Hintzu zavelel a kdo jsem já, abych se s ním hádala? No dobře… já, ale dnešek stojí za zaznamenání. Pořád si nejsem jistá, jestli se nejedná o stejný případ, kdy sedím na trůnu a palmovým listem mě ovívá Michael Fassbender, zatímco mě hrozny krmí David Tennant a Hiddleston mi leží u nohou. Zatím jsem se ještě neprobudila, takže je to na dobré cestě. Vyprávět vám hodlám svou epickou story o mém pobytu na Crweconu 2012, který byl můj celkově třetí, ale přelomový byl v tom, že jsem tam prvně nebyla maximálně s jedním či dvěma lidmi a neplazila se podél zdí, aby mě ti velcí komiksový zlouni neubližovali, protože můj vkus je řekněme velmi specifický a velmi dětský. Navíc mám ráda mangy. Letos mi kryl záda Porty, který, ač je v boji nepoužitelný, tak se za něj dá dobře schovat a Jayne, která je zase v boji použitelná až moc. A ve sklepě číhal Hintzu, kterého si při vší své obrazotvornosti neumím představit jak s něčím zápolí – s výjimkou nějaké dobře připravené kotlety.
Crwecon je krátká, komorní akce a nikoho zatím geniálně nenapadlo to nijak nafukovat, takže třikrát hurá, protože ze všeho toho zprofesionálňování, rozšiřování a obohacování conů chytám akorát migrénu. Cévka v mozku mi letos málem rupla z něčeho jiného. Dostala jsem k narozeninám fotku podepsanou od Toma Hiddlestona – kdo mě viděl na afestu běhat kolem fontány s podpisem Arthura Darvilla, byl asi trochu zklamaný mojí „chabou“ reakcí, ale je pravda, že jen díky mému dokonalému sebeovládání jsem se radostí nevrhla po hlavě z toho balkónku, nebo nezačala Portymu hoblovat nohu jako nějaký druhořadý jezevčík. Jsem dáma, takže jsem pištěla jako parní konvice a neustále si sedala a zase se zvedlala, protože jsem potřebovala odstranit přebytečnou energii, abych z toho balkónu fakt toho placáka nehodila.
Na Markýzově tradičně fajn top ten jsem už byla relativně příčetná a šla se inspirovat po čem se tak podívat a asi jsem dobrá, protože v podstatě tam o ničem mě neznámém nemluvil. Kromě toho, že zmiňoval co se podle něj děje v manga koutku. Tímto mu chci poděkovat, protože reprezentanti manga koutku byli Hintzu s Alexejem a když je aplikuju na jeho teorie, tak mi to vystačí na noční můry do menopauzy. Ti dík. Nadruhou stranu mě jeho přednášky moc baví a o tom svědčí hlavně fakt, že se mi od zmínky o Goonovi a Criminal macabre chtělo hrozně na záchod, ale vytrvala jsem až do konce, i když jsem pak málem vyrazila dveře na dámy.
Dál jsem navštívila přednášku o X-Menech, částečně ze zvědavosti, protože v letáčku bylo napsáno, že budou přednášet lidé z X-MenCZ, které mám zařazené jako hrozné krtky, takže mě jejich účast, a dokonce aktivní účast, mile překvapila. Pokud to nejsou krtci a přednáší ve velkém, tak se jim ze srdce omlouvám a doufám, že se dozvím kde že to vystupují, protože se mi přednáška líbila, bylo to zajímavé a opakovat!
Pak přišla hodina H, okamžik O, vteřina V, náhoda N a osud O. První crweconový komiksový kvíz. Ze začátku se mi do něj vůbec nechtělo, protože si na podobné eventy absolutně nevěřím a považuju se za hroznou socku, ale když jsem viděla, jak ti komiksoví borci, před kterýma jsem se předchozí ročníky schovávala, táhnou do hospody, tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Připravené to měl moc pěkně. Byla tam část o komiksech v telce (hezcí chlapi – to zvládám levou zadní), Marvelu (nic jiného nečtu), DC (takhle v hajzlu jsem si nepřipadala ani při prvním pokusu na testu z epistemologie, kde jsem měla celých 5,5 bodů z 30 možných), mixu menších nakladatelství (tam to sem tam škrtlo) a nakonec otázkách týkajících se Crweconu (v tenhle moment jsem vážně začala pochybovat o Portyho duševním zdraví a neslo se to více méně v duchu přátelských odhadů).
Nakonec se mi podařilo nějakým zázrakem o bod porazit Draug, která je fakticky úžasná holka a kecat s ní mě pak nehorázně bavilo, a ještě nějakého chlapce, který nevím čí byl. Šlo se pro ceny a nebyla jsem si až tak jistá, co jsem to vlastně vyhrála. Když mi bylo řečeno, že komiksy za tisícovku, tak jsem tam málem padla jako fošna. Ustála jsem to, protože pan Pavlovský jistě už viděl hodně věcí, ale omdlelého hrocha by měl premiéru. Takže jsem díky tomu začala mít i naději, že moje sbírka Sandmanů bude doplněna i jinak než in memoriam. Byla sranda, že na mě pak Hintzu koukal jako pyšný otec na své mládě.
Pak jsem se zasekla s děvčaty v patře (konečně jsem mohla víc pokecat se Sid, jáááááááj), kde jsme drbaly naše oblíbené téma – fešáky. Meztím jsem byla několikrát polita pivem, stala jsem se obětí přátelství toho, kdo to pivo držel, viděla jsem absolutně badass miminko v tričku AC/DC, plánoval se lov na Chrise Evanse a viděla jsem Hintázka ve fialové paruce (to poslední se mi nepodaří vytěsnit z mysli do smrti smrťoucí) a hlavně jsem konečně viděla většinu lidí, se kterými jsem do teď komunikovala jen přes sociální sítě a ač se to někdy na první pohled nezdálo, tak jsem byla za každě setkání fakticky ráda a užila jsem si to. Také nesmím zapomenout na cosplaye, zaregistrovala jsem jen tři, ale všechny stály za to. Harley Quinn, Catwoman a Riddler(ka?). Holky, netuším, jestli se k tomuhle někdy dostanete, či jestli jste patřily k sobě, ale byly jste do-ko-na-lé.
Závěrem bych chtěla říct, že kéž by každý con byl takhle pohodový, protože i kdybych vyhrála jen inertní plyn v zavařovačce, tak jsem si dlouho nepřipadala takhle v pohodě i přesto, že se v některých mítech klubu Crossu, kde se to celé odehrávalo, mě smete epileptický záchvat, protože ty zelenomodrá světélka mi lezou na nervy ještě víc než babiččin jezevčík.