jídlo používají jednu lžíci a to ještě ne vždycky. Jenže tahle verze se hraje s dřevěným míčem v okovaných botách a sem tam nějaké umrtí ve hře není zase tak neobvyklým jevem. Chudinský Ankh-Morpork fotbalem žije a fandové jednotlivých týmů jsou si navzájem většími rivaly než znepřátelené trpaslické klany. Jednotlivé ulice se mezi sebou spokojeně nesnáší a mohly by se nesnášet i do teď, kdyby neexistovala prapodivná vyhláška, že pokud se fotbalového klání nezúčastní i Neviditelná univerzita, tak příjde o výraznou část svého rozpočtu. A když příjde o své fondy, znamená to konec prkének s padesáti druhy sýra. A pro mágy je rozloučení s jediným druhem sýra stejné hoře, jako pro Kocoura obětovat oblek.
Fotbal se musí civilizovat!
A hlavně se mágové musí naučit hře, ve které je důležitá týmová práce, což je pro mágy, kteří neuznávají nic jako týmovou práci, skoro neřešitelný problém. Naštěstí je na NÚ zaměstnán Haštal Nejspíš, syn legendárního fobalisty Davida Nejspíše, a pan Sráž, ztělesnění slušnosti oplývající neskutečným množstvím vědomostí, až posedlostí zavánějícím nutkáním být hodnotný a schopností řečí pomáhat lidem. Tyhle dva doplňuje krásná, ale dutá Julie a její ochránkyně oplácaná kuchařka Gustýna.
Bohužel ne všem se líbí vyšší zásah do jejich hry a městem se šíří Zvěsti o panu Srážovi.
Mně osobně přišli Akademici jako dost netypická Zeměplocha, i když si tam Pratchett procpal takové ty svoje nadpozemské libůstky. Tohle není spoiler – kdo přečetl víc, jak tři knížky ze série, musí vědět o čem mluvím. Měla jsem pocit, že je to jeden velký fanservis. Jako když Vetinari žongluje s melouny nebo se Silver mění v člověka. To, co jsem napsala, jsou obvykle jen scény, ze kterých fandom žije hodně dlouho a má inspirační zdroje pro fanarty. Tady toho ale bylo plno. Mágové váleli, Vetinari se choval tak nevetinariovsky jako naposledy v Noční hlídce, což baby vždycky ocení pochvalným mručením. Další věc, která mě zarazila, je jak se Pratchett rozjel s ehm milostným dorážením. Chápu, že spodní vrstvy jsou trošku divočejší, ale každému, kdo byl hin z dvouřádkové milostné scény mezi Karotkou a Anguou v Mužích ve zbrani, se zasekne čelist metr do podlahy po tom, co je konfrontován techtlema i mechtlema, nakopáváním do rozkroků a hlavně trpasličím módním návrhářem Pepem. Ne, že by se to proměnilo v něco od Bertrice Small, ale těch otisků tlap od mouky na zadcích a hihňání mezi balíkama pošty, tam bylo přece jen nezvykle moc. A abych nezapomněla zmínit pro mě už kultovní debatu mágů o orálním sexu. Když jsem to četla, tak jsem, stejně jako profesor Macarona, nevěděla jestli se smát, plakat anebo jen proskočit oknem. Nevídaní akademikové mě vážně bavili jako dlouho žádná Pratchettovka. I když jsem ze začátku byla trochu nedůvěřivá, tak stáli za každou kačku, kterou jsem za ně dala (drazí byli jako sviň! Tuhle poznámku si nemůžu ušetřit, protože co bydlím na koleji, tak jsem si zvykla přepočítávat peníze na housky) a na wiki jsem se dokonce dočetla, že podle nich chystají film. KDE TO SAKRA VÁZNE SKYONE?! Chci si s davem zavřískat JEDINÝ MACARONÁÁÁÁÁ!
Věci, kvůli kterým mám Zeměplochu vážně ráda po Nevídaných akademicích

Velitel Elánius
Seržant Navážka
Vetinari
Stařenka Oggová
Vzoromil Výsměšek
Rozšafín Ctibum
Važuzel
Mikuláš ze Slova
Vlahoš von Rosret
Ankh-Morpork
Musí se něco budovat
Mikrokroužková zbroj
Pepe
Bingo Macarona
Dr. Zďáblíkov s Karlíkem
Gustýna

Do roku 2012 vám přeju všechny ty random věci

Nightie — Thu, 29 Dec 2011 21:10:36 +0000

Třetí rok vám za mě popřeje kvalitně strávené svátky výběr mých sexy 2D favoritů. Letos jsem jich vybrala podstatně méně než loni, protože jsem líná jako svině jsem se rozhodla udělat to malinko pestřejší. Nemůžu sem házet pořád jen marvelácké samečky, když se kvalitní matroš prohání i u konkurentů. A to je asi hlavní důvod, proč jich tu zase až tolik neni. Jsem hlavně marvel nerd a v okolí tak velký přehled nemám. Nicméně jsem se snažila! A jelikož tu minulý rok byl výkvět všech klaďáků, tak si letos dáme něco jiného. Ne přímo záporňáky, ale spíš takové ty „nepochopené“ a hlavně badass chlapce (a pár záporňáků)

Loki Laufeyson

Teď by se hodil ten obrázek panáčka, který s cudně sklopenýma očima svírá v tlapičkách tabulku s nápisem „That’s my fetish“. Nechci být hipster, ale moje Loki-posedlost se neodstartovala Tomem Hiddlestonem. Nope, Hiddles jen šílenství umocnil. Celé to odstartovali Ultimates, kde Loki zahodil mainstreamové vyhnilé zuby a zvláštní helmu a nahodil koženou bundu a rošťácký úsměv. V Ultimate Thorovi k tomu ještě přidal badass lukostřelbu z ramene ledového obra ve vojenské uniformě a byla jsem jeho. No a když pak na mě z plátna zamrkaly Hiddlesovy modré oči, byla jsem v zadeli totálně.

Julian Keller

S Hellionem jsem dlouho váhala, jestli ho zařadím, protože mé sympatie k němu klesají a rostou s tím, kdo ho zrovna píše. Tak nějak osciluje mezi melancholickým rebelem a kreténem. Ovšem i on má svoje světlé momenty (když se stará o Lauru, se kterou tvoří moje druhé největší komiksové OTP) a pak jsem schopná odpustit mu všechno.

Jackie Estacado

Opouštíme melodramatickou linku a nastupuje badassovství v jeho nejčistší podobě. The Darkness. Jackie je rozkošný i na pěst současně. Nechybí mu sebevědomí, nakonec má peníze, stabilní místo u mafie a holky s číslem prsou vyšším než jejich IQ se stavěly do fronty, aby s ním huply do pelechu. Tedy do momentu, než se u něj probrala síla Darkness. Jelikož jsem tu o něm nikdy nic nepsala, tak ve zkratce – když je někdo nositelem Darkness, tak nemůže mít sex s lidskou ženou. Jakmile by totiž zadělal na dítě, zemřel by. A žádná antikoncepce není stoprocentní (jak by mohl z pekla jistě potvrdit Jackieho tatík). Tudíž taková coura, kterou Jackie je, zažívá sakra těžké časy, které se snaží překonat velice svérázně.

Daniel Hall

Tady se pokusím vyhnout všem spoilerům, takže se omlouvám, pokud bude znít text jako Nostradamova věštba. Zařadila jsem ho na seznam, jednak protože se mi děsně zamlouvá, ale taky proto, že ho podle mě fandom nedovede dostatečně docenit. Daniel je prostě jiný, ale to neznamená, že by nebyl okouzlující nebo charismatický. Možná je i ždibec laskavější.

Joshua Foley

U Elixira mám stejný problém jako u Helliona. Ono se není čemu divit, nakonec jsou oba z jednoho komiksu. Což jsem původně do svého „pestrého“ výběru nechtěla, ale jejich cesty se časem rozdělily tak rapidně, že jsem si řekla proč ne? Zlatý chlapec s léčivým dotekem se ze začátku prezentoval jako náčelník všech slušňáků, jenže i na něm ulpěl docela ošklivý škraloup, který později obrátil celou mutantí školu vzhůru nohama. No možná ne úplně vzhůru nohama, ale skoro. A taky se na něj pěkně koukalo, ale to snad nemusim dodávat

Ike

Mladistvý Napoleon zločinu (nechť Moriarty promine) ze zatím velmi nadějně vypdajících Morning glories. Zatím si nejsem jistá, jestli je to zlý sexistický, rozmazlený, všehoschopný hajzl a nebo jen sexistický rozmazlený, všehoschopný hajzl. Rozhodně to bude zajímavé zjistit, protože tak zajímavě našlápnutou teen sérii jsem nezažila od doby, kdy jsem prvně otevřela Runaways.

Abe Sapien

Ne, nejedná se o vtip. Abe prostě na můj badass seznam patří a to bez diskuse. Ve filmech může působit trochu přecitlivěle, ale v komiksech, hlavně v sérii bez Hellboye, je opak pravdou a občas jsem jen žasla jako blázen, čeho všeho je hodný Abraham schopen. Jak by řekl Noby Nóblhóch: Krísma. Plný pytle krísmatu. Myslím, že docela dost jasně chápu co přesně na něm ta princezna Nuala viděla. Najděte si některé části, kde velí týmu se zbraní v ruce a uvidíte to taky.

Trochu se stydím, ale pro letošek vše. Jo, vynechala jsem jich spousty. Třeba prakticky všechny chlapce z X-Factoru. Modrák z Mýtů by se sem taky hodil. Korinťan ze Sandmana, Dwight ze Sin city… ale musím si nechat náboje pro další ročníky, ne?

Obrázky jsou z comicvine

Avengers trailer

Nightie — Wed, 12 Oct 2011 11:03:17 +0000

Včera jsme se konečně dočkali – iTunes se zaleklo hrozeb fandomu a vypustilo Trailer s velkým T.

Osobně jsem se o něm dozvěděla tak, že jsem se nudila pilně jsem studovala o přednášku a pronikala do tajů logiky, zatím co mi spolubydla poslala odkaz, s komentářem, jehož hlavní poselství by se dalo rozšifrovat jako:

alshnuidebsdagsz AVENGERS! aojfdesiuůdfhcuaedbg.

Musím říct, že bylo velice prozřetelné si video pustit až na koleji, páč jsem u toho kvičela jako čerstvě zapíchnutý sele. Ten, kdo to dával do kupy věděl jak na mě. Jeden sexy drsný pohled Lokiho a byla bych pak u vytržení i kdyby tam Steve s Tonym začali tancovat jako v tomhle videoklipu (je fakt, že to tak mezi těma dvěma občas vypadá).

Jsem zvědavá jak to bude ve finále vypadat, ale pokud má Joss dost rozumu a nechá Tonyho mluvit, Thora běhat bez trička a Lokiho být slaďoušem, tak za mě osobně to bude OK

Zápisky tragéda

Nightie — Tue, 20 Sep 2011 21:26:40 +0000

Je tu nový semestr a s ním další díl oblíbeného seriálu „nesamostatná kráva bez maminky.“ Jen co táta zabouchl dveře auta, ze kterých mě vystrčil na křižovatce, protože se mu nechtělo zajíždět k autobusáku, začalo inferno.

Šla jsem si na studijní oddělení pro potvrzení na průkazky a abych dostála své přezdívce Škrt, ťapkala jsem si přo šablony pěšky. Celkem v klídku, protože bylo půl jedné a na studijním mají úřední hodiny od jedné do půl třetí. Vycházkovým tempem jsem se vrátila na fakultu a chtěla si nechat potvrdit papíry mámě do práce a ty průkazky. Pak nastaly komplikace.

„To potvrzení má špatný formát (he?) a do sedmého bych potřebovala papíry k zápisu (he?). No, ty tři listy, které máte uvedené ve vyhlášce (kde?). Ale v klidu, do sedmého máte času dost.“

Nutno říct, že na studijním máme obě paní hrozně hodné a příjemné. Kdyby na mě štěkala, tak se asi po hlavě vrhnu po hlavě z okna vstříc smrti.

Koukla jsem na hodinky a bylo za deset dvě, sprintem jsem vyrazila ke knihovně, vytiskla papíry a běžela zpátky. V duchu jsem se plácala po rameni a říkala jsem si, jak svůj čas přibodnu nožem na záda tělocvikářce ze základky, která mi pořád opakovala, že jsem jako zpomalenej film a neumím hnout zadkem.

Za pět půl jsem rozkopla dveře kanclíku a z vítězoslavným cha-cháá jsem předložila svou propustku k dalšímu roku studia.

„A kde máte ten třetí papír (WHUT?! Já ho ztratila!). Ale to nevadí, vytiskněte si ho a doneste mi ho zítra (ÁÁÁ)“

Odšourala jsem se do knihovny, kde si ta paní u počítačů už asi musela myslet, že ji balim.

Jako absolutní vrchol všeho jsem si udělala pohodlíčko na koleji – odlíčila jsem se, převlékla jsem se do svého nejvíc vytahaného trika a tepláků, které by si neoblékla ani hajzlbába z povolání. Předtím jsem si umyla hlavu. Pak jsem si všimla, že je plný koš, proto jsem se rozhodla, že ho vynesu, aby mě ostatní spolubydly nepomluvily až dorazí. Mokré vlasy jsem omotala ručníkem a vyrazila jsem do světa. Představte si jak to muselo vypadat.

A teď si představte vysokého černovlasého kluka, který jako by utekl z katalogu spodního prádla. Tak přesně na toho jsem vyběhla ve svém vymazleném outfitku. Ještě že jsem si z domova nevzala ty příšerný chlupatý papuče co vypadaj jako vlčí nohy – to by bylo dílo zkázy dokonáno a s ním by to tam nejspíš šlehlo, místo aby na mě zůstal „jen“ vejrat s otevřenou hubou.

Když jsem ten koš vyklepávala do popelnice všimla jsem si, že je na boku nalepený obal od vložek. Kouzelné. Vůbec mám na koleji s chlapci samé lepší historky. Třeba jak jsem se tak vehementně pokoušela bišovi na kole držet dveře, až jsem si z toho málem zlomila ruku a on nakonec ty dveře musel podržet mě. Nebo jak jsem málem zabila sexy erasmáka dveřma od výtahu, který jsem trochu razantněji otevřela a on stál těsně za nima.

Občas si říkám, jestli mi ta příroda něco nenaznačuje

Thor

Nightie — Wed, 31 Aug 2011 21:41:06 +0000

Pokud chcete rozbory o Shakespearovském pojetí celého příběhu, zradách, láskách a Hopkinsovi s hodně divným monoklem, tak si jděte za borci na čsfd. Tam jsou odbornící na všechno a dočkáte se recenze tak zevrubné, že si po tomhle rychlokurzu začnete tykat s velkým Ingmarem. Já si na Thora posvítím z pohledu fanynky komiksů a hlavně krásných mužů.

Thor je mocný, blonďatý, svalnatý, má nejlepší plnovous, jedním mrknutím dovede oplodnit přes obrazovku libovolný počet fanynek a kdyby skočil ze svého ega na své IQ, tak bude padat přibližně stejně dlouho jako Alenka v králičí noře. Thor má mít velký den, který přeruší návštěva několik ledových obrů, kteří si přišli pro zdroj své moci, který jim před dávnými časy odcizil Odin. Nebezpečí bylo všas zažehnáno a Asgarďané si zbytky vetřelců chladili své drinky, jenže mladý Thor je uražený a naštvaný a chce si to s obry vyřídit jednou provždy, což Odin, odvolávajícíse na křehké příměří s králem obrů Laufeyem, zakáže.

Thor samozřejmě neposlechne.

Thor vlítne na obry.

Obři nakopou Thorovi a jeho přátelům.

Obři chtějí Thora zabít.

Odin musí hodit svého neposlušného syna na hřbet a zmizet s ním po anglicku.

Thor má průšvih.

Thor nemá pud sebezáchovy a ječí na Odina.

Odin s mocným „HAWRRRRRRR“ odlifruje Thora na zem.

Thor je v háji.

A navíc ho sejme Natalia Portman autem.

Dvakrát.

A to ještě nejsme ani v půlce a mě už upadla spodní čelist. Ne Iron man, ale Thor byl pro mě komiksovým překvapením desetiletí. Od začátku jsem se k tomu filmu stavěla skepticky, protože co se komiksového Thora týče, tak z něj mám dost smíšené pocity. Jsem neznaboh a jak Ultimate Thora miluju, tak u klasického nevím, jestli se smát nebo plakat. Velmi mě překvapilo, že prakticky celý film je kompromisem mezi oběma Marvel vesmíry. Navíc se to nebere moc vážně – když se Thor dostal na zem připomínalo to spíš komedii, než akční komiksárnu. Postavy hlásí jako o život a když lady Sif a bojovná trojka vyrazili pro svého vůdce málem jsem zdechla.

Závěrem pár fangirl poznatků:

Tom Hiddleston má ty nejkrásnější oči na světě a když byl smutný rvalo mi to srdce. MUSÍ někdy hrát Mordreda!

Na valše Chrise Hemswortha by se to pralo. A zabahněnej je neskutečně hm přitažlivý.

Když se tam objevil Jeremy Renner jako Clint Barton fangirlovala jsem jako kdyby zítřek neměl přijít. I když se to nedalo ani malinko srovnat s mým záchvatem, když se na scéně objevil J.Michael Straczynski

Množí se případy sympatických „holek“ hlavních hrdninů. Nastartovala to Gwyneth Paltrow jako Pepper a Natalia Portman v tom pokračuje. Jen tak dál!

Loki se umí točit kolem tyče jako profík. A bude záporňačit v Avengers. Nemůžu se dočkat.

Drahé vedení DC Comics,

Nightie — Mon, 15 Aug 2011 09:36:06 +0000

(zdroj.)

Dokud Harley zase neoblečete kalhoty. A nedostane podprsenku. A když už budete v tom, odbarvěte jí zase na blond.

„As you may or may not have known, DC is rebooting all of its titles to appeal to a younger generation“ - A na tohle se můžete taky vyprdnout. JÁ jsem mladší generace a já chci svou Harley stejnou jako je ta, co vykukuje ze sloupku. POkud se takhle budou modernizovat všichni, mám takovou neblahou předtuchu, že nechají Supermanovi zase narůst máničku (vopovažte se!!!!)