Obsahuje spoilery, které slabší povahy nerozdýchají!!! SPECIÁLNĚ TAYLOR MÁ ZAKÁZÁNO KLIKAT NA ODKAZY. Za újmy nezodpovídám.

Takže dnes v 16:27 středoevropského času jsem konečně dočetla Angel Sanctuary. Je to docela zvláštní pocit, už asi vím, jak se cítí ti hrdinové ve fantasy po tom, co zmasakrují černokněžníka, všechny jeho sluhy a zachrání princeznu. Pravděpodobně dřepí v lese na pařezu a přemýšlí co dál, tak dlouho než se seberou a půjdou zachránit další princeznu a zabít dalšího černokněžníka (nebo na opak) Já se pravděpodobně vrhnu na Caina. Ale nejdřív, pokud vám to nevadí, bych se ráda podělila o čerstvě nabyté dojmy. Moje povídání může obsahovat spoilery, takže pokud jste s četbou kdekoliv jinde než kolem kapitoly sto deset, tak laskavě přestaňte číst, nebo mi alespoň nenadávejte. Varování jste dostali a ne že ne.

Angel Sanctuary se ukázalo jako typicky Kaori Yukiovské. Najít postavu, která v minulosti neměla žádné trauma je jako hledat pannu v bordelu a opravdový záporák není jasný až do posledních kapitol. Mě samotnou tohle zjištění v Angel Sanctuary překvapilo a když spadla ta pomyslná opona, stále jsem zírala na obrazovku s otevřenou hubou. Budu se opakovat, ale Kaori je buď génius, nebo absolutní šílenec. Zajímalo mě, jaké měla dětství, buď jí týrali rodiče, anebo ďábelské dvojče, což v jejích dílech bývají často původci všeho zla. Ta teorie s ďábelským dvojčetem je asi přehnaná, protože je autorka jedináček…to by vysvětlovalo její značně pokroucený pohled na sourozenecké vztahy. (já mít bratra nesáhnu na něj ani dráždidlem na šimpanze, ale když to Kaori baví.) Další věc, která je pro mangy Kaori Yuki typická je, že na postavy z jejích příběhů, i na ty vedlejší, nezapomenete. Když o tom tak uvažuju, tak já jsem je měla skoro všechny ráda. 🙂 Uriela, protože měl fajn kosu, krásné vlasy a měl rád Doll. Rafaela kvůli Barbiel a naopak. Michaela, no protože to byl Michael. Gabriel…tu jsem vlastně ráda neměla. Setsunu protože to byl takový blb. Kiru a Katoua, protože když si hráli na inkvizitory, neměli hoši chybu. Arachne, protože ke konci dostal(a) rozum. Mohla bych pokračovat do rána, na každé postavě bych našla něco, co se mi líbilo, ať už to bylo něco vážného, nebo třeba jen malichernost. Sice tím, co teď napíšu, budu negovat všechna svoje tvrzení v předchozím týdnu, ale jednou z mých nejoblíbenějších postav stále zůstává duo Rosiel/ Katan. Katanova pozice byla neotřesitelná už od doby, co jsem poprvé viděla OVA. Pro tyhle věrné sluhy mám slabost a on tak roztomile kontrastoval s Rosielem, třeba tím jak se mu nelíbilo, že musí umírat nevinní, protože jeho katanservisy s úzkýma očima byli prostě kyááá a protože byl později s pistolí cool a na konci byl neuvěřitelně krásný, viz obrázek. Teď se trochu rozpovídám o Rosielovi. Hodně lidí ho nemá rádo, ani se jim popravdě nedivím. Jeho narcistická a sobecká povaha není pro každého, ale přesto jsem ho měla mnohem raději než „ledového čumáka“ Laylu alias Sevi-sama. Pro tyhle emocionální typy mám stejnou slabost jako pro věrné sluhy. Ze začátku jsem ho měla ráda, pak jsem ho dokonce zbožňovala, ke konci mi začal lézt na nervy, v jistém okamžiku jsem ho měla chuť roztrhat na cucky (viz první odkaz) a úplně na konci, když vyšlo na jevo jak je to ve skutečnosti složitá a zakomplexovaná osobnost a když si uvědomil, co provedl (klik na obrázek) jsem ho začala litovat a málem mě to rozbrečelo. Jenže to, co pak viděl Setsuna mě trošku uklidnilo a uvědomila jsem si, že mám ten dementní úsměv, který jsem měla na konci Boys next door , když Adrian viděl Lawrence na té střeše.

Konec celého příběhu byl hrozně zvláštní, ale jak jinak pěkný. Snad někoho uklidním, tím, že tam všichni nepoumírali ( Doll to přežila tralala *Nightie má radost*) a poprvé v životě bylo vyvráceno pravidlo Najtina oblíbená postava= odsouzenec k smrti.

Snad jsem tímhle svým výlevem neurazila nějakého odborníka na Kaori Yuki, který by mi mohl vytknout moje (ne)pochopení příběhu. Kdybych uměla pořádně psát, vyšlehnu vám tu padesátistránkovou esej, kde bych každou postavu a událost rozebrala do nejmenších detailů. Jenže já díky bohu pořádně psát neumím

Takže zatím, moji šílení andělé. Třeba se k vám někdy zase vrátím XD

P. S: Já stále tvrdím, že z Metatrona by Alan Rickman vyrostl. Kdyby měl šanci xD