(zdroj.)

Dokud Harley zase neoblečete kalhoty.  A nedostane podprsenku. A když už budete v tom, odbarvěte jí zase na blond.

„As you may or may not have known, DC is rebooting all of its titles to appeal to a younger generation“ - A na tohle se můžete taky vyprdnout. JÁ jsem mladší generace a já chci svou Harley stejnou jako je ta, co vykukuje ze sloupku. POkud se takhle budou modernizovat všichni, mám takovou neblahou předtuchu, že nechají Supermanovi zase narůst máničku (vopovažte se!!!!)

Nina rozhodne, že se celá rodina přesune ke strýci Duncanovi, do starého rodinného sídla zvaného Keyhouse (Klíčov), které samo o sobě vypadá jako dekorace z béčkového filmu o upírech. V baráku se rodina snaží nějak vyrovnat se ztrátou. Nina nasává jako duha, osmnáctiletý Tyler se snaží zbavit pocitu viny, patnáctiletá Kinsey, která dřív byla za extravagantní rockerku, se změnila v šedou myš a leká se vlastního odrazu v zrcadle a nakonec šestiletý Bode (Bóďa), který na první pohled přesně netuší co se vlastně stalo, všechny znervózňuje svými hrami na ducha a přátelstvím s něčím, co žije v domku se studnou, kam je přísný zákaz vstupu.

Na internetu jsem i přečetla dost recenzí, jak českých tak anglických a drtivá většina byla pozitivních a vsadím se, že kdybych zvládala i jiné jazyky, tak recenze v nich budou taky dobré. Lock and Key: Welcome to Lovecraft nebo Zámek a Klíč, jak česky přeložili první díl série, má totiž všechno, co se bude intošům líbit. Žádné elasťáky, zkrachovalé existence, přiměřenou dávku násilí, sem tam nějakého toho psychopata a nepředvídatelný příběh. Jo! A napsal to Joe Hill aka synátor Štefana Kinga. To je ten chlap, co píše ty divný knihy, které všichni vydávají za horrory a jednu dobu bylo strašně módní ho číst. Na netu je celkem populární rozebírat do jaké míry synka ovlivnil taťka. Sama posoudit nemohu, přečetla jsem od něj jen jednu povídku a třetinu knížky a vůbec mě nebavil. Ale přečetla jsem vážně moc komiksů (na to kolik mi je a jak dlouho se v komiksech vrtám), takže můžu srovnávat alespoň na tomhle poli. No nic nového pod sluncem. Všechno, co je v Zámku a klíči, jsem už někde četla. Zlomená matka, zlomené děti, výstřední strýc, strašidelný a tajemný dům, vraždící šílenci a zlo na dně studny. To už tu všechno někdy bylo. Vlastně je už šíleně těžké přijít s něčím, co tu předtím nebylo, jenže tohle je dobrá „recyklace“ nápadů. Hill je frajer. Ve Welcome to Lovecraft nebylo nic, co by mě naštvalo nebo mě to donutilo vztekle zaklapnout (a to se stává docela často, proto přispívám tak málo).

Pokud má někdo rád lehce horrorové příběhy, tak tohle bude to pravé.

Locke and Key WtL 01 by *GabrielRodriguez on deviantART

KLIK

MYth: My Seasons Only by *zelda994612 on deviantART

Casey – Sen každého geeka. Blond, prsatá, přátelská(!) a navíc jeden z největších fyzikálních talentů v zemi. Navzdory křehkému zevnějšku je to rozený vůdce a nemilosrdný protivník slečny Daramountové.

Hunter – Právě ten geek, který sní o Casey. Ukázkový nerd, ale taky ukázkový případ správného staršího bráchy, kterého by každý z nás chtěl. Patrně se o něj doma moc nestarají, ale to mu nebrání být přátelský a ochotný všem pomáchat.

Ike – Pravý opak Huntera. Do morku kostí prohnilý aristokrat, který děsně rád likviduje životy lidí kolem sebe. Vlastní matka si o něm nemyslí nic pěkného a jeho profesoři mu předpovídali dráhu špičkového teroristy.

Jade – Rezavá klinická deprese na nožičkách. Tahle holčina dala emu nový rozměr. Její deníčky jsou plné prázdnoty a temnoty a rodina neví co s ní.

Jun – Výsledek zakázané romance mezi Brucem Lee a mlýnkem na maso. Rychle si vydobyl pozici svalů skupiny a skamarádil se s Hunterem. Ika moc nemusí.

Zoe – Dívčí light verze Ika. Ex roztleskávačka se vším co k tomu patří podle klišoidních teen filmů. Má asi osm kluků a když chce dovede být pěkně nepředvídatelná. Vyniká v chemii.

Podle obálky prvního čísla se může člověk milně domnívat, že jde o něco jako Gossip girl nebo Beverly hills. Ale s Gossip girl to má společného asi jako Harry Potter s Mágy. Zatím vyšlo jen sedm čísel a pokud se nic nepokazí, jako jinde (zdravíme Runaways), tak to vypadá vážně slibně. Nicka Spencera jsem předtím neznala a ani když jsem si ho progooglila, tak jsem nebyla moudřejší, takže nevím, jak se v budoucnu vypořádá s tak zapleteným příběhem, který nám naservíroval. Přála bych si, aby to dopadlo dobře, protože po přečtení těch sedmi čísel, jsem byla jednoduše nadšená.

Morning Glories TPB 01 by ~cakes on deviantART

Ilustroval:Michael Wm. Kaluta

Těsně po tom, co Mýty unikly Císařství, je Sněhurka vyslána k vládci arabských Mýtů, aby s ním vyjednávala. Ale všichni, co četli Fables ví, co je Sněhurka zač, že to není pokorná panenka, ostatně název povídky mluví za vše. A sultán je přeci jen jiná kultura. Sultán je uražen tím, že je jako vyslanec poslána žena, navíc držkatá a nevhodně oblečená a nedopadlo by to ani z poloviny dobře, kdyby si Sněhurka nezahrála na Šehrezádu a každou noc nevyprávěla sultánovi jeden příběh, čímž si zachránila hlavu před špalkem.

The Fencing Lessons

Ilustroval:John Bolton

Sněhurka začně vyprávění o sobě. První příběh se odehrává krátce po jejím sňatku s Princem Krasoněm, který jí slíbil nějaký šťavnatý svatební dar, čekal nějaký zámek, či jinou blbost, ale Sněhurka si požádala o lekce šermu, protože Princ je nejlepší šermíř království a ona se chce učit jen od nejlepšího. Princ nechápe proč by se zrovna ona chtěla učit šermovat, ale  souhlasí. Nakonec však příjde na to, co jeho žena skrývá.

The Christmas Pies

Ilustroval: Mark Buckingham

Čtrnáctistránkový příběh vyhlášeného zloděje a podvodníka, lišáka Reynarda, který byl nejdřív osinou v zadku v království Velkého lva a pak se stal díky své prořízlé tlamě a intelektu hrdinou.

A Frog’s Eye View

Ilustroval: James Jean

Vzpomínáte ještě na nepohledného prince Žabáka (Flycatcher), který se ve Fabletownu živí jako uklízeč a který po celá léta usilovně hledá svojí krásnou manželku?

The Runt

Ilustroval: Mark Wheatley

Severní vítr se zamiloval do vlčice Winter, která jeho city opětovala a  těsně potom, co ji opustil, dala život šesti velkým silným vlčatům a nedomrlému zakrslíkovi, kterému škodolibí bratři začali říkat Bigby. Takže je jasné, kdo je hlavním hrdinou. Sledujeme jak se z nejmenšího z vrhu stala jedna z legendárních bestií říše Mýtů.

A Mother’s Love

Ilustroval: Derek Kirk Kim

Pro změnu veselý tří stránkový kraťas o statečném králíkovi jménem colonel Thunderfoot

Diaspora & the Witch’s Tale

Illustrovali Tara McPherson.(Diaspora) a Esao Andrews (the Witch’s tale)

Diaspora: Růža a Sněhurka prchají před Císařstvím a v temném lese najdou vypálenou chaloupku z perníku a v její peci nikoho jiného než na kost spálenou Frau Totenkinder, která stále žije a po tom, co se zregeneruje, jim vypráví svůj příběh (the Witch’s tale), kde zrada muže spustí mnohaset letý kolotoč plný mrtvých dětí a prokletých princů, než jí Jeníček zatne tipec.

What You Wish For

Ilustroval Brian Bolland

Dvoustránkový příběh mladé dívky, která toužila být volná a cestovat bez překážek, proto se stala mořskou pannou.

Fair Division

Ilustrovala Jill Thompson

V poslední povídce se představí spousta Mýtů, ale hlavně král Cole, který se ukáže jako neskutečně obětavý vladce, který se pro své strádající poddané doslova rozdá.

Tahle sbírka je pro fanouška Fables nutnost, protože Fables jsou plné tajemství a jemných náznaků a právě zde je většina těch nejzajímavějších obnovena. Proč Sněhurka nenávidí trpaslíky? Jak se mohl přitroublý Cole stát vládcem Fabletownu? Proč Bigby nesnáší svého otce, nebo co se stalo s Flycatcherovou rodinou. Jelikož se většina příběhů odehrává za války, po které musela spousta uprchnout je celkové vyzněné pochmurné a jeden příběh v podstatě depresivnější než druhý, hlavně bych vypíchla ten o žabákovi, ze kterého mi bylo vyloženě mizerně a příběh Frau Totenkinder taky není zrovna čtení na dětskou oslavu.

Ohledně kresby, na to, že každý příběh dělal někdo jiný, tak tam není nic, co by mě nutilo vyrvat si oči z důlků. Nikdo se tam nepokoušel být přehnaně umělecký, nebo originální a skvěle doplňuje atmosféru jednotlivých příběhů.

Hrdina či hrdinka pocházejí z řeckého ἣρως. V mytologii a folklóru je to archetyp důležitých postav, které ztělesňují klíčové rysy dané kultury. Hrdina má obvykle nadlidské schopnosti nebo idealizované charakterové vlastnosti, které mu umožňují chovat se neobyčejně a konat významné skutky („hrdinské skutky“), díky kterým se stane slavným.

Takže v podstatě někdo s kým se člověk nebojí být sám v místnosti. Někdo komu může věřit, když mu nechá pohlídat třeba jen dvacku. Někdo koho může mít člověk za vzor, jako prakticky většina oldschool hrdinů, takoví ti rozjuchaní barevní elasťáci, které mohla mít tehdejší (nemluvím o dnešní opiercingované mládeži odkojené Sin city a Kick-Ass) děcka za vzor. Zkuste si někoho takového představit. Máte? Výborně. A teď té vaší představě hoďtě na hlavu půl tunový pytel cementu, protože nikoho takového the Boys nepotkáte jak je číslo dlouhé.

Hrdinové tohohle vesmíru se velice podobají těm, které známe ze světů DC a Marvelu. Mají podobné schopnosti, jména, kostýmy, jenže jsou ztělesněním všeho odporného, co se dá hloubi člověka najít. Ojedou cokoliv, co je moc pomalé, kradou, podvádí, fetují, zabíjí, někteří i znásilňují děti. Nemají totiž nic jiného na práci, jsou jako rozmazlení fracci, kteří dostali absolutní svobodu a kteří vědí o správném zachraňování lidí přibližně tolik, co já vím o jaderné fyzice a podle toho to pak tak vypadá.

V čele téhle sebranky stojí skupina zvaná the Seven, která je obrazem Justice league of America (Superman, Wonder woman, Batman, Aquaman…). Jenže lid tyhle zmetky miluje díky geniálnímu krytí, které jim poskytují již zmíněné populární komiksy a tajemná organizace Vought-American. Dokonce se nedostane ven ani to, jak občas při akci někoho zabijí. Na pozůstalé okamžitě nastoupí armáda právníků a tak je zblbnou, že nakonci ani neví jak se jmenují a ze strachu to pak radši neřeší.

I přesto se však najde někdo, kdo má dost kuráže chytnout supersráče za držku a rozmlátit jim hlavu o chodník a tak vznikla organizace the Boys, tedy jediná věc, která dovede všemocným hrdinům nahnat strach a následně jim zatnout tipec. Všichni tam měli v minulosti ošklivou srážku buď s hrdiny nebo s Vought, takže z jejich pohledu vlastně spojují příjemné s užitečným.

Momentálním šéfem the Boys je Billy Butcher, angličan a bývalý voják, který svůj život zasvětil zničení the Seven a hlavně hlavy týmu Homelandera. Butcherovou pravou rukou je obrovský černoch přezdívaný Mother’s Milk, jehož přezdívka je ze začátku vysvětlována tím, že je z týmu ten morálně „nejčistší.“ Frenchman je hubený praštěný Francouz, který je překvapivě dobrý bijec a zároveň jediný, kdo dovede tak nějak ovládat Female, drobnou tichou asiatku, která dovede jedním škubnutím člověku servat kůži z obličeje. No a nakonec pomyslný vypravěč Hughie Campbell, který je posledním přírustkem v týmu a ze všech je takový nejvyjevenější a nejnevinější. A právě spolu s Hughiem se člověk dostává hlouběji do špíny pod vším tím pozlátkem a dumá, kdo je vlastně špatňák a kdo hrdina

Garth Ennis zrovna klasické hrdiny nemusí. Nevím, jestli je to nějaký všeobecně známý fakt, zase až tak se o jeho osobu nezajímám, ale z toho, co mám přečteno, to tak vypadá. V každém jeho komiksu jsou „elasťáci“ za ty největší trotly v okolí sta kilometrů. A když už má psát nějakou hrdinskou sérii, tak to nejsou hrdinové v pravém slova smyslu, ale spíš někdo jako Darkness (to jest promiskuitní mafián), Midnighter (homosexuální cholerická verze Batmana) nebo the Pro (superšlapka). V the Boys konečně dostal prostor realizovat všechny svoje antisupácké choutky. Já jsem na jeho styl už zvyklá, nakonec toho mám od něj načteno poměrně dost, ale některé situace mi přišly dost drsné a humor na někoho až moc černý.

Léty jsem asi vyměkla, ale jak jsem jako začátečnice neměla ráda oldschool hrdiny, které je teď strašně v módě zesměšňovat, tak teď je naopak můžu a tyhle tvrďárny mnohdy ani nedočtu. Jenže tohle je Ennis a ten je především neuvěřitelně zábavný. Bomba ve vibrátoru nikdy nebyla tak vtipná, to samé urvaná tvář. Prostě když si odmyslíte ten vážný prvek, tak je to hrozná sranda, která se rychle čte a člověk se vážně těší na další čísla. Mohla bych upozornit i na pár věcí, které se mi zdají nedomyšlené, ale jelikož je komiks údajně těsně za půlkou, tak nebudu přebíhat.

Nemusíte se děsit. Nejde o nějakou zombie verzi klasiky, ale o úplně nový příběh, který má s tou klasickou verzí společného jen to, že je to hlavně příběh o lásce.

Náš hrdina Jonathan „Romeo“ Romero je upír. A před svojí „smrtí,“ někdy v osmdesátých letech, to býval rocker. Takže dlouhé vlasy, kožený kabát a na čele šátek. Na slunci se neblejská, ale za to je to pán Sarkasmu a Ironie a tak trochu vůl, který pokaždé, když se zamiluje, tak to skončí tragicky. Což je jeden z důvodů, proč se mu říká Romeo. Je jasné, že když tu máme Romea, tak potřebujeme nějakou tu Julii. A Julie, tvé jméno bude Whisper, což byla první osoba, kterou potka po tom, co se vyhrabal z podzemí. I Whisper má do Shakespearovy Julie hodně daleko. Je to sirotek, jejím jediným společníkem je její pes a navíc je to vyznavačka stylu goth. Jak jinak si vysvětlit tu černou rtěnku? To vše budiž jí odpuštěno, protože má něco co spoustě komiksovým bubu-dívkám chybí. Má vlastní osobnost a hubu poměrně řádně prořízlou, takže místo dojemné lásky na první pohled dotírajícího Romea pálkuje co to jde.

Tenhle příběh má být tragédie, takže potřebujeme něco, co nám zkomplikuje idilku. Tím nečím je místní parta upírů vedená magorem s hlavou uvězněnou v kleci. Tahle banda asi nikdy nebyla v žádné rockové kapele, proto to nejsou romantiční pohodáři jako Jonathan. Moc špatní kluci, ale Romeo s nima musí držet, protože by mu jinak rozmlátili hlavu a taky jim něco dluží a pomáhá jim „lovit.“ Nebo se alespoň jejich obětem nesnaží pomoct. Do momentu, než mu naservírují Whisper, že má konečně někoho zabít, nebo oni zabijí jeho. Zachránit sebe a jí zabít nějak bezbolestně, nebo dělat hrdinu a tím zabít i sebe? Díky všem svatým za deus ex machina v podobě policejní hlídky. Takže zatím co si upíří banda pohraje se strážci zákona, popadne Romeo Whisper a čokla a prchá, co mu jeho nemrtvé nožičky stačí. A v ten moment začíná veškerá legrace. Zamilovaný trouba Romeo se snaží maximálně zvětšit vzdálenost mezi sebou a svými teď už bývalými kolegy a pokud možno při tom nepřijít o prdel. Jak svojí, tak Whispeřinu

Asi jsem se dala na komiksovou červenou knihovnu, protože tohle červená knihovna tak trochu je, když si odmyslíte sympatické hlavní hrdiny a tu spoustu mrtvol. Příběh je jednoduchý, přímočarý a hezky to odsejpá. Moc se tam neřeší jak se ti dva hlavní šííííleně milují, na to tak nějak nemají čas kvuli samému utíkání. Romeo se snaží chránit Whisper a ta mu to překvapivě nekomplikuje výčitkami, že je monstrum, nebo utíkáním, jak to bývá v podobných love story milým zvykem.

Celkem zajímavé jsou i flashbacky jak Romeo přišel o Julii no.1

Na první přečtení se mi Dead Romeo hodně líbil, na druhé už méně, ale steně mě zaujal na tolik, abych se o něm pokusila něco naklepat. Zamilovaných upířin jsou tuny a pubky z nich šílí a většinou jsou to sračky kraviny. Myslím, že si snadno odvodíte o čem to mluvím. Tohle se možná bude zdát někomu jako kravina, ale ne zase až tak velká. Nebýt toho konce tak by to bylo i na malou mexickou vlnu. Takhle je to jen na pochvalné zamručení a touhu si to přečíst i po třetí.

Jo a obálka prvního čísla je prostě boží.

Až na pár vyjímek jsou tahle jména dokonale utajená. Nikdo nestojí o to, aby nějaký odvěký nepřítel zaskočil za ženou/dítětem/rodičem na návštěvu a vysvětlil, že se mu ta věčná držková od super-příbuzného prostě přestala líbit. Takže rodiny přísně utajené a když už má hrdina veřejnou identitu, jako třeba Elongated man, tak je zajištěno, že jeho příbuzní budou žít v něčem, co má ty nejvyšší možné zabezpečovací prvky.

To jediné, co chybělo u Elongated mana, byl snad už jen příkop s lávou a hlídací pávi. Ale i to nepomohlo. Jeho ženu Sue někdo dost brutálně zavraždil u nich doma, na místě, kde se jí nemělo nic stát, na místě až po střechu napraným všemi možnými i nemožnými, zemskými i mimozemskými technologiemi, které měly udržet špatňáky na druhé straně dveří. Všechny týmy DC universa jsou na nohou a hlavní prioritou je hledání vraha. Jednak měl Sue každý rád a za druhé o pár dní později vrah naznačil, že to se Sue byl jen začátek a že by si hrdinové měli dát pořádného bacha. Jak bylo řečeno, hned po pohřbu si týmy rozdělí padouchy o kterých si myslí, že by zvládli obejít všechny zabezpečovací prvky a ještě jako bonus usmažit Sue půlku těla. Více méně to berou metodou pokus-omyl, ale přesto jde jeden tým najistotu. Není překvapením, že ho tvoří Elongatedman (natahovací schopnosti), Hawkman (lítá, mlátí kolem sebe palcátem), Atom (neuvěřitlně se zmenšuje) , Black Cannary (sonický řev) a Zatara (čarodějnice), kteří jak se zdálo, vždycky tvořili takovou ligu uvnitř ligy. Hrdinové, kteří nikdy nebyli extrémně svatí a kteří vědí, jak je možné, že všichni padouši zapomenou civilní jména jejich kolegů po tom, co jim nakopou prdele. Ne zrovna dobrovolně se k nim přidává i Flash s Green Lanternem a vyráží na doktora Lighta, který v minulosti Sue hodně ublížil a kterému naoplátku hodně ublížila výše zmíněná pětice.

Jak příběh pokračuje, tak na světlo začínají vyplouvat ne zrovna pěkné věci o hrdinech kolem svaté DC trojce Supermana, Batmana a Wonder woman. Už podle názvu je jasné, že akční rovina ustupuje do pozadí a vše je zaměřeno na psychologii hlavních postav. Úplně každý má někoho blízkého, který mu zemřel, nebo někoho kdo je teď v nebezpečí, protože vrah, jak se zdá, zná dokonale poměry v Lize. Každý z hrdinů se náhle snaží trávit co nejvíce času s rodinou a ti, kteří už žádné rodiny se o to zuřivěji vrhají do pátrání.

DC není zrovna moje parketa, dávám přednost v Marvelu, nevím proč, ale pro mě je takový uvěřitelnější…rozhodně tam není každý třetí jaderný fyzik, kterému se zvrtnul/vydařil projekt a on tak získal superschopnosti. Když DC tak už jedině Batman. Jenže tohle mě donutilo trochu přehodnotit pohled na věc. Existuje spousta příběhů, které ukazují odvrácenou stranu superhrdinství. Nutno objektivně podotknout spousta lepších příběhů, jenže ty se jakoby oprosťují od všech emocí a ukazují jenom tu špínu, hnus a zoufalství. Což o to, takové story mám moc ráda, ale Identit crisis je v tomhle trochu jiné.Tam je jen to zoufalství, které je, řekla bych, silnější než kdekoliv jinde. Člověk by jim málem odpustil ty elasťáky i ty zpropadené jaderné fyziky.

Není to špičkový příběh, ale rozhodně je velmi nadprůměrný.

• A proč jste to neřekli ostatním? Bruceovi? Clarcovi? Ani Arthurovi?

• Nejsou pitomí, Wally. Věří čemu chtějí věřit…A slyší to, co chtějí slyšet.

Syn Wolverina a Wolverinovy bůh ví kolikáté japonské ženy Itsu. Dalo by se říct, že má slušný základ pro to být klaďák, ale kdo zná historii Wolverina ví, že se jeho drobota vyvedla jen zřídka kdy.

Daken se narodil někdy v roce 1946…tedy spíš byl narozen. Někdo ho násilím vyřízl matce z dělohy, po té co byla zastřelana Winter soldierem (Buckym), který pronásledoval Wolverina, a následně ho ten někdo pohodil na chodník. V tomhle momentě by normální dítě končilo, ale dítě, s genetickou výbavou od Logana, zákonitě nemůže být normální ani omylem. Už od narození po tatínkovi podědil velmi kvalitní léčivý faktor, který mu zachránil život. Po té se ho ujal mladý japonský bezdětný pár Natsumi a Akihira. Ti měli svého nalezenečka poměrně rádi, dali mu jméno Akihiro, i když mu nezdárný zbytek rodiny tajně říkal Daken, což znamená zparchantělý pes, nebo mongrel…to je pro ty, co neviděli Ai no Kusabi, vořech. Asi se jim nelíbilo to, že je míšenec. Přece jen je rok 1946. Proto, že vypadá až moc evropsky, ho utiskují vesnické děti a mladý Akihito začíná nesnášet všechny, s vyjímkou svého adoptivního taťky, kterýho má rád. Na rozdíl od Natsumi, která se jednou svěřila muži, že svého adoptivního syna vůbec nemá ráda, i když se snažila. A že se jí konečně podařilo otěhotnět. Akihiro všechno vyslechne a pohár jeho trpělivosti konečně přeteče.

O pár měsíců později oznámil Natsumi, že zavraždil její dítě. Tu popadne amok, zřekne se Akihira a napadne ho. Jenže se kromě regenerace projeví další schopnost, kterou zdědil po tatínkovi. Z hřbetu ruky a předloktí vyjedou kostěné drápy, kterými Natsumi zabije. Když to zjistí adoptivní otec, tak raději spáchá sebevraždu, než aby ublížil svému synovi.

Akihiro se později seznamuje s velikým špatňákem Romulem, který z něj udělá skoro dokonalého zabijáka a definitivně si mění jméno na Dakena. O Romulovi moc nevím, je to zatím velká záhada, zdá se být prvním známým příslušníkem rodu lupus sapiens, který se vyvinul z vlků namísto opic a dovede manipulovat s mutantem, který má nějaký vlčí základ (Wolverine, Sabretooth, Wolfsbane, Feral, Wild Child nebo Thornn). Pokud vím, tak k němu byl Daken velmi loajální.

A teď přichází typický marvelovský profilový bordel, který nastává pokaždé, když se postava ukáže ve více jak stovce čísel.

Daken je štván nenávistí k Wolverinovi, kterého viní z toho, že má tak zpackaný život a každý ho nenáviděl. Je schopný svého taťku zachránit jen proto, aby ho nezabil někdo jiný a on si mohl vychutnat svou mnohdy nepochopitelnou pomstu. Zachází v tom až do extrémů. Dokonce probodne i legendárního Dum Dum Dugana, jen aby si mohl Logana rozsápat sám. Tohle je období, kdy se i podle skalních fandů chová celkem nelogicky.

Jo taky někdy v mezičase se dostane do křížku s Wolverinem a magorem Deadpoolem a ještě někým a vesele se tam pálí kulkami z carbonadia, což je kov, který může zabránit regeneraci. Daken to koupí do hlavy a i když jí Wolverine urychleně vyndavá, aby se mohlo jeho nezdárné dítko uzdravit, tak Daken ztrácí paměť. Logan pak odváží Dakena do Friska k přátelům, aby na něj dali pozor, protože si myslí, že má ještě minimální šanci napravit se, že z něj Romulus nedostal všechno co dělá člověka člověkem.

Daken si myslí, že je Wolverine jeho přítel a ani Miss Sinister, která ho našla mu to nedokáže vyvrátit. Takže je na pomoc přivolán Sebastian Shaw.

Později se za velice dramatických okolností setkává s Hellfire clubem a Sebastian Shaw a Mister Sinister mu pomáhají zaplnit mezery v paměti, takže si vzpomíná, že Logan asi fakt jeho přítel není a zase jsou s tatínkem v sobě. Naštěstí zaséhne profesor X a ukáže Dakenovi, že sice Itsu zabil Winter soldier, ale že plnou odpovědnost za jeho činy má právě Romulus. Daken je mírně řečeno nakrknutý a spolu s Wolverinem vyráží pomstít svou matku.

Mnohem později dostává Daken nabídku podílet se na Temné vládě Normana Osborna a nahradit svého otce v Avengers. Začíná vystupovat jako (Dark) Wolverine a moc se mu to nezamlouvá. Leze mu krkem, jak se všichni diví, že Wolverine mohl mít nějaké potomky a taky mu není po chuti poklonkovat Osborneovi převlečený za člověka, kterého stále nenávidí. A navíc je to tu pomáhání bližním. Nerad ze sebe nechává dělat vola a rozhodně se nechová hezky k vetchým stařenkám, které má zachraňovat. A ještě ho nelidsky štve Dark Hawkeye (Bullseye), takže si dávají čočku jak je to jen možné.

Osborne mu taky zrovna dvakrát nevěří, takže se spojuje s Fantastickou čtyřkou, které chce umožnit přístup do Osbornova počítače. Samozřejmě ne zcela nesobecky. Nicméně Reedovi mu věří a jdou do toho s ním. Všechno se zvrtne a Daken končí zbitý jako žito v nemocnici, ale důvěru F4 má zajištěnou. Nu, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, protože ten jeho vlčí úsměv, ze zatím posledního čísla, sliboval spoustu zajímavé srandy.

Daken je hodně rozporuplná postava. Jedni ho mají rádi, další se k němu staví přezíravě a ten zbytek ho vážně nesnáší. Já patřím do té prostřední části. Jak jsem psala na začátku, vnímám ho jako takového Mordreda. Je to parchant, ale de facto za to, co z něj je nemůže. Stejně jako jemu velmi podobná X-23 je Daken relativně nová postava.

Vymyslel ho Daniel Way a Steve Dillon v roce 2007 a poprvé se lidstvu předvedl v desátém čísle Wolverinova Originu, kde právě probodl Dugana a pak si pohrál s Loganovými střevy. Povahově a schopnostmi je velice podobný Loganovi, s tím rozdílem, že je asi o hlavu vyšší a spolu se zesílenými smysly, regenerací a drápy dovede ještě manipulovat s náladou lidí okolo. To skoro nikdo neví a používá to jen jako svojí tajnou zbraň. Než aby někomu vyhrožoval, tak to raději zapojí svoje feromony a dotyčného svede a je mu jedno jestli je to baba nebo chlap. Jeho bisexuální orientace jednou byla žhavým tématem na mnoha fórech, protože mnohé jeho narážky jako „…always did like playing for both teams,“ začaly najednou dávat smysl. Osobně jsem velmi zvědavá, jestli se z něj třeba nestano nová Emma Frost anebo zůstane na té špatné straně. V Marvelu je totiž možné absolutně všechno.

Jo a taky má tetování přes půl hrudi, u kterého nikdo nechápe jak ho může mít, vzhledem k léčivému faktoru. Asi hena.

Zase jsem se probírala Runaways a vystříhala pár obrázků na můj nejoblíbenější komiksový pár Chase a Gertie. Tihle dva sek sobě nehodí jak je to jen možné, lehce natvrdlý, ale hezký sportovec a ironická obtloustlá židovská intelektuálka. Dohromady se dali, když se Chase málem utopil a Gertie ho musela rozdýchávat…když se probral jednoduše jí políbil, pak později, když se konečně zbavili rodičů a našel OldLace, kterou zabavili Avengers, dostal druhou pusu (předtím ho zfackovala, že jí neodpovídal na maily) a začali tak nějak spolu chodit. Se vším všudy, památná scéna, když Gertie zatáhla Chase do kabinky v supermarketu. Později se to celé pokazilo, když Nico políbila Chase, sice jí od sebe okamžitě odhodil, ale Gertie se o tom dozvěděla a tak nějak se to ….však víte který výraz chci použít. Do toho se z osmdesátých let nějak dostal do současnosti otec Alexe Wildera a začal dělat problémy.  Při jednom konfliktu s ním Gertie umírá. Hrozně dojemná scéna, sice u filmů ani komiksů moc nebrečím, ale tohle mě dostalo. Před tím, než umřela, odkázala Old Lace Chasovi a na povrch začala vyplouvat temná stránka jeho charakteru. Už předtím se vědělo, že ho otec bil, ale to že on sám v šestnácti umlátil člověka,. Mě dost zarazilo,  snad ještě víc než to,  když donutil jednu pomocnici pana Wildera, aby mu pomohla vyvolat božstvo,  kterému sloužila Pride a výměnou za Gertin život nabídl jednu nevinnou duši. Dál už opravdu spoilerovat nebudu a teď ty obrázky.