-Chceš spasit mojí duši?

Alexandria je pětiletá zvědavá holčička, která žije jen se svojí matkou a sestrou, protože tatínka jí zabili „naštvaní lidé.“ I když je to takovýhle diblík, tak musí tvrdě pracovat v sadu, kde se setkává se zajímavou společností, aby se s maminkou a sestrou uživily. Jenže jednou Alexandrie špatně šlápne a ošklivě si zlomí ruku, kvůli které musí zůstat pár týdnů v nemocnici. Holčičku nebaví jen ležet a hrát si s ostatními dětmi na pokoji, proto začíná šmejdit po areálu nemocnice a sledovat kde se co děje. Takhle se dostane i na pokoj, kde je Roy, který sdílí se starým pánem s umělými zuby a nerudným hypochondrem. Roye holčička zaujme a vidí v ní rozptýlení a i možnost, jak skoncovat se životem. Součástí jeho zoufalého plánu je to, že děvčátku začne vyprávět zajímavý příběh a když to začne být velmi napínavé, přestane vyprávět, dokud pro něj Alexandrie neukradne morfin, který mu má pomoct „usnout.“

- Zavři oči a řekni mi co vidíš.

- Nic.

- Promni si je. Vidíš hvězdy?

- Ano!

Royův příběh vypráví o skupince lupičů, kteří mají předobraz v lidech z nemocnice a Royovi bývalé práce, vedených Modrým banditou, který má být prozměnu zabitý Alexandriin otec. Bratr Modrého bandity byl zajat prohnaným guvernérem Odiousem, který má podobu Royova největšího soka v lásce. Velmi bizardně vyhlížející skupinka se vypraví pro bratra svého vůdce, jenže dorazí pozdě. Prohnaný Odious už bratra nechal umučit k smrti a Modrý bandita mu za tento čin přísahá strašlivou pomstu. Takže se skupinka vydá po stopách Odiouse a v cestě jim stojí spousta nástrah, včetně nebezpečných Naštvaných lidí.

- Jaký to podivný svět, jeden den je miluješ a další den je chceš zabít tisíckrát jinak.

Příběh Modrého bandity a jeho družiny se proplétá s realitou a Modrý bandita víc než Alexandriina otce představuje samotného Roye, protože i on v průběhu příběhu ztrácí vůli pokračovat ve své misi. Alexandrii se jeho vypravování nesmírně líbí, proto se snaží vyhovět Royovým prosbám a snaží se mu nějaké ty „prášky pro hluboký spánek“ sehnat. Jenže se jí to vždycky nějak pomotá a ona nikdy nepřinese dost velkou dávku. I když je Alexandria jen pětileté baculaté děcko, tak má v sobě velký kus bojovníka a chápe, že je jen na ní záchrana Roye a jejích oblíbených hrdinů z pohádky.

- Dala jsem ti tu lahvičku.

- Já vím, ale nebylo tam dost prášů, abych usnul. No tak, buď hodný bandita

- Já nechci být bandita.

Pád je hrozně těžké správně popsat, stejně jako všechny filmy Tarsema Singha. Jsou plné barev, exotických míst a dost surrealisticky vypadajících kulis a kostýmů. Zdá se mi, že se doslova vyžívá bizardních obrazech a tahle jeho libůstka se naplno rozjela v pohádkových sekvencích, které zprvu kontrastovali s reálným světem Roye a Alexandrie, ale postupem času se začaly prolínat.

Co bylo ale velkolepé, byly místa, kde se natáčelo a jejich spojení. Modrý bandita se prohání po Tádž Mahalu, Karlovu mostu, krásnými zelenými loukami, vyprahlými pouštěmi a nádhernými zámky. Film je dobrý nejen po vizuální stránce, ale ani příběh nepokulhává, jak bývá u takovýchhle bombastických děl zvykem. Je napínavý až do konce, celou dobu není jasné jestli bude Roy žít a bojovat anebo všechno vzdá. Stejně tak není jasné, jaký osud přichystá Modrému banditovi.

Pád byl pro mě velmi líbivá pohádka pro ty, kteří jsou už starší, ale pochybují, že se bude líbit každému. Na to je tam těch bizardností přece jen trošku moc.

- Je to přirozený řád věcí…všechno musí umřít.

Nad těmi kluky už zlomily hůl všichni a samozřejmě každá nekalost ve městě padá na jejich hlavu a ve všech rvačkách jsou viníci oni ( všem je jedno, že třeba Uchi zmlátil premianta vedlejší třídy jen proto, že mu ten parchant týral psa, prostě je ze 3-D a je odbarvený na blond takže poletí on). Když se objeví v nějakém obchodě obsluha hned začne kontrolovat jestli nekradou, Kumu dokonce i učitelé obchází vééélkým obloukem. Lidi se jich bojí a nemají je rádi

Ale Yamaguchi je přeci jejich třídní učitelka (což v každém díle asi osmkrát zdůrazní) a je rozhodnuta za své žáky bojovat…doslova.  Na to, že má odhadem jen 150 cm a 40 kilo je celkem tvrďáčka , hned ve druhém díle zamete s bandou kluků kteří mlátili její žáky.

Je to totiž vnučka bosse Yakuzy a měla by nastoupit po něm, proto je celkem průšvih že randí s celkem sympatickým detektivem, pře kterým jí stále ujíždí yakuzácký slang .

Yankumi, jak jí pojmenovali její žáci, je prostě ochotná vysekat všechny své svěřence, protože je nevidí jako bandu násilnických spratků, ale celkem fajn kluky,  pro které je přátelství nadevše a jsou ochotni jeden druhému okamžitě pomoci.

Jen tak pro zajímavost takovou tu hlavu třídy, Sawadu Shina, za kterou všichni jdou hrál Matsumoto Jin, kterého hlavně dámská část posluchačů japonské hudby zná z boybandu Arashi. Tu skupinu vůbec nemusím poslouchám jiný druh hudby, ale musím uznat že na Matsumota se koukalo hezky, i když ukazuje jen samé napůl otrávené a dokonale znuděné ksichty.

Jak jsem řekla Gokusen není žádné psycho-drama, ale oddechovka na kterou se můžete koukat z mladší sestrou ( u mě doslova ). Přesto, že je to místy hodně pitomoučký, tak je v tom něco co vás nutí dívat se dál. Sem tam jsem se smála jako šílenec ( třeba lov na zloděje ten kostým co si na sebe Yankumi vzala nejde dost dobře popsat)

Jediné co mi, ale opravdu vadilo byly její didaktické řeči nebo x minutové monology o morálce a tom že povinností učitele je hájit žáky, no prostě něco ve stylu Amelie, místy jsem se styděla za ní
Gokusen má i druhou řadu o které sem něco hodím až ji dokoukám.

Vrtá vám v hlavě co má společného červená Karkulka a vlkodlaci? Je to opravdu dost nezvyklé spojení, ale o to zajímavější. Kolem vesnice kde žije Rosaleen (tj. Karkulka) se potuluje dost zvláštní banda vlků, kteří můžou libovolně měnit podoby. Právě ti Rosaleen zabili starší sestru a po pohřbu se Rosa nachvíli přestěhuje k babičce, aby měli rodiče klid rozdýchat tu ztrátu. Babička je ale dost svérázná nátura, vůbec ne ta bezbranná stařenka z pohádky, ale rázná dáma, která dává někdy dost kuriózní rady (Never stray from the path, never eat a windfall apple and never trust a man whose eyebrows meet in the middle.) Vůbec babička je asi nejlepší postava ve filmu a právě ona vypráví Rosaleen  příběhy o vlkodlacích a lidech, kteří s nimi měli co dočinění. Mám dojem, že jich je asi pět, plus minus.

Tyhle příběhy jsou hrané a proplétají se s hlavním dějem. Nejvíc mě zaujal první, který obsahoval asi nejdetailnější a nejhnusnější přeměnu na vlka v dějinách filmu. Ke klasické pohádce se dostaneme asi až v posledních dvaceti minutách filmu kdy Rosaleen hodí na hřbet šervený lášť s kapucí do ruky vezme košík a vyrazí na návštěvu za babičkou (mimochodem zmínila jsem že je Rosaleen už holka na vdávání? Ono je to docela důležité XD). A v lese potká hádejte koho? Pokud jste tiply vlka máte pravdu jen na půl. Ten koho potkala neměl vlčí podobu, zatím. Každopádně, pokud by takhle vypadalo více vlků, hned bych se nechala sežrat. Docela fešák. Zkrátím to, abych zase nevykecala konec. Vlk na Rosaleen chvíli haraší (ano čtete dobře), ale nic se nestalo a Rosaleen dál pokračovala k babičce. Nemusím říkat, že vlk tam byl první. To když se setká vlk s babičkou je podle mě jedna z nejlepších scén.

Babička: Vrať se do pekla odkud jsi přišel!

Vlk: Nepřišel jsem z pekla, přišel jsem z lesa.

Babička: Co jsi udělal s mojí vnučkou?

Vlk: Nic, ona nechtěla.

Po tomhle jsem se chtě nechtě musela smát. Pak už asi víte co se dělo, jenže babička nebyla zase tak bezbranná a vlkovi docela vyprášila kožich. Tak teď už končím, nechci prozradit konec a ten byl dost nečekaný. A pro mě trochu nepochopitelný. Na první pohled je jasné, že to nebyla žádná velkoprodukce. Ale film má na druhou stranu úžasnou pohádkovou atmosféru, snad se nikdo neurazí když ji přirovnám k Labyrintu, nebo Nekonečnému příběhu. Takže pokud máte rádi kombinaci pohádky, horroru nebo dost černého humoru a příběhů o vlkodlacích tak tohle lepro vás ideální film.

Little girls, this seems to say,

never stop upon your way,

never trust a stranger friend,

no-one knows how it will end!

As you’re pretty, so be wise!

Wolves may lurk in every guise!

Now, as then, it’s simple truth,

sweetest tongue has sharpest tooth!

Když jsem si na internetu četla příběh filmu, v duchu jsem uznale pískla a hned jsem si sehnala DVD, protože není nic lepšího než pořádná záhada a když je to navíc řízlé horrorem…tak to prostě musí stát za to. Bojím se nerada, ale pokud má film zajímavý příběh a zpracování jsem ochotna to překousnout. I když herní předloha není nezbytně nutná k pochopení děje, tak jsem chvíli, stejně jako hlavní hrdinka, tápala v temnotách. Hlavně co se týče jednotlivých oblud. Zatím co si skalní fanda jistě radostí mnul ruce, když se na scéně objevil Red pyramid, já jen žasla, co je to za týpka s velkým mečem a divným kloboukem. Na druhou stranu, vizuální zpracování a ty obludy jsou hlavní, a podle mě skoro jedinou předností filmu. Apokalyptická verze města působí stejně děsivě jako „normální“ verze depresivně a když se do toho přimíchá popel padající z nebe, nebo neprostupná mlha, je postaráno o skvělou atmosféru. Jenže to by to nesměla být taková nuda. Bavilo mě to do chvíle, než odhalili tajemství města, pak už mi to přišlo, že je to o ničem a ten konec byl na můj vkus moc ukecaný. To ani nemluvím o nelogičnostech v příběhu a zbytečných scénách, které tam byli jen proto, že si producent postěžoval, že je v příběhu málo mužských postav. I když mám Seana Beana vcelku ráda, tak tady byl opravdu zbytečný. Stejně jako „nestárnoucí“ detektiv. Vlastně když o tom tak přemýšlím, pro celý film by stačily jen tři postavy a peníze, ušetřené na honorářích, by mohl režisér vrazit do vylepšení scénáře. No scénáře…myslím, že pětasedmdesát procent replik vypadalo nějak takhle: „SHAAAROOON!!“ Taky vývoj postav byl braný poněkud hopem, tady zase kecám, jediná postava, která prošla nějakým vývojem, byla Rose. Z hysterické maminy v bílém se stala méně hysterická variace na Trinity v rudé.

Nemusí se to zdát, ale film má, kromě dobré první poloviny  a triků i jednu velkou přednost. Jodelle Ferland. Ta si se svojí trojrolí poradila skvěle a musím říct, že její ztvárnění zlé Sharon mě bude strašit ještě dlouho. Hold není nic strašlivějšího než malá holčička posedlá něčím špatným.

Jak to shrnout? Na jedno podívání to není vůbec špatné a místy jsou tam slušné lekačky, ale každý týden bych si to asi nepouštěla.

Metatron: Hůř, do Jersey.

Jenže Bartleby a Loki se chtějí vrátit domů a jdou na to hodně jednoduše. Církev se snaží zviditelnit a uspořádá akci, prostřednictví níž bude každý očištěn od svých hříchů, takže andílci mají cestu zpět volnou. Jenže tím by porušili jeden ze základních zákonů Vesmíru. Ten zní, že Bůh je neomylný a pokud by se dostali zpět, vyvrátili by tento zákon a svět by zanikl. Navíc Bůh zmizel neznámo kam, takže Metatron, vyhledá Bethany Slaoneovou, která je poslední z Ježíšovy linie. Snad jste si nemysleli, že na sebe pak Marie s Josefem jen koukali? Ta, potom co ji Metatron vyhledá, ničemu nechce věřit a Hlasu božímu se jí jen těžko povede přesvědčit.

Po tom co Metatron navštívil Bethany u ní v ložnici s patřičnými ohnivými efekty a ona ho pokropila hasičákem.

Bethany: Kdo jsi?

Metatron: Jsem pěkně nasranej! To jsem! To každýho, kdo tě přijde navštívit, pokropíš hasicími chemikáliemi??

Nakonec Bethany souhlasí s cestou do New Jersey, kam jí má podle Metatrona doprovodit párek proroků, z nichž jeden má být mlčenlivý a druhý ukecaný za oba. Pokud znáte filmy Kevina Smitha, už tušíte, kdo ti dva proroci mají být. Drogový dealeři Jay a Mlčenlivej Bob.   Pokud jste o nich nikdy neslyšeli tak Jay je věčně nadržený nechápavý blb, který podle vlastních slov masturbuje nejvíc na světě a Mlčenlivej Bob ten je prostě mlčenlivej.

Každého normálního člověka by to odradilo, zvlášť pokud by si ho Jay spletl s prostitutkou. Jenže Bethany nemá na výběr, takže cesta s dvěma magory může začít. Postupně se k nim přidá třináctý apoštol Rufus, o kterém se v bibly nepíše jen proto, že byl černej a múza Serandipity, která si přivydělává jako striptérka.

Bethany: Ty znáš Ježíše??

Rufus: Jo, ten negr mi dluží pět babek.

Mno a nebyl by to film, který se motá kolem křesťanské mytologie, kdyby tam nebyl démon, snažící se zlikvidovat boha. V našem případě je to bývalá múza Azrael a jeho gang bruslařů.

I když se to nezdá, tak tenhle film není kravina, i přesto že se v něm vyskytuje postava Jaye, jen málokdy sjíždí k fekálnímu humoru, který se hojně vyskytuje v Prcičkách. Některé situace jsou tak absurdní, že se člověk musí řezat smíchy, třeba zlikvidování Golgotského hovno démona osvěžovačem vzduchu nebo likvidace démona posvěcenou golfovou holí. Nemusím snad zdůrazňovat, že mám Dogmu ráda. Je to jediný film kde hraje Ben Affleck a Matt Damon a já to neměla chuť vypnout, ti dva jsou v rolích padlých andělů přímo dokonalí. Na to, že se film týká v americe tak citlivého tématu je film poměrně hvězdně obsazen. Jako Metatron se předvede Alan Rickman, který je jako obvykle perfektní, Rufuse hraje Chris Rock, který ze sebe chrlí jednu protibělošsky zaměřenou hlášku za druhou a Serandipity hraje Salma Hayek. Na ten její striptýz v životě nezapomenu XD. Samozřejmě Dogma vyvolala v Americe vlny demonstrací (jen prozajímavost, režisér filmu se dokonce jedné účastnil, protože ho katolíci nepoznali)  Dogmu můžu jen doporučit, tedy pokud se vám nedělají osypky, když si někdo vezme napaškál to, co je velké části světa svaté. Třeba po zhlédnutí filmu pochopíte proč pořád v Angel Sanctuary hájím Metatrona. Doufám totiž, že z něj jednou vyroste Alan Rickman Jo a hádejte kdo je bůh.