Spousta lidí miluje komiksy a má z nich jistou představu o superhrdinech. To slovo nedávám tučně jen tak pro srandu králíkům – když si to slovo zadáte třeba na wikipedii tam najdete něco jako:

Hrdina či hrdinka pocházejí z řeckého ἣρως. V mytologii a folklóru je to archetyp důležitých postav, které ztělesňují klíčové rysy dané kultury. Hrdina má obvykle nadlidské schopnosti nebo idealizované charakterové vlastnosti, které mu umožňují chovat se neobyčejně a konat významné skutky („hrdinské skutky“), díky kterým se stane slavným.

Takže v podstatě někdo s kým se člověk nebojí být sám v místnosti. Někdo komu může věřit, když mu nechá pohlídat třeba jen dvacku. Někdo koho může mít člověk za vzor, jako prakticky většina oldschool hrdinů, takoví ti rozjuchaní barevní elasťáci, které mohla mít tehdejší (nemluvím o dnešní opiercingované mládeži odkojené Sin city a Kick-Ass) děcka za vzor. Zkuste si někoho takového představit. Máte? Výborně. A teď té vaší představě hoďtě na hlavu půl tunový pytel cementu, protože nikoho takového the Boys nepotkáte jak je číslo dlouhé.

Hrdinové tohohle vesmíru se velice podobají těm, které známe ze světů DC a Marvelu. Mají podobné schopnosti, jména, kostýmy, jenže jsou ztělesněním všeho odporného, co se dá hloubi člověka najít. Ojedou cokoliv, co je moc pomalé, kradou, podvádí, fetují, zabíjí, někteří i znásilňují děti. Nemají totiž nic jiného na práci, jsou jako rozmazlení fracci, kteří dostali absolutní svobodu a kteří vědí o správném zachraňování lidí přibližně tolik, co já vím o jaderné fyzice a podle toho to pak tak vypadá.

V čele téhle sebranky stojí skupina zvaná the Seven, která je obrazem Justice league of America (Superman, Wonder woman, Batman, Aquaman…). Jenže lid tyhle zmetky miluje díky geniálnímu krytí, které jim poskytují již zmíněné populární komiksy a tajemná organizace Vought-American. Dokonce se nedostane ven ani to, jak občas při akci někoho zabijí. Na pozůstalé okamžitě nastoupí armáda právníků a tak je zblbnou, že nakonci ani neví jak se jmenují a ze strachu to pak radši neřeší.

I přesto se však najde někdo, kdo má dost kuráže chytnout supersráče za držku a rozmlátit jim hlavu o chodník a tak vznikla organizace the Boys, tedy jediná věc, která dovede všemocným hrdinům nahnat strach a následně jim zatnout tipec. Všichni tam měli v minulosti ošklivou srážku buď s hrdiny nebo s Vought, takže z jejich pohledu vlastně spojují příjemné s užitečným.

Momentálním šéfem the Boys je Billy Butcher, angličan a bývalý voják, který svůj život zasvětil zničení the Seven a hlavně hlavy týmu Homelandera. Butcherovou pravou rukou je obrovský černoch přezdívaný Mother’s Milk, jehož přezdívka je ze začátku vysvětlována tím, že je z týmu ten morálně „nejčistší.“ Frenchman je hubený praštěný Francouz, který je překvapivě dobrý bijec a zároveň jediný, kdo dovede tak nějak ovládat Female, drobnou tichou asiatku, která dovede jedním škubnutím člověku servat kůži z obličeje. No a nakonec pomyslný vypravěč Hughie Campbell, který je posledním přírustkem v týmu a ze všech je takový nejvyjevenější a nejnevinější. A právě spolu s Hughiem se člověk dostává hlouběji do špíny pod vším tím pozlátkem a dumá, kdo je vlastně špatňák a kdo hrdina

Garth Ennis zrovna klasické hrdiny nemusí. Nevím, jestli je to nějaký všeobecně známý fakt, zase až tak se o jeho osobu nezajímám, ale z toho, co mám přečteno, to tak vypadá. V každém jeho komiksu jsou „elasťáci“ za ty největší trotly v okolí sta kilometrů. A když už má psát nějakou hrdinskou sérii, tak to nejsou hrdinové v pravém slova smyslu, ale spíš někdo jako Darkness (to jest promiskuitní mafián), Midnighter (homosexuální cholerická verze Batmana) nebo the Pro (superšlapka). V the Boys konečně dostal prostor realizovat všechny svoje antisupácké choutky. Já jsem na jeho styl už zvyklá, nakonec toho mám od něj načteno poměrně dost, ale některé situace mi přišly dost drsné a humor na někoho až moc černý.

Léty jsem asi vyměkla, ale jak jsem jako začátečnice neměla ráda oldschool hrdiny, které je teď strašně v módě zesměšňovat, tak teď je naopak můžu a tyhle tvrďárny mnohdy ani nedočtu. Jenže tohle je Ennis a ten je především neuvěřitelně zábavný. Bomba ve vibrátoru nikdy nebyla tak vtipná, to samé urvaná tvář. Prostě když si odmyslíte ten vážný prvek, tak je to hrozná sranda, která se rychle čte a člověk se vážně těší na další čísla. Mohla bych upozornit i na pár věcí, které se mi zdají nedomyšlené, ale jelikož je komiks údajně těsně za půlkou, tak nebudu přebíhat.

obálka prvního čísla