Pátek

Róba: Modro-žluto-bíle použkované letní šaty, béžové botičky s mašličkou.

Fabulous factor: 8/10 (body strženy za děsný vlasy)

Počasí: Příznivé

Domorodci: Přátelští, na autobusáku jsem měla pocit, že se mi snaží vybrat kabelku jen jednou. Brněnský rekord.

Jedno velký překvapení mě potkalo hnedle na záchodcích na Florenci. Atelwen, se kterou se potkám na conech už tradičně na pět vteřin, kdy se jí stačím vysmát jak maká a já jak si válím šunky a mermením se u nejbližší vodní plochy. Úplnou náhodou jsme jely stejným spojem a seděly vedle sebe. Prostě osud. Takže jsme obě využily situace a čuměly každá na svůj film. Plus jsem jí sežrala sušený banány v jogurtu.

Letos jsem měla v plánu cestovat sama, protože mě můj obvyklý travel compadre Gladness vyměnil za příslib lepší budoucnosti a americký sen. Z čehož logicky vyplývá, že když se Nime stala lídrem Britské pobočky Young Avengers a A-San je socka bez prachů, tak byl počet členů našeho gangu krouhnut o víc jak polovinu, takže jsem se mohla těšit jen na Siu a Taylor. Prý byl původní plán, že dorazim první a Tay pak pojede vyzvednout Siu. Jenže se mi tradičně podařilo cestou ztratit (děje se to každej rok a na každým conu. Ještě se divim, že mě nenapadlo vzít si mapu a buzolu – i když to bych nejspíš vybloudila v lesích kolem Bukurešti a divila bych se proč najednou všichni mluví hantecem). Když jsem dorazila do Casa del Taylor, tak podle všeho měly se Siou v sobě už sedmičku vína, ale nakrmily mě a dobře, tak jsem se rozhodla jim jejich alkoholismus nijak nevyčítat. Pochválily jsme si, jak jsme krásný, a já se seznámila s Jeho urozeností Monsineurem Bon-Bonem, který jako každý správný aristokrat má vlastní fontánku a jídelní servis z onyxu.

Tentokrát jsme se dostaly přímo na výstaviště a neskončily jsme v poli u Komína, což považuju za progres oproti loňsku, kdy jsme v tom poli u Komína fakticky skončily. Trochu šok byla ta sedmikilometrová fronta před vlezem, ale letos jsem byla ten GUEST, takže jsem to mohla vzít bokem jako hvězda. Moje sebevědomí divy trochu povadlo, když jsem viděla jak před stolkem u bočního stolu stojí chlap s kleštěma. Hlavou mi prolétla vzpomínka na utrpení Theona Greyjoye a už jsem chtěla prchnout. Naštěstí se ukázalo, že ten poskok má ty kleště, aby mi připevnil vlezpásek, který naštěstí ladil s mým outfitem.

 photo DSC_0019_zps9c57a248.jpg

Jsem GUEST!

Jako první jsme se účastnily zahájení v rotundě, na které jsem byla extra zvědavá, protože jsem se nikdy žádného zahájení conu neúčastnila a to jsem jich už pár desítek vymetla. Rovnou řeknu, že jsem z toho byla taková rozpačitá. Byl to jubilejní desátý Animefest, takže jsem čekala nějaký vyšší level. Od vybraných moderátorů to byla těžká improvizace a když řeknu, že nejplynulejší projev měla ta roztomilá japonka z ambasády, která sice lámavě, ale jinak dobře mluvila česky, tak v nejmenším nepřeháním. Už vidím jak v komentech dostanu za to, že neměli čas si to připravit a že museli Organizovat, ale sakra, já do teď žila ve světě, kde je zahájení nejdůležitější částí čehokoliv a že pokud se jedná o takovouhle monstr akci pod záštitou bůhví kolika firem, tak si alespoň ty otázky na hosty připraví předem. Prostě zklamání, který nezachránil ani tem monstr dort, ze kterýho jsem neměla ani drobek, protože to vzápětí vypadalo jako když hodíte kus flaksy do akvárka s piraněma. Děcka, to vás doma matky nekrmí?

Dala bych ruku do ohně, že jsem byla i na jiných přednáškách, ale jelikož nemám program tak vím prd kde co bylo, takže se o nich zmíním až na konci ať v tom nemám bordel. Z pátku si ještě dost dobře pamatuju, že jsem si koupila úžasný kanzashi kytičky do vlasů, které mě zaujaly už minulý rok, ale tak nějak jsem si je nestačila koupit. Teď mám dva kousky a nelituju koruny.

Sobota

Róba: Modro-bíle pruhované triko, modré manšestráky, kecky a bílý baloňák.

Fabulous factor: 0/10

Počasí: Na hovno

Domorodci: Koho zajímaj? Bylo mi blbě. Teda s výjimkou hodných pánů v dodávce.

Když se řekne „místy přeháňky“ představí si člověk, že je pod mrakem a občas sprchne. Ne, že venku zuřej mizerný monzunový deště a sem tam si daj pauzu, aby mohlo pršet ještě víc. Sobotu mi kazí, že jsem byla nastydlá jako prase a každýho jsem obtěžovala smrkáním, které by se spíš dalo přirovnat v lepším případě k parní píšťale ohlašující průplav parníku, v tom horším k postřelenému divokému praseti. A taky dlužím provozovatelům výstaviště za jeden z těch megatoaleťáků, kterej jsem určitě posmrkala celej. Vypadala jsem nechutně, nudlí věčně visící u nosu a skelnejma očima. Přičtěte k tomu můj slovník přístavního nosiče a musela jsem být pro všechny atraktivní samečky v okruhu jednoho kilometru přitažlivá jako obzvláště nakažlivá venerická choroba. Do toho ještě tragédie v rodině – kdyby mi ten den spadlo na hlavu piáno, tak se ani nebudu divit odkud se vzalo. Ale holky, které měly o celou škálu vyšší fab i fap faktor (hlavně Sia vypadala, jako když utekla z reklamního spotu cestovky) se nezřekly unudlané hroudy, která se za nimi plazila na každém kroku a tvářila se trochu reprezentativně jen v momentě, kdy zahlídla své oblíbene Disney princezny a ušikanovala Taylor k tomu je s ní vyfotit a momentálně o sobě zvládá mluvit ve třetí osobě v souvětí delším jak čtyři řádky. A Taylor mě má pořád ráda i když jsem jí vychlastala litr vody prakticky na dva loky.

 photo DSC_0023_zps4f747f47.jpg

Moc hodní pánové. Se pozná od pohledu

Highlight dne byli takoví hodní pánové sedící v dodávce a nabízející cukrátka zadarmiko. Okamžitě jsem si je vyfotila a obrázek jsem zaslala tatínkovi, aby viděl, že brněnští nejsou sebranka alkoholiků, zlodějů, vrahů a sexuálních útočníků, jak si do teď myslel, ale milí lidé ochotní se podělit o nějakou tu sladkost.

Neděle

Róba: Ta samá jako v sobotu (bylo mi pořád zle, takže srát na styling)

Fabulous factor: 2/10 (sice jsem měla ty samý hadry, ale vypadala jsem o trochu zdravěji.)

Počasí: Trochu lepší než na hovno

Domorodci: Místy se dali najít civilizovaní jedinci, přesto se cítím okradena díky ceně sodovky nehorázné i na poměry trafiky.

V neděli jsme vyvalili (← měkké i je schválně. Změkčil nás Vlastík, který si byl u Skela a Tay pro věci) na přednášku Yuffie, která byla boží ve všech směrech, i když jsem z ní měla přibližně jen polovic, protože jsem ve dvanáct musela valit na bus, abych to stihla domu autobusem, kterým se z Prahy vracela ségra, jelikož taťka není náš sluha nebo osobní šofér blablablabla. Vlastně to byl den až podivně poklidný a chlap, vedle kterého jsem seděla v SA byl drobný, nesmrděl, hleděl si svého a většinu cesty prospal, zatímco já jsem si četla a poslouchala písničky v mobilu. Ideální společník ten děda byl. No a ve finále mě v metru v jednom kuse srali turisti, protože se mi pletli pod nožičky, na eskalátorech stáli v levo a zase žili v tom svým lala-landu ve kterým nikdo v zemi, která leží na mapě napravo od Německa nemluví Anglicky, takže si můžou pomlouvat co chtěj. Bejt po mým, tak nás izoluju jako Severní Koreu a na země kolem ukážu prostředník

Přednášky:

Nemám program, takže si jména nepamatuju, tudíž si zaimprovizujeme. Chjo.

Nagat měla něco, co se určitě týkalo shippingu, slashe a yaoi. Šlo pravděpodobně o úvod do žánru, protože se mi nezdá, že by tam padl nějaký výzkumný závěr. Kromě toho, že yaoistky někam mizej. Já osobně nevim kam, ale pokud je to daleko odemně tak jsem spokojená. Jinak mi jen vadila ta poznámka o tom, že by civilové neměli koukat na Big bang theory. To jsem si vzala osobně, protože je to oblíbený seriál mého táty a vyhrazuju si vysklít chrup každému, kdo by mu toto jeho výsostné právo odpíral.

Chill srovnávala historické hrdiny Japonska s tím, jací podle pramenů skutečně byli a jak jsou zobrazení v anime (spoiler: jako holky). Byla to jedna z mála přednášek, ke kterým jsem přečetla anotaci… přišla mi popravdě trochu matoucí a šla jsem si tam sednout, abych viděla co z toho ve finiši vypadne. Výsledek mých očekávání byl absolutně opačný slavnostnímu zahájení. Chill to měla zvládnuté hezky, nenudila jsem se a trochu mě mrzelo, že musela pár slidů přeskočit, protože jsem v rychle scrollovaných obrázcích zahlédla několik bišů jako noha. I když musím říct, že ten bonus, kvůli kterému byly přeskočeny, za to stál. Musim si to anime někde sehnat, protože japonský premiér ve stíhačce mařící evil plán Kim Čong Illa za to stál.

Turnaj v šermu sice nebyl přednáška, ale byla jsem jím nadšená, protože jsem nic podobného ještě na animefestu nezažila. Parta borců mlátící se latexovými meči byla BOMBA! Začínám věřit tomu, že schopní muži schopní bojovat v případě zombie apokalypsy ještě nevymřeli. Odešla jsem předčasně, protože byla sranda vidět je, jak se vzájemně naklepávaj jak řízky, ale při některých ranách zabolely záda i mě jako přihlížející. Naštěstí to měl rozhodčí ošéfované dost profesionálně, takže nedošlo k zraněním vážnějším než byla pochroumaná pýcha několika účastníků a pár velmi mužně vypadajících jelit.

Z šermu jsem šla za zbytkem na besedu se zakladately animefestu, teda myslim, že se to jmenovalo. Možná to byl jen jejich výběr, protože co jsem měla možnost vidět neseděli tam zdaleka všichni. Trpa je pan moderátor a podle mě nejzábavnější faktor eventu, který to držel od toho aby se to zvrhlo v nářky Vytížených a Udřených.

Potom tam byl workshop o latexu, na který se všichni těšili a zase až moc lidí neodešlo, když se zjistilo, že se jedná o latexové masky pro speciální efekty a ne latexové ehm masky. Sice nebylo možné probít se k pultíku, ale pán, který to vedl promítal na zeď fakticky hezká videa.

Přednáška Hintzáka a Trpaslíka o novinkách roku 2013, které se změnily v novinky roku 2003. Dav byl místy silněji rozladěn, jenže já byla spokojená, protože jsem se po fakt dlouhé době v nějaké přednášce o anime chytala a věděla oč vlastně běží.

 photo 217319_10200562217649373_315063115_nndashkopie_zps499d6392.jpg