Nemusíte se děsit. Nejde o nějakou zombie verzi klasiky, ale o úplně nový příběh, který má s tou klasickou verzí společného jen to, že je to hlavně příběh o lásce.

Náš hrdina Jonathan „Romeo“ Romero je upír. A před svojí „smrtí,“ někdy v osmdesátých letech, to býval rocker. Takže dlouhé vlasy, kožený kabát a na čele šátek. Na slunci se neblejská, ale za to je to pán Sarkasmu a Ironie a tak trochu vůl, který pokaždé, když se zamiluje, tak to skončí tragicky. Což je jeden z důvodů, proč se mu říká Romeo. Je jasné, že když tu máme Romea, tak potřebujeme nějakou tu Julii. A Julie, tvé jméno bude Whisper, což byla první osoba, kterou potka po tom, co se vyhrabal z podzemí. I Whisper má do Shakespearovy Julie hodně daleko. Je to sirotek, jejím jediným společníkem je její pes a navíc je to vyznavačka stylu goth. Jak jinak si vysvětlit tu černou rtěnku? To vše budiž jí odpuštěno, protože má něco co spoustě komiksovým bubu-dívkám chybí. Má vlastní osobnost a hubu poměrně řádně prořízlou, takže místo dojemné lásky na první pohled dotírajícího Romea pálkuje co to jde.

Tenhle příběh má být tragédie, takže potřebujeme něco, co nám zkomplikuje idilku. Tím nečím je místní parta upírů vedená magorem s hlavou uvězněnou v kleci. Tahle banda asi nikdy nebyla v žádné rockové kapele, proto to nejsou romantiční pohodáři jako Jonathan. Moc špatní kluci, ale Romeo s nima musí držet, protože by mu jinak rozmlátili hlavu a taky jim něco dluží a pomáhá jim „lovit.“ Nebo se alespoň jejich obětem nesnaží pomoct. Do momentu, než mu naservírují Whisper, že má konečně někoho zabít, nebo oni zabijí jeho. Zachránit sebe a jí zabít nějak bezbolestně, nebo dělat hrdinu a tím zabít i sebe? Díky všem svatým za deus ex machina v podobě policejní hlídky. Takže zatím co si upíří banda pohraje se strážci zákona, popadne Romeo Whisper a čokla a prchá, co mu jeho nemrtvé nožičky stačí. A v ten moment začíná veškerá legrace. Zamilovaný trouba Romeo se snaží maximálně zvětšit vzdálenost mezi sebou a svými teď už bývalými kolegy a pokud možno při tom nepřijít o prdel. Jak svojí, tak Whispeřinu

Asi jsem se dala na komiksovou červenou knihovnu, protože tohle červená knihovna tak trochu je, když si odmyslíte sympatické hlavní hrdiny a tu spoustu mrtvol. Příběh je jednoduchý, přímočarý a hezky to odsejpá. Moc se tam neřeší jak se ti dva hlavní šííííleně milují, na to tak nějak nemají čas kvuli samému utíkání. Romeo se snaží chránit Whisper a ta mu to překvapivě nekomplikuje výčitkami, že je monstrum, nebo utíkáním, jak to bývá v podobných love story milým zvykem.

Celkem zajímavé jsou i flashbacky jak Romeo přišel o Julii no.1

Na první přečtení se mi Dead Romeo hodně líbil, na druhé už méně, ale steně mě zaujal na tolik, abych se o něm pokusila něco naklepat. Zamilovaných upířin jsou tuny a pubky z nich šílí a většinou jsou to sračky kraviny. Myslím, že si snadno odvodíte o čem to mluvím. Tohle se možná bude zdát někomu jako kravina, ale ne zase až tak velká. Nebýt toho konce tak by to bylo i na malou mexickou vlnu. Takhle je to jen na pochvalné zamručení a touhu si to přečíst i po třetí.

Jo a obálka prvního čísla je prostě boží.

Až na pár vyjímek jsou tahle jména dokonale utajená. Nikdo nestojí o to, aby nějaký odvěký nepřítel zaskočil za ženou/dítětem/rodičem na návštěvu a vysvětlil, že se mu ta věčná držková od super-příbuzného prostě přestala líbit. Takže rodiny přísně utajené a když už má hrdina veřejnou identitu, jako třeba Elongated man, tak je zajištěno, že jeho příbuzní budou žít v něčem, co má ty nejvyšší možné zabezpečovací prvky.

To jediné, co chybělo u Elongated mana, byl snad už jen příkop s lávou a hlídací pávi. Ale i to nepomohlo. Jeho ženu Sue někdo dost brutálně zavraždil u nich doma, na místě, kde se jí nemělo nic stát, na místě až po střechu napraným všemi možnými i nemožnými, zemskými i mimozemskými technologiemi, které měly udržet špatňáky na druhé straně dveří. Všechny týmy DC universa jsou na nohou a hlavní prioritou je hledání vraha. Jednak měl Sue každý rád a za druhé o pár dní později vrah naznačil, že to se Sue byl jen začátek a že by si hrdinové měli dát pořádného bacha. Jak bylo řečeno, hned po pohřbu si týmy rozdělí padouchy o kterých si myslí, že by zvládli obejít všechny zabezpečovací prvky a ještě jako bonus usmažit Sue půlku těla. Více méně to berou metodou pokus-omyl, ale přesto jde jeden tým najistotu. Není překvapením, že ho tvoří Elongatedman (natahovací schopnosti), Hawkman (lítá, mlátí kolem sebe palcátem), Atom (neuvěřitlně se zmenšuje) , Black Cannary (sonický řev) a Zatara (čarodějnice), kteří jak se zdálo, vždycky tvořili takovou ligu uvnitř ligy. Hrdinové, kteří nikdy nebyli extrémně svatí a kteří vědí, jak je možné, že všichni padouši zapomenou civilní jména jejich kolegů po tom, co jim nakopou prdele. Ne zrovna dobrovolně se k nim přidává i Flash s Green Lanternem a vyráží na doktora Lighta, který v minulosti Sue hodně ublížil a kterému naoplátku hodně ublížila výše zmíněná pětice.

Jak příběh pokračuje, tak na světlo začínají vyplouvat ne zrovna pěkné věci o hrdinech kolem svaté DC trojce Supermana, Batmana a Wonder woman. Už podle názvu je jasné, že akční rovina ustupuje do pozadí a vše je zaměřeno na psychologii hlavních postav. Úplně každý má někoho blízkého, který mu zemřel, nebo někoho kdo je teď v nebezpečí, protože vrah, jak se zdá, zná dokonale poměry v Lize. Každý z hrdinů se náhle snaží trávit co nejvíce času s rodinou a ti, kteří už žádné rodiny se o to zuřivěji vrhají do pátrání.

DC není zrovna moje parketa, dávám přednost v Marvelu, nevím proč, ale pro mě je takový uvěřitelnější…rozhodně tam není každý třetí jaderný fyzik, kterému se zvrtnul/vydařil projekt a on tak získal superschopnosti. Když DC tak už jedině Batman. Jenže tohle mě donutilo trochu přehodnotit pohled na věc. Existuje spousta příběhů, které ukazují odvrácenou stranu superhrdinství. Nutno objektivně podotknout spousta lepších příběhů, jenže ty se jakoby oprosťují od všech emocí a ukazují jenom tu špínu, hnus a zoufalství. Což o to, takové story mám moc ráda, ale Identit crisis je v tomhle trochu jiné.Tam je jen to zoufalství, které je, řekla bych, silnější než kdekoliv jinde. Člověk by jim málem odpustil ty elasťáky i ty zpropadené jaderné fyziky.

Není to špičkový příběh, ale rozhodně je velmi nadprůměrný.

• A proč jste to neřekli ostatním? Bruceovi? Clarcovi? Ani Arthurovi?

• Nejsou pitomí, Wally. Věří čemu chtějí věřit…A slyší to, co chtějí slyšet.

Syn Wolverina a Wolverinovy bůh ví kolikáté japonské ženy Itsu. Dalo by se říct, že má slušný základ pro to být klaďák, ale kdo zná historii Wolverina ví, že se jeho drobota vyvedla jen zřídka kdy.

Daken se narodil někdy v roce 1946…tedy spíš byl narozen. Někdo ho násilím vyřízl matce z dělohy, po té co byla zastřelana Winter soldierem (Buckym), který pronásledoval Wolverina, a následně ho ten někdo pohodil na chodník. V tomhle momentě by normální dítě končilo, ale dítě, s genetickou výbavou od Logana, zákonitě nemůže být normální ani omylem. Už od narození po tatínkovi podědil velmi kvalitní léčivý faktor, který mu zachránil život. Po té se ho ujal mladý japonský bezdětný pár Natsumi a Akihira. Ti měli svého nalezenečka poměrně rádi, dali mu jméno Akihiro, i když mu nezdárný zbytek rodiny tajně říkal Daken, což znamená zparchantělý pes, nebo mongrel…to je pro ty, co neviděli Ai no Kusabi, vořech. Asi se jim nelíbilo to, že je míšenec. Přece jen je rok 1946. Proto, že vypadá až moc evropsky, ho utiskují vesnické děti a mladý Akihito začíná nesnášet všechny, s vyjímkou svého adoptivního taťky, kterýho má rád. Na rozdíl od Natsumi, která se jednou svěřila muži, že svého adoptivního syna vůbec nemá ráda, i když se snažila. A že se jí konečně podařilo otěhotnět. Akihiro všechno vyslechne a pohár jeho trpělivosti konečně přeteče.

O pár měsíců později oznámil Natsumi, že zavraždil její dítě. Tu popadne amok, zřekne se Akihira a napadne ho. Jenže se kromě regenerace projeví další schopnost, kterou zdědil po tatínkovi. Z hřbetu ruky a předloktí vyjedou kostěné drápy, kterými Natsumi zabije. Když to zjistí adoptivní otec, tak raději spáchá sebevraždu, než aby ublížil svému synovi.

Akihiro se později seznamuje s velikým špatňákem Romulem, který z něj udělá skoro dokonalého zabijáka a definitivně si mění jméno na Dakena. O Romulovi moc nevím, je to zatím velká záhada, zdá se být prvním známým příslušníkem rodu lupus sapiens, který se vyvinul z vlků namísto opic a dovede manipulovat s mutantem, který má nějaký vlčí základ (Wolverine, Sabretooth, Wolfsbane, Feral, Wild Child nebo Thornn). Pokud vím, tak k němu byl Daken velmi loajální.

A teď přichází typický marvelovský profilový bordel, který nastává pokaždé, když se postava ukáže ve více jak stovce čísel.

Daken je štván nenávistí k Wolverinovi, kterého viní z toho, že má tak zpackaný život a každý ho nenáviděl. Je schopný svého taťku zachránit jen proto, aby ho nezabil někdo jiný a on si mohl vychutnat svou mnohdy nepochopitelnou pomstu. Zachází v tom až do extrémů. Dokonce probodne i legendárního Dum Dum Dugana, jen aby si mohl Logana rozsápat sám. Tohle je období, kdy se i podle skalních fandů chová celkem nelogicky.

Jo taky někdy v mezičase se dostane do křížku s Wolverinem a magorem Deadpoolem a ještě někým a vesele se tam pálí kulkami z carbonadia, což je kov, který může zabránit regeneraci. Daken to koupí do hlavy a i když jí Wolverine urychleně vyndavá, aby se mohlo jeho nezdárné dítko uzdravit, tak Daken ztrácí paměť. Logan pak odváží Dakena do Friska k přátelům, aby na něj dali pozor, protože si myslí, že má ještě minimální šanci napravit se, že z něj Romulus nedostal všechno co dělá člověka člověkem.

Daken si myslí, že je Wolverine jeho přítel a ani Miss Sinister, která ho našla mu to nedokáže vyvrátit. Takže je na pomoc přivolán Sebastian Shaw.

Později se za velice dramatických okolností setkává s Hellfire clubem a Sebastian Shaw a Mister Sinister mu pomáhají zaplnit mezery v paměti, takže si vzpomíná, že Logan asi fakt jeho přítel není a zase jsou s tatínkem v sobě. Naštěstí zaséhne profesor X a ukáže Dakenovi, že sice Itsu zabil Winter soldier, ale že plnou odpovědnost za jeho činy má právě Romulus. Daken je mírně řečeno nakrknutý a spolu s Wolverinem vyráží pomstít svou matku.

Mnohem později dostává Daken nabídku podílet se na Temné vládě Normana Osborna a nahradit svého otce v Avengers. Začíná vystupovat jako (Dark) Wolverine a moc se mu to nezamlouvá. Leze mu krkem, jak se všichni diví, že Wolverine mohl mít nějaké potomky a taky mu není po chuti poklonkovat Osborneovi převlečený za člověka, kterého stále nenávidí. A navíc je to tu pomáhání bližním. Nerad ze sebe nechává dělat vola a rozhodně se nechová hezky k vetchým stařenkám, které má zachraňovat. A ještě ho nelidsky štve Dark Hawkeye (Bullseye), takže si dávají čočku jak je to jen možné.

Osborne mu taky zrovna dvakrát nevěří, takže se spojuje s Fantastickou čtyřkou, které chce umožnit přístup do Osbornova počítače. Samozřejmě ne zcela nesobecky. Nicméně Reedovi mu věří a jdou do toho s ním. Všechno se zvrtne a Daken končí zbitý jako žito v nemocnici, ale důvěru F4 má zajištěnou. Nu, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, protože ten jeho vlčí úsměv, ze zatím posledního čísla, sliboval spoustu zajímavé srandy.

Daken je hodně rozporuplná postava. Jedni ho mají rádi, další se k němu staví přezíravě a ten zbytek ho vážně nesnáší. Já patřím do té prostřední části. Jak jsem psala na začátku, vnímám ho jako takového Mordreda. Je to parchant, ale de facto za to, co z něj je nemůže. Stejně jako jemu velmi podobná X-23 je Daken relativně nová postava.

Vymyslel ho Daniel Way a Steve Dillon v roce 2007 a poprvé se lidstvu předvedl v desátém čísle Wolverinova Originu, kde právě probodl Dugana a pak si pohrál s Loganovými střevy. Povahově a schopnostmi je velice podobný Loganovi, s tím rozdílem, že je asi o hlavu vyšší a spolu se zesílenými smysly, regenerací a drápy dovede ještě manipulovat s náladou lidí okolo. To skoro nikdo neví a používá to jen jako svojí tajnou zbraň. Než aby někomu vyhrožoval, tak to raději zapojí svoje feromony a dotyčného svede a je mu jedno jestli je to baba nebo chlap. Jeho bisexuální orientace jednou byla žhavým tématem na mnoha fórech, protože mnohé jeho narážky jako „…always did like playing for both teams,“ začaly najednou dávat smysl. Osobně jsem velmi zvědavá, jestli se z něj třeba nestano nová Emma Frost anebo zůstane na té špatné straně. V Marvelu je totiž možné absolutně všechno.

Jo a taky má tetování přes půl hrudi, u kterého nikdo nechápe jak ho může mít, vzhledem k léčivému faktoru. Asi hena.

Zase jsem se probírala Runaways a vystříhala pár obrázků na můj nejoblíbenější komiksový pár Chase a Gertie. Tihle dva sek sobě nehodí jak je to jen možné, lehce natvrdlý, ale hezký sportovec a ironická obtloustlá židovská intelektuálka. Dohromady se dali, když se Chase málem utopil a Gertie ho musela rozdýchávat…když se probral jednoduše jí políbil, pak později, když se konečně zbavili rodičů a našel OldLace, kterou zabavili Avengers, dostal druhou pusu (předtím ho zfackovala, že jí neodpovídal na maily) a začali tak nějak spolu chodit. Se vším všudy, památná scéna, když Gertie zatáhla Chase do kabinky v supermarketu. Později se to celé pokazilo, když Nico políbila Chase, sice jí od sebe okamžitě odhodil, ale Gertie se o tom dozvěděla a tak nějak se to ….však víte který výraz chci použít. Do toho se z osmdesátých let nějak dostal do současnosti otec Alexe Wildera a začal dělat problémy.  Při jednom konfliktu s ním Gertie umírá. Hrozně dojemná scéna, sice u filmů ani komiksů moc nebrečím, ale tohle mě dostalo. Před tím, než umřela, odkázala Old Lace Chasovi a na povrch začala vyplouvat temná stránka jeho charakteru. Už předtím se vědělo, že ho otec bil, ale to že on sám v šestnácti umlátil člověka,. Mě dost zarazilo,  snad ještě víc než to,  když donutil jednu pomocnici pana Wildera, aby mu pomohla vyvolat božstvo,  kterému sloužila Pride a výměnou za Gertin život nabídl jednu nevinnou duši. Dál už opravdu spoilerovat nebudu a teď ty obrázky.

První kniha Sandmanovské série začíná uvězněním Sna roku 1916 mágem Roderickem, který původně zamýšlel uvěznit Snovu starší sestru Smrt. Naštěstí pro lidstvo se mu ale záměr nepodařil. Jenže Sen strávil něco málo přes sedmdesát let oslabený, nahý a bez odznaků své moci (helmy, váčku s prachem a rubínu) pod skleněným poklopem. A na světě se bez pána snění dějí věcy. Lidé buď nespí vůbec, nebo zase bez přestávky dvacet let. Sen náhodou uprchne a zchladí si žáhu na synovi mága který už zemřel a vydává se hledat odznaky své moci. Váček s prachem má ve svém vlastnictví John Constantine (jo ten Constantine), helmu vyhandloval démon Choronzon (tím že Choronzona porazí si vyslouží nevraživost Lucifera) a rubín vlastní John Dee známý spíše jako Dr. Destiny.
V tomhle díle se kromě Johna Constantina objeví i Kain s Ábelem a velmi populární slečna Smrt.

Domeček pro panenky:

V Tomhle díle se objeví další z rodiny Věčných jmenovitě Touha a Zoufalství, které jak jinak kují pikle. Takže Sen se snaží dát do pořádku svou říši která za sedmdesát let jeho indispozice je lehce v troskách. Pomáhá mu stím knihovník Lucien a havran Matouš. Při inventuře zjistí že mu chybí čtyři obyvatelé jeho říše. Kapka a Surovec, Zelený ráj a nakonec velmi nebezpečný Korinťan. A navrch se zjistí že se objevil snový vír který k sobě přitahuje sny tudíž je může zničit, vír se nachází v Rose Walkerové docela sympatické američance která se se snaží vystopovat svého bratra, kterého týrají pěstouni (mimochodem Rose je vnučka Unity Kinkaidové, což byla jedna z prvních napadených spavou nemocí. A právě Unity někdo ve spánku znásilnil atd.) a kterého odřízli od snění Surovec s Kapkou. Rose se ubytuje v domě plném zajímavých existencí ( třeba domácí je tranvestita, dvěma pavoučími ženami, až příliš dokonalým manželským párem….) Vrátím se k Jedovi, takže ve snu má kromě dua S&K taky dávno mrtvého Hectora a jeho těhotnou ženu Lytu. Sen Jeda vysvobodí, ale tím znovu zabije Hectora a Lyta ho obviní z jeho vraždy. Sen jí s klidem oznámí že si příjde pro jejího syna.

Jed se dostane do spárů Korinťanovi který ho odveze na jakýsi sněm sériových vrahů.

Tak dál nespoileruji, ale já sem si strašně oblíbila postavu Zeleného ráje.

Krajina Snů:
Tohle je prý nejkratší kniha celé série, obsahuje čtyři povídky,
Kalliopé – O unesené a zneužívané múze mimochodem Snovi bývalky
Sen tisíce koček – O docela podivném snu jednoho kotěte
Sen noci Svatojánské – Výborný příběh o premiéře této legendární Shakespearovi hry
Fasáda – kde figuruje další známá komixová postava stárnoucí a po smrti toužící Uranie Blackwellová (Elementálka) a hádejte kdo jen zaskočí?

+ jako bonus scénář ke Kalliopé

Údolí Mlh:

Můj zatím neoblíbenější díl má zdánlivě jednoduchý děj. Sen se na rodinném setkání Věčných chytne s Touhou a ta mu vyčte jak se ošklivě zachoval ke své dávné lásce Nade ( nechtěla sním zůstat tak jí poslal na 10 000 let do pekla) a když se k Touze přidá i Smrt nevydrží a aby měl čisté svědomí vydá se jí zachránit do pekla. Jenže už od Preludia Nocturna to má rozházené s Luciferem takže se rozloučí se všemi přáteli kdyby se náhodou nevrátil. Jenže Sen asi zažije největší šok svého života když mu Lucifer oznámí že končí, uřízne si křídla a Morfeovi (jak se Sen jmenuje, už sem líná skloňovat ) věnuje klíč od Pekla. A o to projevují zájem bozi známých i neznámých panteonů a jsou ochotni servat se o něj jako psi.

Hra o tebe

Nejdřív musím říct že se mi Hra o tebe opravdu líbila, když jsem s ní odcházela z knihovny přečetla jsem jí celou už na zastávce a pak znova doma.

Pamatujete si na jednu z obyvatel domu, kde žila Rose Wolkerová v Domečku pro panenky? Myslím tím Barbie, které se rozpadlo dokonalé manželství s Kenem, takže se odstěhovala do New Yorku, kde žije v domě se stejně zajímavou sestavou jako tenkrát, když bydlela s Rose. V domě s ní žije lesbický párek Hazel a Foxglove, tichá brýlatá Thesálie, hodně zvláštní Georgie a její nejlepší přítelkyně Wanda, která se dřív jmenovala Alvin.Myslím že bych mohla připomenout její sen z Domečku pro panenky, zdálo se jí že je princezna a po svém království se toulá s velým psovitým něčím jménem Matrin Deset kostí Barbie je po rozvodu zničená a maluje si po obličeji, jen aby byla trochu zajímavá. Jednou před kavárnou narazí Barbie na polomrtvého Martina, který jí říká princezno, oznámí jí že jí její království potřebuje, předá jí amule Porpentine a potom umírá, zastřelen New Yorskými strážci zákona.

Pomocí Porpentine se ve snu dostane do svého království, kde se setká se svými služebníky krysákem(?) Wilkinsonem, opičákem Prinadem a Luv, ta je buď papoušek, nebo dodo. Ti jí řeknou že její království ovládla zlá Kukačka.

Dva příběhy o sandmanovské Smrti, dá se říct, že je to takový filler, jenže na rozdíl od jiných fillerů Vysoká cena za život nemá přitroublou animaci a pitomý příběh, myslím, že něco jako pitomé příběhy ani Neil nevede. Kromě Smrti se v příběhu objeví i postavy jako Hazel a Foxglove, která začíná jako zpěvačka, nebo šílená Hettie, nechci se nad tímhle moc rozplývat, dokonce i kresba se mi líbila a stou mívám někdy u nemang problémy. Dokonce i v Sandmanovi, nechť mi malíři odpustí, ale v jedné knize měl Morfeus prostě šílenej frňák… Kresba prvního příbehu byla opravdu moc pěkná. Hazel tam, na rozdíl od Hry o tebe, vypadala strašně sympaticky. S tím druhým, kratším příběhem, to bylo podstatně horší, ale tam to zase plně vykompenzovala Smrt, která učila jak správně navlíknout kondom na banán. Já vím, že to asi mělo mít nějaké hlubší poselství, které jsem já, prachsprostý ignorant, nenašla, ale byla to úžasná legrace

Lucien – Morfeův nejvěrnější a nejlepší sluha. Když byl Morfeus uvězněn, snažil se držet jeho říši spolu s dalšími poskoky v kupě. Jeho hlavním úkolem je ale pečovat o Morfeovu knihovnu, kde jsou zaznamenány všechny sny. Dříve byl havran, stejně jako Matthew (Matouš).

Matthew/Matouš – Dřív býval člověkem, ale zemřel ve spánku, proto dostal nabídku stát se Morfeovým havranem. Vlastně ani nevím, co pro Morfea dělá, kromě toho že otravuje a plní různé drobné úkoly.

Slušný obrázek jsem bohužel nesehnala. Matouš vypadá jako obyčejný havran

Mervyn Pumpkinhead/ Mervyn Tykvohlav – Můj oblíbenec. Pro Morfea dělá práci jakého si správce a údržbáře, i když neustále brblá, že jeho práce je k ničemu, protože Morfeus by si to mohl udělat sám a rychleji. Byl vidět hned v první knize série, kde řídil autobus, kterým vozil Morfea skrz sny. Neustále něco kouří a má prazvláštní smysl pro humor. Památná věta: Madam, jsem vaše nejhorší noční můra. Tykev se zbraní .

Nuala – Nuala je de facto Morfeův majetek. Věnovali mu jí Oberon s Titánií na konci Údolí mlh. Ze začátku byla nadzemsky krásná, ale Morfeus jí donutil zrušit kouzlo krásy, takže se z ní stalo obyčejné děvče se špičatýma ušima. Když přišla na to že, jí byla sebrána svoboda a byla věnována pánu Snění, docela jí to vzalo, stejně tak jako reakce jejího bratra Cluracana , který jí Morfeovi přivedl. Jediné co ho zajímalo, bylo, jak se nasáčkovat do postele chlapci, který přicestoval s Egyptskými bohy. Z počátku měla na starosti jen zběžnou údržbu snů a byla to ona, kdo varoval obyvatele domu Barbie před Georgem a kukačkou. Pak se obávala Morfeova hněvu, jenže ten jí nic neprovedl a ještě jí pochválil. Musím říct, že takhle rozzářený výraz jsem u žádné postavy ještě neviděla. Je do Morfea zamilovaná.

Lidé

Hob Gadling – Jednou se kasal v hospodě, že nehodlá nikdy zemřít. K jeho smůle měli zrovna v tom samém podniku dýchánek Morfeus se Smrtí. Morfea ten nápad zaujal a přemluvil svou starší sestru, aby se Hobovi vyhýbala, pokud si to on sám nebude výslovně přát. Morfeus se s Hobem domluví, že si každých sto let budou dávat sraz v té samé hospodě a on mu poví, jak se mu líbí jeho nesmrtelnost. Morfeus překvapivě každých sto let posedí s Hobem a rozebírají jeho život, kdy jednou je na vrcholu, daří se mu a libuje si své nesmrtelnosti. Jindy je zase na dně a málem škemrá, aby si pro něj Smrt přišla. Zatím poslední sraz měli někdy v osmdesátých letech. Pokud má Sen mezi lidmi přítele tak je to právě Hob, jak jinak vysvětlit, že se s ním přišel rozloučit, když měl jít podruhé do Pekla a myslel si, že už by se nemusel vrátit?

Rose Walkerová – S touhle slečnou by to bylo na hodně dlouho, takže jen ve zkratce. Rose je vnučka Unity Kinkaidové, kterou ve snu znásilnila Touha, což byla součást plánu jak se zbavit Morfea. Rose pátrá po svém bratru Jedovi . Na Floridě se ubytuje právě v tom zvláštním domě, kde žije i Barbie. S pomocí Zeleného ráje/Gilberta a Morfea vysvobodí svého bratra ze spárů sériových vrahů, jenže se začne ukazovat, že s Rose není něco v pořádku. Ona je totiž vír Snu a má moc zničit všechno snění, což Morfeus nemůže připustit a je odhodlaný Rose zabít, v tu chvíli zasáhne Unity a vysvětlí, že původně měla být vír ona, takže Morfeus zabije místo ní její babičku a nechá Rose žít. Rose zasahuje do příběhu ještě později, ale nechci moc spoilerovat.

Nada – Morfeova dávná láska, kterou uvrhl do Pekel, protože mu dala košem. Měla pro to pádné důvody, ale Morfeus si je odmítl poslechnout. V té době nebyl zrovna vstřícný, jak jsem již zmínila, změkl až časem. V Údolí mlh ho, ale vyprovokovala Touha, a když jí podpořila i Smrt (Každopádně odsoudit jí na věčnost do pekla, jen proto, že ti dala kopačky…tos fakt posral. Fajn, skončila jsem, už na mě můžeš začít řvát.) rozhodl se tu křivdu odčinit a vydal se pro Nadu do pekla. Zachrání Nadu ze spárů démona a dovolí jí žít nový život.

Sny

Korinťan – Tenhle sadistický sen, nebo spíše noční můru pokládá Morfeus za svoje mistrovské dílo. Místo očí má jakoby ústa, které zakrývá slunečními brýlemi, po té, co byl Morfeus vězněn na Zemi, Korinťan uprchl a čtyřicet let se protloukal po světě jako sériový vrah, pojídající oči svých obětí. Jeho hnusná povaha je nejlépe vidět hned v Domečku pro panenky, kde se účastní srazu sériových vrahů. Když po svém návratu, při sčítání snů Morfeus zjistil, že právě Korinťan utekl, snažil se ho vypátrat a jen taktak zabránil, aby zabil Rose Walkerovou a poměrně snadno ho zlikvidoval. Ale nebojte se, Korinťan tím zdaleka neskončil.

Zelený ráj – O Zeleném ráji sní hlavně objevitelé a jiní cestovatelé. Je to nádherný zelený prales, plný všemožné havěti, ale někdy na sebe bere podobu postaršího pána jménem Gilbert. Na rozdíl od Korinťana je to jeden z nejsympatičtějších a nejhodnějších snů. Objevil se poprvé taktéž v Domečku pro panenky, kde pomáhal Rose.

Kukačka – nadmíru spratkovitý sen, který ovládl místo, které si vysnila Barbie. Vypadá jako barbie, když byla malá a je nesmírně panovačná, tvrdohlavá a na první pohled bezcitná.

Ostatní

Lucifer –

Jak je všem notoricky známo Lucifer Světlonoš je padlý anděl, který ve světě Sandmana panoval Peklu a po stvořiteli je vůbec nejmocnější bytost. Dokonce i Morfeus z něj měl pěkně nahnáno. Jen vzpomeňte, jak se se všemi loučil, když měl jít do Pekla pro Nadu po tom, co si to s Luciferem rozházel.

Je prakticky všemocný a absolutně nevyzpytatelný a také se s nikým nemaže. Člověk nikdy neví, co od něj má čekat a pak jen zírá jako Morfeus, když si předním jednoho krásného dne uřízl křídla, předal vykulenému Tkáči snů klíč od Pekla a jel se válet na pláž. (To se stalo v Údolí mlh). V Pekle pak po něm vládli na boží příkaz andělé Duma a Remiel. Lucifera mám ráda, je šarmantní a podobně jako Smrt si ho musí člověk chtě nechtě oblíbit. Mám ho dokonce raději než Lucifera z Angel Sanctuary, kdyby se ti dva porvali tak by stoprocentně vyprášil Kirovi kožich.

Nakonec jen pár zajímavostí. Náhodou povedlo se mi zjistit, že dostal i vlastní sérii, ze které jsem tak porůznu nakradla obrázky a musím říct, že to vypadá více než dobře. K jeho podobě, Neil Gaiman si údajně doslova vydupal, aby byl Lucifer jako David Bowie. Dále měl Lucifer sklony používat plural majesticus, do momentu, než se vzdal vlády nad Peklem.

Makizeen

Makizeen má i přes svůj značně odpudivý vzhled k Luciferovi docela blízko, když jsem si o ní hledala detailnější a spolehlivější informace než ty, které nosím v hlavě tak jsem dozvěděla, že to snad byla i jeho žena a ne jen milenka, jak jsem se asi milně domnívala. Poprvé se v sérii objevila spolu s Luciferem a po té, co odevzdal klíč od Pekelné brány Morfeovi, s ním odešla do lidského světa.

Makizeen má jednu polovinu obličeje jako normální žena a druhou polovinu bych přirovnala spíše k mrtvole v posledním stádiu rozkladu. Její tvář jí značně stěžuje schopnost dorozumívat se a mě dalo pořádnou práci luštit, co vlastně chce lidstvu sdělit. Po tom co si Lucifer otevřel bar v Los Angeles, kde hrál na piáno, začala nosit přes svojí znetvořenou tvář masku a nemluvila.

Osud je nejstarší ze všech Věčných, pravděpodobně to byl první tvor vůbec. Ze všech věčných je nejvíce zkostnatělý a zajímavě kontrastuje se Smrtí, která je jeho pravý opak. Ze všech Věčných je nevyšší a chodí zahalený v dlouhém plášti z kápí. Všichni si o něm myslí, že je slepý, ale já se Domnívám, že to zase až tak úplně pravda nebude. K zápěstí nosí přikovanou knihu, která je zároveň i jeho symbolem v galerii. Je tichý a mezi sourozenci je nepopiratelná autorita. Nemá rád porušování protokolu (viz příhoda se sukní) a ze všech Věčných je nejméně emotivní. Měl by být vševědoucí, ale ani on neví, proč se z Radosti stalo Delirium. Nevrhá žádný stín a jeho království je labyrint plný cest.

Další zvláštností je jeho galerie, na rozdíl od ostatních v ní nemá jen symboly svých bratrů a sester, ale rovnou jejich portréty v životní velikosti. Ovšem účel mají stejný.

Smrt

Smrt je Morfeova starší a oblíbená sestřička. Kdybych jí měla popsat jen za pomocí dvou slov, řekla bych že je to pohodová holka. Vážně, než jsem začala číst Sadmana Věčné jsem si trochu proklepla a na ní byla chrlena jen samá superlativa. Bylo mi hned jasné, že jí nebudu mít ráda, ale názor jsem změnila okamžitě po její výstupu v Preludia Nokturna. Ona je vážně skvělá, sice nemá ani zdaleka Smrťův šarm, ale v jejím podání je smrt něco, na co by se měl člověk těšit. Nechová se tak upjatě jako zbytek jejích sourozenců, Osud třeba pobouřila, když si na rodinný sněm vzala kalhoty a stejně jako Morfeus se zrovna nemusí s Touhou. Sice není tak posedlá prací jako její bratr, ale odvádí jí dobře. Ví, že Věční vůbec nejsou věční a počítá s tím, že všechno jednou skončí, jak jednou řekla : Až poslední živý tvor zemře, můj úkol bude splněn. Zvednu židle, vypnu světla a na odchodu za sebou zamknu vesmír.

Smrt je bledá, hezká dívka, s vytetovanou spirálkou pod okem a na pár obrázcích mi silně připomínala Joan Jett. Jinak jejím symbolem je Ankh, který nosí kolem krku a o jejím království se toho zrovna moc neví, jen to že se z něj ještě nikdo nevrátil.

Sen/Morfeus

Sen je z Věčných třetí nejstarší a je takovým „hrdinou“ celé série, ten hrdina v uvozovkách je proto, že skoro v každém díle se najde někdo komu Sen ublížil, nebo ským se pohádal.

Ze všech Věčných nejvíc lpí na pravidlech a byl asi první workholik světa, svou práci bere velmi vážně. Sedmdesát let byl vězněn mágem Roderikem a když se mu podařilo utéct pořádně si na něm a jeho synovi zchladil žáhu. Když se vrátil do svého zámku, zjistil že je skoro celý v troskách a zbylo mu jen několik málo sluhů. Samozřejmě se hned dal do jeho obnovy. Často se dostával do styku s lidmi a dokonce si mezi nimi našel i pár přátel, třeba Hob Gadling, se kterým si dával každých sto let sraz pořád na tom samém místě. Ve valné většině mu smrtelníci se kterými měl co dočinění nemůžou přijít na jméno, třeba Nada. Ta když ho odmítla reagoval jako typický chlap, nechal jí hnít v Pekle a kdyby ho Touha nevyprovokovala, tak by ji tam podle mě nechal do teď. Nebo další z řady jeho „fanynek“ je Lyta Hallová. I když v minulosti volil, řekněme drsnější metody, časem, jak se občas stává vyměkl a snažil se spíš svoje chyby napravovat.

Ze svých sourozenců má nejraději Smrt a nemůže se ani cítit s Touhou, kterou měl před jistým incidentem docela rád.

Sen je každým národem nazýván jinak, Morfeus, tkadlec snů, Kai’ckul, Sandman, Oneiros, král spících a marťani ho znají jako lorda L’Zorila ale pro mě bude na věky věků Murphy  :)

Morfeus dostal podobu vysokého bledého muže s hřívou rozcuchaných černých vlasů. Předloha pro Morfea byl frontman The Cure Robert Smith. Odznaky jeho moci jsou helma, váček s prachem a rubín.

Destrukce – pozor na spoilery

Pokud vás zajímá kdo je onen marnotratný syn, o kterém se Věční několikrát zmíní, tak je to právě Destrukce. Je čtvrtý nejstarší (takže je hned po Morfeovi) a i přes to jakou by měl zastávat funkci, raději tvoří než ničí. Miluje, když se muže kreativně vyžít a to, že mu to vůbec nejde mu ani v nejmenším nevadí. Kvůli tomu, že nesnáší ničení, se rozhodl vzdát se své „funkce“ a přerušil styky s rodinou. Pokud si vzpomínám tak to bylo kolem sedmnáctého století. Ovšem destrukce a ničení ze světa nezmizelo, jen ho už nikdo neřídí. Podle všeho ho má jeho sestřička Delirium velmi ráda a on jí na dobu neurčitou zapůjčil svého mluvícího psa.

Destrukce má podobu mohutného muže s rudými vlasy a vousy. Jeho symbol býval meč, ale ten už z galerie dávno zmizel. Jeho království není známo.

Touha

Třetí nejmladší z rodiny, i když to je trochu sporné. Touha je ze všech Věčných nejzajímavější co se týče podoby. Může si vybrat hned ze tří forem. Může být mužem, ženou a nebo nejčastěji nádhernou androgynní bytostí. V každé své podobě symbolizuje to, po čem člověk ze všeho nejvíc touží.

Povahově je Touha zákeřný/á intrikán/ka bez svědomí a s lidmi manipuluje jen tak pro zábavu. Ráda vyhledává konflikty se svými sourozenci, nejčastěji s Morfeem, který jí nemůže ani cítit. Na první pohled je jasné, že se v hádkách se svým bratrem vyžívá a ráda mu co nejvíce komplikuje život, zároveň se ho i bojí. Touha má na svědomí znásilnění Unity Kinkaidové (viz Domeček pro panenky) a tudíž vznik Rose Walkerové za účelem zničení Morfea. Je velmi cílevědomá a slovo svědomí zná jen coby pojem ve slovníku. Má sestru-dvojče Zoufalství, což je snad jediný Věčný sekterým má přátelštější vztahy, pokud se to tak dá nazvat.

Její sídlo je obrovská kamenná socha, která vypadá přesně jako ona. Touha sídlí v jejím srdci, které má i za symbol v galerii. Vrhá dva stíny, jeden normální a druhý, sotva viditelní z roztřepeným okrajem

Zoufalství
Je to překvapivé, ale zoufalství je sestra-dvojče Touhy. Na rozdíl od své bratro/sestry, která má podobu bytosti takřka dokonalé vypadá Zoufalství jako malá šeredná žena. Na mě působí velmi uboze a nešťastně, mluví velice potichu a často jí doprovází krysy. Oproti Touze není Zoufalství tak bezcitná a i když se nechává zatáhnout do intrik Touhy má s rodinou mnohem lepší vztahy. Přišlo mi, že lituje Delirium a Morfeus jí zas ta moc nevadí.

Její království je prý velice zajímavé, všude v něm jsou zrcadla, které však neodrážejí její obraz, ale může skrz ně nahlížet přes jiná zrcadla do světa lidí. Takže skrze zrcadlo můžete někdy náhodou pohlédnout do očí Zoufalství a věřte, že na ten pocit jen tak nezapomenete. Jejím symbolem je zvláštní prstýnek s háčkem, který si čas od času zasekává do masa.

Delirium

Delirium je nejmladší z Věčných a dá se říct, že na sebe nebere stálou podobu, její poznávací znamení jsou povětšinou rudé vlasy a dvoubarevné oči, jedno je, mám ten dojem, zelené a druhé modré. Oblečení které nosí spolu zásadně neladí a padne jí jen náhodou. Asi kvůli tomu, že často mění svojí podobu, tak nevrhá žádný stín. Většinu času se zdá úplně mimo, je roztěkaná a má sklony mluvit o ničem, jenže na rozdíl od zbytku rodiny nemá sklony intrikovat, pokud má tak mi unikly. Sen má pro ní pravděpodobně slabost, ale ne takovou jako třeba pro svou starší sestru Smrt. Delirium dřív bývala Radost (Delight), ale proč se z ní stalo to co je teď nikdo neví, dokonce ani Osud, jak sama řekla při hádce s Touhou: Jsou věci, které ani v tvé knize nejsou. Odpověď na tohle otázku zná jen ona sama a Neil Gaiman XD Žije ve velmi chaotickém království, které by člověku způsobilo epileptický záchvat.Později tam sní žije mluvící pes Barnabáš, ale od koho je nepovím.

Jamie Madrox – Nebo také Multiple man, i když tohle jméno v X-Factoru nepoužívá. Šéf agentury se schopností prakticky neomezeně tvořit svoje klony tím že dupne, nebo do něčeho narazí. Zprvu se mi to nezdálo jako moc zajímavá schopnost, ale pokud chcete Jamieho zmlátit připravte se na umadroxování k smrti. Je to tak trochu vychcánek a nesnáší, když má o něčem rozhodovat a jako zbytek týmu má velmi „vřelý“ vztah ke Xavierovcům, obzvlášť po tom že ututlali, co stálo za dnem M a událostech Messiah complexu (složitý na vysvětlování…) Jen pro zajímavost, objevil se ve filmu X-Men 3: the last stand, i když tam měl jen štěk >.<

Jamie: Jsem rád, že si mě pamatujete!

Damian Tryp: Na čtyřicet chlapů s pálkama se zapomenout nedá.

Guido Carosella- Alias Strong guy,jednoduché a výstižné jméno. Guido vždycky nebyl taková korba a proto svojí sílu nijak nezneužívá, je to pohodový chlápek, který je i poměrně inteligentní, tedy v porovnání s ostatními marveláckými korbiči a taky Madroxův nejlepší kamarád

Giudo: Dobrý den, moje krycí jméno je Rozdrtil chlapa pohledem a tadyhle moje kolegyně si říká Stáhla muže za živa z kůže, jen aby ho viděla umírat. Přeberte si sami, jaký to bude mít dopad na váš zdravotní stav.

Theresa Rourke Cassidy – Theresa je něco co se nejvíce blíží definici Madroxova přítelkyně, i když jejích vztahnevztah dost narušil útěk Jamieho dvojníka-libida, který se vyspal s Monet, zatímco Madrox byl s Theresou. Theresa je dcera Seana Cassidyho, tedy Bansheeho, s jehož smrtí se hodně špatně vyrovnávala a má skoro stejně schopnosti jako on. Svým řevem dokáže srazit člověka a umí létat, jenže na rozdíl od papínka dovede svůj hlas postavit tak, aby jí nikdo nemohl odolat. Proto si říká Siryn.

Siryn: Fajn jedeme za Xavierem a pokud se nám do cesty postaví sám Wolverine zavřísknu tak, až mu ta jeho adamantiová kostra vylítne prdelí

Monet St. Croix – Monet je z týmu asi nejmocnější, má super sílu, dokáže létat, je to telepatka a taky snobská mrcha. S nikým se nesnese a kvůli svému hogofogo původu se nebojí opřít do kohokoliv, kdo se jí postaví do cesty. Na prstech jedné ruky se dá spočítat, kolikrát se zapomněla a začala se chovat jako člověk. Většinou za ní po těchto zkratech zůstávají zničené mozky a ukřižovaní lidé xD.

Mutant, který má explodovat: Pomoz mi! Tak dělej něco!

Monet: Dělám, nevidíš, že couvám? To tričko co mám na sobě bylo pekelně drahý.

Rahne Sinclair –Věřící Skotka spíše známá jako Wolfsbane, jak naznačuje její přezdívka Wolfsbaniny schopnosti jí umožňují měnit se ve vlka a i když se jeví jako holka od rány je takový pojivý element týmu, o to to byl větší průšvih, když odešla. Málo koho si k sobě pustí ve strachu, že se jí schopnosti jednoho dne vymknou a zvíře v ní se dostane ke kormidlu. Nesnáší když někdo označuje mutanty za monstra a později naváže prazvláštní vztah s Rictorem.

*Rictor chce spáchat sebevraždu. Rahne stojí pod budovou ze které chce skočit s megafonem*

Rahne: Rictore, ty idiote!

Rictor: Ahoj Rahne.

Rahne: *chvíli na něj vříská že sebevražda je smrtelný hřích*

Rictor: Víš, v Japonsku je sebevražda považovaná za akt cti..a..

Rahne: Připadá ti to tu snad jako nějaký pitomý japonsko? Vidíš tady někde nějaké šintoistické svatyně?! Připadá ti, že tady dole pořádáme festival Toshira Mifuneho?!

Rictor: No…ne?

Rahne: A víš proč? Tady není žádný pitomý Japonsko!

Rictor – Rictor má dvě polohy, buď je v depresi že už není mutant anebo se snaží svou schopnost dostat zpět. Po dni M přišel o svoje spojení se zemí, a tudíž už nemůže vyvolat zemětřesení. Málem se zařadil mezi ex-mutanty, kteří neunesly ztrátu svých schopností a spáchali sebevraždu, ale X-Factor mu to dost kuriózně rozmluvili a vzali ho mezi sebe, protože i přes ztrátu schopností, je pořád inteligentní a poměrně počítačově gramotný což se vždycky hodí. Rozumí si s Madroxem a byl první kdo z něj tahal, jestli je v posteli lepší Monet nebo Theresa. Jo a taky nemá rád Laylu, kterou (oprávněně) podezřívá ze všech divných a nevysvětlitelných věcí.

Rictor: Ale já už nejsem mutant.

Jamie: Povím ti tajemství. 99% detektivů nejsou mutanti.

Layla Miller – Layla ví věcy a podle toho se dovede zařídit, i když nevypadá víc než na třináct z celého týmu zabila asi nejvíc lidí. Jednou se zjevila jako blesk z čistého nebe a začala „pomáhat“ Madroxovi, kterého si má i v budoucnu vzít, což Jamieho děsí, protože Layla se nikdy neplete. Je Quicksilverova Nemesis a moje nejoblíbenější postava xD

Layla: Jsem Layla Millerová, vím věci.

X-factor nemá nic společného s žádnou pěveckou soutěží pochybného charakteru. Kromě Monet tam nikdo ani nezpívá. Jedná se o mojí nejoblíbenější x-mení sérii, i když Madroxovi a spol šlapou na paty Astonishing x-men s úžasně buranským Wolverinem. Na stránkách Crew, díky kterým jsem X-Factor objevila, píšou, že je to takový Marvelovský cowboy Bebop. Lepší přirovnání bych ani ve snu nevymyslela. Ze začátku je to taková bezstraostná ztřeštěná jízda, plná hlášek a cool situací, která dospěje až skoro k apokalyptickému konci. No tak dramatický to není, ale rozhodně Bambi a jeho kamarádi tam chybí. Ale je to vtipné má to švih a zajímavý příběh, který neztrácí dech. Jediná nevýhoda je že aby člověk pochopil o co se jedná musí znát House of M (asi pět sešitů) Son of M (šest sešitů) a později Messiah complex (to už je třináct sešitů, ale je to dobrý) a alespoň minimálně vědět kdo je kdo v x-men universu.

Jenže Laura se chytla a Marvel si ji narouboval do mainstreamu a aby se nějak logicky vysvětlil její zrod, vznikly dvě, dle mého názoru velmi povedené minisérie X-23: Innocence lost a X-23: Target X

V prvně jmenovaném je logicky (!) vysvětleno kterak Wolverine ke kozám přišel a jak je snadné udělat z dítěte profesionálního vraha před dovršením patnáctého roku života. A i to, že díky partyzánským snahám pár lidí, si takové dítě může ponechat malý kousek dětské nevinnosti…i když to má pak pro ně tragické následky. Mě jí bylo hrozně líto, od osmi jí dost ošklivě mučili aby se stala strojem na zabíjení v momentě, kdy ucítí jistou látku. Od toho se pak odvíjela spousta jejích problémů.

Target X je skoro stejně dobrý, i když IL u mě jasně vede. Target X má jednu ohromnou přednost a tou je velice líbivá kresba Mika Choie…všechny známé obrázky s Laurou má na triku on a jestli jeho dílo někdo označuje za zženštilé, přečetl moc málo mang.

Při dni M neztratila své schopnosti a Wolverine, který jí dostal od její matky nestarost, ji přivedl do Xavierova institutu, kde byla přijata dost rozporuplně. Už se o ní vědělo, že je vrah a to že je klonovaná jí na popularitě moc nepřidalo. Hlavně Emma Frostová jí dávala dost sežrat, že je potenciální nebezpečí pro její studenty atd. Nicméně se dokázala spřátelit s Cessily Kincaidovou alias Mercury, jejíž tělo je pokryto netoxickou rtutí a vůbec na to, že je to bývalá roztleskávačka, je to moc milá holka. A zdá se že je zamilovaná do telekynetika Juliana Kellera. No zdá se je slabé slovo…nevšiml by si toho snad jen slepý. Viz její tvrďácká promluva k Lady Deathstrike, která z drahého Helliona udělala špíz. Oznámila ji, že byla mrtvá od okamžiku, kdy se dotkla Juliana Kellera. Jestli tohle nebylo vyznání, tak opravdu nevím. Doufám, že se tenhle vztahnevztah dopracuje k nějakému…hm…pozitivnímu výsledku?

Po Messiah Complexu se stala členkou Wolerinova Očišťovatelbijského komanda, kam ji zlanařil Cyclops.

Má stejné schopnosti jako Wolverine: tj. regenerace, zostřené smysly a tři drápy, s tím rozdílem, že jí jeden vyjíždí z nohou a na ruce tudíž zbývají dva.

Její povaha se mění podle toho jaký scénárista jí má většinou nestarosti, ale jinak je to takový Sagara z Fullmetal Panic. V normálních věcech je jako ryba na suchu, ale když přijde na to, někomu vyrazit zuby tak si je hned jistá v kramflících.