Aron Boone je hezký mladý muž randící s ne tak hezkou, ale o to sympatičtější Lori. I když v jejich vztahu se začínají objevovat trhliny, protože Boone se Lori vyhýbá. Boone není zrovna psychicky v pořádku. Je to snad důkaz toho, že vzhled nestačí k tomu, aby byl člověk šťastný. Trpí záchvaty úzkosti, přemýšlí o sebevraždě a občas netuší, co celý den dělal. V jeho okolí se začínají objevovat příšerně zohavená těla s rozervanými obličeji. Jeho doktor Decker ho podezřívá, že za vším stojí on a společně se snaží dopátrat se toho, jestli to skutečně spáchal. Což je na Boonea moc a neúspěšně se pokusí spáchat sebevraždu, aby už nikomu nemohl ublížit. Bohužel po srážce s autem je jen potlučený a touží po vykoupení víc, než kdy předtím. Toho vykoupení se mu může dostat jen v místě nazvaném Midian, kde sídlí Noční rasa, monstra jako on, po kterých nese kniha jméno.  Víc do příběhu uvést nemohu, abych se vyhnula spoilerům. V podstatě jde o trochu přepsanou anotaci a věřte tomu, že zní ještě blbějí, než to, co jsem výše sesmolila já.

Vždycky, když jdu do knihovny, tak si v místech, kde mají fantasy, vybírám knihy čistě náhodně. Nejen mně se určitě stalo, že když jsem si vybrala knížku, podle anotace dost slibnou, přišlo zklamání a naopak. Takže se začtu do mě neznámého příběhu od neznámého autora a čekám, jak to dopadne. Když se mi knížka líbí, tak se překonám a občas se něco objeví i tady. Když se mi nelíbí, tak jí často ani nedočtu. Tohle byl tak trochu zvláštní případ, na Cliva Barkera si potrpím už od mala, kdy jsem objevila jeho Abarat, který mě na základce strhl z vln detektivek pro děti do vln fantasy. Ale takového trochu temnějšího druhu. Bývala jsem účelově dost morbidní dítě, ale z toho jsem naštěstí vyrostla, i když záliba v Barkerovi mi zůstala do dnes. Jeho filmy moc nemusím, ale knihy mě baví, proto mě u Noční rasy neodradila ani poněkud divná anotace a dala jsem tomu šanci. Upřímně nechápu reakce, které jsem si našla na internetu. Donutily mě protáčet oči a myslet si cosi o mizerných intoších, což dělám pokaždé, když vidím recenzi plnou vzletných slov, která bych nenašla ani ve filosofické učebnici a pod tím neméně vzletné komentáře. Já zastávám názor, že fantasy/hororové/pohádkové/atd. knížky jsou tu primárně od toho, aby bavily. Pokud chci být obohacena i intelektuálně, tak si sáhnu po Kierkegaardovi a nechávám slušné lidi na pokoji. Zároveň chápu, že každý nemá stejný vkus jako já, což uznávám a je to i jeden z hlavních důvodů, proč se občas snažím něco sesmolit. V mém případě Noční rasa splnila svůj účel. Zaujala a pobavila, čímž naplnila všechna má očekávání. Líbilo se mi, jak byl příběh napsaný a i jakým směrem se ubíral. Je pravda, že i když se obálka honosí označením horor, tak to nebylo vůbec strašidelné. Bylo to zajímavé. Zajímavý příběh se sympatickými postavami, který je navíc pěkně napsaný. Řekla bych, že je to celkem dobrý způsob jak zabít prázdninové odpoledne.

Zajímavost: Podle knížky, jak jsem si zjistila, natočil Barker i film, který byl česky jako Plod noci (Nightbreed). Neviděla jsem ho, ale co jsem si prohlížela videa, tak to vypadá jako typická krvavá devadesátková barkerovina i když masky monster vypadají hodně pěkně.