Ten zdejší kraj se falešný zdá,

jak by ho jen nakreslili,

vše chvěje se jak v bouři klas,

když Král Havran kolem pílí.

Začátek devatenáctého století byl pro Angličany vcelku krušný. Napoleon otravoval ctihotným dámám a pánům život kde mohl, roztahoval se po evropě jako kdyby mu to tam patřilo a nikdo si s ním neuměl poradit. Dalo by se rozvést jak se mu to povedlo a jak to přesně prováděl, ale tenhle příběh není o Napoleonovi. Není ani o válce. Je o magii. Magii, která z Anglie z velké části zmizela spolu s Králem Havranem, legendárním vladařem Tří království a největším mágem, který kdy vzešel z lidské rasy.

Král už je několik staletí neznámo kde, lidé přestali dávno doufat, že se někdy vrátí a že se vrátí i magie, která byla kdysi s Anglií tak úzce spjata. Po celé zemi se samozřejmě vyskytuje nemalé množství teoretických mágů, ale praktik žádný. Tedy skoro.

Nenápadný pan Norrell jednoho dne přinutí sochy v yorkshirském opatství k pohybu a dokáže tím, že anglická magie ještě není mrtvá a že on se postará, aby byla obrozena. A má mu tomu pomoct anglická vláda.

Což je lehčí říct, než realizovat, protože i přes své magické nadání pan Norrell nebudí dojem nějakého mocného mága. Je malý, staromódní, introvertní, paranoidní, snadno manipulovatelný a ne zrovna zábavný společník, opovrhuje Králem Havranem a vůbec, víc jako mág vypadá jeho sluha John Childermass. Zpočátku pana Norrella všichni muži ve vládě ignorují. Takže pan Norrell udělá zázrak, ke kterému použije elfa a který podstatně zahýbe celým děním. Zázrak, který ho dostane na výsluní zájmu obyvatel celé Anglie.


JSMN: Lady Pole and Friend by ~embley on deviantART

Pan Norrell má kromě svého tajnůstkářství další drobnou charakterovou vadu. Všemi možnými prostředky se snaží zabránit tomu, aby se objevil nějaký další mág. Což si trochu protiřečí s jeho cílem přivést magii zpět. Jenže jeho snaha nedovede zabránit nástupu Jonathana Strange, který je Norrellův pravý opak. Mladý, společenský, tvrdohlavý, výřečný a zbožňuje okázalou magii spojenou s Králem.

I přes tyto zjevné rozdíly se pan Norrell rozhodne Jonathana učit. A zdá se, že ho to i baví a Strange má na Norrella čím dál tím větší vliv, což mnoha lidem není zrovna pochuti. A podle proroctví se má Král vrátit.

Popsat stručně a výstižně děj aniž bych spoilerovala je u sedmiset stránkového fasciklu prakticky nemožné. Popravdě mě právě tloušťka knihy spolehlivě odrazovala od čtení, i když jsem četla jen samé pozitivní recenze…a taky těch poznámek pod čarou. Už jste někdy zažili poznámku pod čarou přes dvě strany? Ale jednu výhodnu knížka měla. Lisovala jsem pod ní ohlé rohy učebnit, za což bych si teď nejraději střelila facku, protože když jsem se do knihy pořádně začetla měla jsem problém jí odložit.

U Susann Clark mám stejný problém jako u Neila Gaimana. Nevím, jestli jsou ti dva cvoci anebo jestli jsou geniální. Příjde mi že tak napůl. Protože k tomu, vymyslet geniální příběh, je potřeba být tak trochu šíblý. I když na rozdíl od Gaimana má Susann uvěřitelnější prostředí. Všechno není tak gaimanovsky snové a její postavy jsou opravdoví lidé. Buď je máte rádi, nebo je nesnášíte a nebo jsou vám u sedací partie zad. Žádní udatní-Richardi-dřevorubci nebo Padouši, což se mi, jako odpůrkyni černobílých charakterů líbilo. I oba páni mágové byli spíš vědci než rozervaní temní čarodějové se zachmuřenými pohledy, které mají fanynky tak rádi. Ale abych zbytečně nermoutila nadšené fangirls, tak jsou tam tři charaktery, které bych bez nějakého hlubšího váhání označila za sexy mužské a z toho jednoho si autorka vypůjčila z Anglických dějin (a just nepovím koho.:))


JS: Rewriting the Book by ~embley on deviantART

Dál bych věc, která dovede dost lidí od čtení vyděsit, a to poznámky pod čarou. Je jich moc a jsou ukrutně dlouhé a zábavné. Obsahují citace z nejrůznějších knih magie, nebo příhody, kde právě magie hrála hlavní roli. Musím říct, že mi příjemě zpestřovaly nudnější pasáže samotné knihy.

Jonathan Strange a pan Norrell nejsou klasická kniha o čarodějích. Chybí tam takové ty pompézní efekty s burácejícím větrem a dramatickým bojům proti jiným mágům, žádné obětování nevinných dívek ani vyvolávání démonů. I přes absenci takových parádiček to má spád a je to i celkem napínavé. Dokonce jsem i odolala a nepřečetla jsem si konec a nehledala spoilery, proto jsem tu knihu odmítala dát z ruky.

A drobná rada na závěr. Nikdy nevěřte elfům.

Na věčný čas, na věčný čas

vzpomínej na mě i dále.

Až pod hvězdami v slatinách

půjdeš v průvodu Krále


The Ravenking-John Uskglass by ~Fuchsia-Groan on deviantART