Ryuuk je shinigami, který se k smrti nudí, nebaví ho jen s ostatními bohy smrti hrát karty a nebo jen spát. Yagami Raito (Lighta si strčte někam) je podobně znuděný génius, který bude končit střední školu a chystá se na vysokou. Ryuuk má stejně jako všichni ostatní shinigami death note, zápisník, do kterého stačí napsat jméno člověka a on do čtyřiceti vteřin zemře na infarkt. Tedy pokud nedopíše, jak by měl dotyčný zemřít. Je to jednoduché, stačí jen znát jméno a tvář. Ryuuk zápisník „ztratí“ v lidském světě a Raito ho najde. Od té chvíle mají oba na pár let o zábavu vystaráno. Raito z počátku nevěří, že by mohl nějaký zápisník mít moc zabít člověka, ale po tom, co si to vyzkouší na pár zločincích, začne řádit jak utržený ze řetězu. Je pevně rozhodnut zajistit svět bez zločinu, kde by mohli slušní lidé v klidu žít. A on by byl bůh toho nového světa.

Jenže když začnou umírat vrazi a zloději po tuctech je jasné, že si toho dříve, nebo později někdo všimne. Lidé mají nového hrdinu a záhadnému zabijákovi začnou přezdívat Kira.

Bohužel žádný právní systém na světě nedělá rozdíl mezi vraždou zločince a vraždou nevinného. Vražda je vražda, proto se o Kiru začne brzy zajímat policie. I to v tomhle případě hraje Raitovi do karet, tým vyšetřovatelů vede jeho otec a toho by ani ve snu nenapadlo synáčka podezřívat. Raito nepochybuje, že mu jeho plán vytvořit utopickou společnost vyjde. Do chvíle, než se na scéně objeví jeden z nejlepších detektivů světa a navíc jedna z nejzajímavějších postav v anime všech dob, podivínský chlapík L. L snad nikdy nedělal nic normálně, nikdy nenosí ponožky, jakoukoliv věc drží tak, jako by se jí štítil, sedí prazvláštně zkroucený a živ je jen o sladkém. A za pár hodin dokázal zjistit o Kirovi víc, než by se povedlo japonské policii za rok. Raito konečně dostal rovnocenného soupeře. Ti dva spolu rozehrají psychologickou hru na takové úrovni, že se jeden nestačí divit a vlastně ani neví komu fandit. Raito se cítí ohrožený a později je schopný zlikvidovat každého, kdo se pokouší odhalit tajemství kdo je Kira a neštítí se při tom likvidovat i nevinné lidi. U mě si to dokonale pokazil tím, jak donutil Naomi spáchat sebevraždu. Od té chvíle jsem nadšeně fandila L a málem tleskala pokaždé, když se mu podařilo Raitovi vzít vítr z plachet.

A aby to nebylo málo zamotané objeví se další osoba vlastnící Death note, hloupoučká modelka Amane Misa později známá jako Druhý Kira. Misa Kiru bezmezně zbožňuje a byla by pro něj ochotná udělat cokoliv, čehož později Raito bez milosti využívá.

Vím, že psát něco o Death note je jako pokoušet se rybičkám prodávat balenou vodu, jednu dobu se na něj díval snad každý. Jenže já si nemůžu pomoc, DN je skvělé anime podle prý ještě lepší mangy. To bohužel nemůžu posoudit, z mangy jsem přečetla tak čtyři volume a pak jsem na to nějak pozapomněla. Na anime jsem se koukla na doporučení známé, řekla mi že když se podívám na první čtyři díly, tak to budu prostě muset dokoukat celé. Měla pravdu DN jsem dala za necelý týden a ještě teď mě bolí čelist, jak jsem měla celou dobu hubu otevřenou.

Docela chápu proč se Death note stal pomalu kultem. Death notes má všechno co mě na anime baví, hezkou animaci, napínavý příběh, maniakální záporáky a vedlejší postavy si člověk dokáže zapamatovat i jinak, než jako bezvýznamnéhopoldu č.10 (Aizawa-san do každého anime! :D) DN taky dost dobře zobrazuje co z člověka dělá moc a vy se nestačíte divit, jak se z relativně slušného kluka stala bestie, před níž se klepe celý svět. A to včetně Američanů. Ke konci už jen děkujete všem svatým, že neexistuje žádný Death note a vy v klidu můžete šikanovat spolužáky, nebo lhát mamince, aniž by vám hrozilo rozšmelcování náklaďákem/uhoření/to, že se rozhodnete spáchat sebevraždu/infarkt. Já osobně jsem po skončení DN měla jen obrovskou chuť na panáka (samozřejmě jen obrazně, jako nezletilá alkohol nemůžu! Ahoj mami a tati 🙂 )

Teď jen tak okrajově k openingu a endingu, ten první byl opravdu pěkný, málo který opening nechávám dojet celý, kromě DN už to byl jen Hellsing, Trinity blood a Paradise kiss. O to byl nepříjemnější šok u dvacátého dílu, ten nový opening mi málem způsobil epileptický záchvat, z elegance se stalo zběsilé cosi, co nazvala moje sestra „husťárnou“ Ending to samé, i když co jsem četla na internetu, tak se nad ním fangirls úplně rozplývaly, no tak se tam na pět vteřin objevil Raito z rozepnutou košilí. Bóže.

Jen tak mimochodem, sem blázen nebo Mello vypadá jako moje mladší sestra?