Osud

Osud je nejstarší ze všech Věčných, pravděpodobně to byl první tvor vůbec. Ze všech věčných je nejvíce zkostnatělý a zajímavě kontrastuje se Smrtí, která je jeho pravý opak. Ze všech Věčných je nevyšší a chodí zahalený v dlouhém plášti z kápí. Všichni si o něm myslí, že je slepý, ale já se Domnívám, že to zase až tak úplně pravda nebude. K zápěstí nosí přikovanou knihu, která je zároveň i jeho symbolem v galerii. Je tichý a mezi sourozenci je nepopiratelná autorita. Nemá rád porušování protokolu (viz příhoda se sukní) a ze všech Věčných je nejméně emotivní. Měl by být vševědoucí, ale ani on neví, proč se z Radosti stalo Delirium. Nevrhá žádný stín a jeho království je labyrint plný cest.

Další zvláštností je jeho galerie, na rozdíl od ostatních v ní nemá jen symboly svých bratrů a sester, ale rovnou jejich portréty v životní velikosti. Ovšem účel mají stejný.



Smrt

Smrt je Morfeova starší a oblíbená sestřička. Kdybych jí měla popsat jen za pomocí dvou slov, řekla bych že je to pohodová holka. Vážně, než jsem začala číst Sadmana Věčné jsem si trochu proklepla a na ní byla chrlena jen samá superlativa. Bylo mi hned jasné, že jí nebudu mít ráda, ale názor jsem změnila okamžitě po její výstupu v Preludia Nokturna. Ona je vážně skvělá, sice nemá ani zdaleka Smrťův šarm, ale v jejím podání je smrt něco, na co by se měl člověk těšit. Nechová se tak upjatě jako zbytek jejích sourozenců, Osud třeba pobouřila, když si na rodinný sněm vzala kalhoty a stejně jako Morfeus se zrovna nemusí s Touhou. Sice není tak posedlá prací jako její bratr, ale odvádí jí dobře. Ví, že Věční vůbec nejsou věční a počítá s tím, že všechno jednou skončí, jak jednou řekla : Až poslední živý tvor zemře, můj úkol bude splněn. Zvednu židle, vypnu světla a na odchodu za sebou zamknu vesmír.

Smrt je bledá, hezká dívka, s vytetovanou spirálkou pod okem a na pár obrázcích mi silně připomínala Joan Jett. Jinak jejím symbolem je Ankh, který nosí kolem krku a o jejím království se toho zrovna moc neví, jen to že se z něj ještě nikdo nevrátil.


Sen/Morfeus

Sen je z Věčných třetí nejstarší a je takovým „hrdinou“ celé série, ten hrdina v uvozovkách je proto, že skoro v každém díle se najde někdo komu Sen ublížil, nebo ským se pohádal.

Ze všech Věčných nejvíc lpí na pravidlech a byl asi první workholik světa, svou práci bere velmi vážně. Sedmdesát let byl vězněn mágem Roderikem a když se mu podařilo utéct pořádně si na něm a jeho synovi zchladil žáhu. Když se vrátil do svého zámku, zjistil že je skoro celý v troskách a zbylo mu jen několik málo sluhů. Samozřejmě se hned dal do jeho obnovy. Často se dostával do styku s lidmi a dokonce si mezi nimi našel i pár přátel, třeba Hob Gadling, se kterým si dával každých sto let sraz pořád na tom samém místě. Ve valné většině mu smrtelníci se kterými měl co dočinění nemůžou přijít na jméno, třeba Nada. Ta když ho odmítla reagoval jako typický chlap, nechal jí hnít v Pekle a kdyby ho Touha nevyprovokovala, tak by ji tam podle mě nechal do teď. Nebo další z řady jeho „fanynek“ je Lyta Hallová. I když v minulosti volil, řekněme drsnější metody, časem, jak se občas stává vyměkl a snažil se spíš svoje chyby napravovat.

Ze svých sourozenců má nejraději Smrt a nemůže se ani cítit s Touhou, kterou měl před jistým incidentem docela rád.

Sen je každým národem nazýván jinak, Morfeus, tkadlec snů, Kai’ckul, Sandman, Oneiros, král spících a marťani ho znají jako lorda L’Zorila ale pro mě bude na věky věků Murphy  🙂

Morfeus dostal podobu vysokého bledého muže s hřívou rozcuchaných černých vlasů. Předloha pro Morfea byl frontman The Cure Robert Smith. Odznaky jeho moci jsou helma, váček s prachem a rubín.





Destrukce – pozor na spoilery

Pokud vás zajímá kdo je onen marnotratný syn, o kterém se Věční několikrát zmíní, tak je to právě Destrukce. Je čtvrtý nejstarší (takže je hned po Morfeovi) a i přes to jakou by měl zastávat funkci, raději tvoří než ničí. Miluje, když se muže kreativně vyžít a to, že mu to vůbec nejde mu ani v nejmenším nevadí. Kvůli tomu, že nesnáší ničení, se rozhodl vzdát se své „funkce“ a přerušil styky s rodinou. Pokud si vzpomínám tak to bylo kolem sedmnáctého století. Ovšem destrukce a ničení ze světa nezmizelo, jen ho už nikdo neřídí. Podle všeho ho má jeho sestřička Delirium velmi ráda a on jí na dobu neurčitou zapůjčil svého mluvícího psa.

Destrukce má podobu mohutného muže s rudými vlasy a vousy. Jeho symbol býval meč, ale ten už z galerie dávno zmizel. Jeho království není známo.

Touha

Třetí nejmladší z rodiny, i když to je trochu sporné. Touha je ze všech Věčných nejzajímavější co se týče podoby. Může si vybrat hned ze tří forem. Může být mužem, ženou a nebo nejčastěji nádhernou androgynní bytostí. V každé své podobě symbolizuje to, po čem člověk ze všeho nejvíc touží.

Povahově je Touha zákeřný/á intrikán/ka bez svědomí a s lidmi manipuluje jen tak pro zábavu. Ráda vyhledává konflikty se svými sourozenci, nejčastěji s Morfeem, který jí nemůže ani cítit. Na první pohled je jasné, že se v hádkách se svým bratrem vyžívá a ráda mu co nejvíce komplikuje život, zároveň se ho i bojí. Touha má na svědomí znásilnění Unity Kinkaidové (viz Domeček pro panenky) a tudíž vznik Rose Walkerové za účelem zničení Morfea. Je velmi cílevědomá a slovo svědomí zná jen coby pojem ve slovníku. Má sestru-dvojče Zoufalství, což je snad jediný Věčný sekterým má přátelštější vztahy, pokud se to tak dá nazvat.

Její sídlo je obrovská kamenná socha, která vypadá přesně jako ona. Touha sídlí v jejím srdci, které má i za symbol v galerii. Vrhá dva stíny, jeden normální a druhý, sotva viditelní z roztřepeným okrajem

Zoufalství
Je to překvapivé, ale zoufalství je sestra-dvojče Touhy. Na rozdíl od své bratro/sestry, která má podobu bytosti takřka dokonalé vypadá Zoufalství jako malá šeredná žena. Na mě působí velmi uboze a nešťastně, mluví velice potichu a často jí doprovází krysy. Oproti Touze není Zoufalství tak bezcitná a i když se nechává zatáhnout do intrik Touhy má s rodinou mnohem lepší vztahy. Přišlo mi, že lituje Delirium a Morfeus jí zas ta moc nevadí.

Její království je prý velice zajímavé, všude v něm jsou zrcadla, které však neodrážejí její obraz, ale může skrz ně nahlížet přes jiná zrcadla do světa lidí. Takže skrze zrcadlo můžete někdy náhodou pohlédnout do očí Zoufalství a věřte, že na ten pocit jen tak nezapomenete. Jejím symbolem je zvláštní prstýnek s háčkem, který si čas od času zasekává do masa.


Delirium

Delirium je nejmladší z Věčných a dá se říct, že na sebe nebere stálou podobu, její poznávací znamení jsou povětšinou rudé vlasy a dvoubarevné oči, jedno je, mám ten dojem, zelené a druhé modré. Oblečení které nosí spolu zásadně neladí a padne jí jen náhodou. Asi kvůli tomu, že často mění svojí podobu, tak nevrhá žádný stín. Většinu času se zdá úplně mimo, je roztěkaná a má sklony mluvit o ničem, jenže na rozdíl od zbytku rodiny nemá sklony intrikovat, pokud má tak mi unikly. Sen má pro ní pravděpodobně slabost, ale ne takovou jako třeba pro svou starší sestru Smrt. Delirium dřív bývala Radost (Delight), ale proč se z ní stalo to co je teď nikdo neví, dokonce ani Osud, jak sama řekla při hádce s Touhou: Jsou věci, které ani v tvé knize nejsou. Odpověď na tohle otázku zná jen ona sama a Neil Gaiman XD Žije ve velmi chaotickém království, které by člověku způsobilo epileptický záchvat.Později tam sní žije mluvící pes Barnabáš, ale od koho je nepovím.