Fáze první-příprava:

Na písemku z fyziky se připravuju vždycky už ode dne, kdy nám jí oznámí v marné naději, že to třeba k něčemu bude. Většinou je mi to dost k hovnu. Za tu dobu stačím chytnout minimálně tři hysterické záchvaty, rodinu vydeptám k nepříčetnosti, zdá se mi o probírané látce a vůbec si připadám jako nějaký psychopat. Střídavě hledám útěchu na irc a icq, bohužel většina mých přátel je můj pravý opak a diví se jak můžu zesrat takhle triviální látku. Menšina je na tom stejně jako já a s těmi odříkávám různé variace na andělíčku můj strážníčku.

Celý týden se drtím vzorečky. Jak říkala naše paní profesorka, skutečný fyzik potřebuje dva tři vzorce a zbytek si odvodí. Já se jich učím dvacet třicet. Tahák si raději nedělám, protože všechno co potřebuju, by stísněné na malý papírek vypadalo jako souvislá řádka mravenčích bobků a myslím, že kdybych měla na lavici mikroskop anebo tahák velikosti A3 tak by to bylo krapet podezřelé.

Fáze dvě-před akcí:

Andělíčku můj strážníčku se nese celou třídou, s malou výjimkou hochů sedících na pravo ode mě. Tihle mongolové jsou matematiko fyzikální suita naší třídy a chovají se jako kdyby přestávka před hodinou byla absolutně normální. Oni svačí! Oni si vypráví vtipy! Oni vymýšlí řešení, která jsou na můj mozek tak složitá, že kdybych se je pokoušela pochopit, moje hlava vybouchne stejně, jako piáno nacpaný C4. Se zbytkem třídy se utěšujeme, že reparát budeme skládat spolu a že všechno dobře dopadne, že se v tom nenecháme zatím, co se vymýšlí místa kam schovat taháky.

Fáze tři-akce:

Učitelka rozdá zadání.

Nightie čte zadání

WTF?!

Nightie chce omdlít

Fáze čtyři-po akci:

T_T

Sejdeme se u reparátu…

Edit: Nevim, jak se mi to povedlo, ale mám trojku *práská rachjtle* A to prosim nemam žádnej výsledek dobře