Proto, aby jedinec napsal kvalitní seminární práci, se musí překonat několik překážek:

  1. Šok z toho, že se po něm vyžaduje i něco jiného než mít docházku v pořádku

  2. Šok z toho, že toho po něm chce pedagog tolik. (Třeba devět stran o problému, který z tuha popíšete dvěma větama.)

  3. Šok z toho, že to nemůžete obšlehnout ze sekundární literatury.

Když se student smíří s výše popsanými problémy přesouvá se k plánování projektu. Nejlepší je začít tím, že si hned po zadání práce zajdete do knihovny pro knížky o kterých si myslíte, že se tématu týkají.

Zapůsobíte tím na knihovnici, u které si půjčujete jen komiksy a erotické fantasy novely a budete mít ze sebe Dobrý Pocit, že se práce dává do pohybu tak brzy před odevzdáním. Knihy následovně dva měsíce ignorujte, ale mějte je v polici tak, aby rodič/spolubydlící viděl, že je máte a uznale bručel jací jste šprti.

Většinou pedagog poradí jak začít – zvlášť pokud je to první práce. Nám říkali, že základ formulace otázek, na které se hledá odpověď a osnova. Takže si v hlavě rozvrhnete jak by měla být osnova sestavena a ve finále vypadá díky ní samotná práce nějak takhle.

  • úvod (sem napište co chce pedagog slyšet)

  • kecy zaplňující několik stran mezi úvodem a závěrem (Co nejvíc citací. Citace jsou fajn. Citace jsou kamarádi. Vypadáto, že jste si každý názor ověřili a zabije to tak dva řádky každá)

  • závěr (přepište budoucí čas úvodu do minulého)

A pamatujte, že každá seminární práce je tu primárně proto, aby vás to intelektuálně obohatilo! Vůbec to není tak, že je profesor sadista, který vám chce sebrat volný čas vyhrazený na sledovaní seriálů a facebook stalking. A věřte, že vás psaní obohatí. Já sama jsem byla obohacena o náběh na žaludeční vředy, tři hysterické záchvaty a asi pět kilo špeku, který jsem nabrala nezřízenou konzumací čokolády, abych uklidnila pochroumané nervy.