-Chceš spasit mojí duši?


Alexandria je pětiletá zvědavá holčička, která žije jen se svojí matkou a sestrou, protože tatínka jí zabili „naštvaní lidé.“ I když je to takovýhle diblík, tak musí tvrdě pracovat v sadu, kde se setkává se zajímavou společností, aby se s maminkou a sestrou uživily. Jenže jednou Alexandrie špatně šlápne a ošklivě si zlomí ruku, kvůli které musí zůstat pár týdnů v nemocnici. Holčičku nebaví jen ležet a hrát si s ostatními dětmi na pokoji, proto začíná šmejdit po areálu nemocnice a sledovat kde se co děje. Takhle se dostane i na pokoj, kde je Roy, který sdílí se starým pánem s umělými zuby a nerudným hypochondrem. Roye holčička zaujme a vidí v ní rozptýlení a i možnost, jak skoncovat se životem. Součástí jeho zoufalého plánu je to, že děvčátku začne vyprávět zajímavý příběh a když to začne být velmi napínavé, přestane vyprávět, dokud pro něj Alexandrie neukradne morfin, který mu má pomoct „usnout.“

– Zavři oči a řekni mi co vidíš.

– Nic.

– Promni si je. Vidíš hvězdy?

– Ano!

Royův příběh vypráví o skupince lupičů, kteří mají předobraz v lidech z nemocnice a Royovi bývalé práce, vedených Modrým banditou, který má být prozměnu zabitý Alexandriin otec. Bratr Modrého bandity byl zajat prohnaným guvernérem Odiousem, který má podobu Royova největšího soka v lásce. Velmi bizardně vyhlížející skupinka se vypraví pro bratra svého vůdce, jenže dorazí pozdě. Prohnaný Odious už bratra nechal umučit k smrti a Modrý bandita mu za tento čin přísahá strašlivou pomstu. Takže se skupinka vydá po stopách Odiouse a v cestě jim stojí spousta nástrah, včetně nebezpečných Naštvaných lidí.

– Jaký to podivný svět, jeden den je miluješ a další den je chceš zabít tisíckrát jinak.

Příběh Modrého bandity a jeho družiny se proplétá s realitou a Modrý bandita víc než Alexandriina otce představuje samotného Roye, protože i on v průběhu příběhu ztrácí vůli pokračovat ve své misi. Alexandrii se jeho vypravování nesmírně líbí, proto se snaží vyhovět Royovým prosbám a snaží se mu nějaké ty „prášky pro hluboký spánek“ sehnat. Jenže se jí to vždycky nějak pomotá a ona nikdy nepřinese dost velkou dávku. I když je Alexandria jen pětileté baculaté děcko, tak má v sobě velký kus bojovníka a chápe, že je jen na ní záchrana Roye a jejích oblíbených hrdinů z pohádky.

– Dala jsem ti tu lahvičku.

– Já vím, ale nebylo tam dost prášů, abych usnul. No tak, buď hodný bandita

– Já nechci být bandita.

Pád je hrozně těžké správně popsat, stejně jako všechny filmy Tarsema Singha. Jsou plné barev, exotických míst a dost surrealisticky vypadajících kulis a kostýmů. Zdá se mi, že se doslova vyžívá bizardních obrazech a tahle jeho libůstka se naplno rozjela v pohádkových sekvencích, které zprvu kontrastovali s reálným světem Roye a Alexandrie, ale postupem času se začaly prolínat.

Co bylo ale velkolepé, byly místa, kde se natáčelo a jejich spojení. Modrý bandita se prohání po Tádž Mahalu, Karlovu mostu, krásnými zelenými loukami, vyprahlými pouštěmi a nádhernými zámky. Film je dobrý nejen po vizuální stránce, ale ani příběh nepokulhává, jak bývá u takovýchhle bombastických děl zvykem. Je napínavý až do konce, celou dobu není jasné jestli bude Roy žít a bojovat anebo všechno vzdá. Stejně tak není jasné, jaký osud přichystá Modrému banditovi.

Pád byl pro mě velmi líbivá pohádka pro ty, kteří jsou už starší, ale pochybují, že se bude líbit každému. Na to je tam těch bizardností přece jen trošku moc.

– Je to přirozený řád věcí…všechno musí umřít.